Mám o deset let starší tetu. Má šmrnc, a i když dneska se naše styly liší, dlouho pro mě byla cool vzorem. Vždycky upravená, věděla, co jí sluší, jen její lásku k extrémně vysokým podpatkům (včetně tenisek) jsem nikdy nesdílela. No, měřím o víc než hlavu víc. Úplně nejvíc cool bylo, když jsem po ní v pubertě občas něco zdědila. Dokonce mi jednou přinesla šedý svetřík z Marks & Spencer (v devadesátkách naprosto luxusní značka), který jsem hrdě nosila do školy, dokud mi teta neprozradila, že je to vršek od pyžama. O ou!
Čím jsem starší, tím jsem k módním trendům opatrnější. Ani ne proto, že bych nechtěla experimentovat, ale jsem mnohem rozmazlenější. Chci kvalitu. Chci přírodní materiál. Chci přidanou hodnotu. Chci to vytáhnout ze skříně i za rok a vědět, že je to naprosto nepoplatné době a v top kondici. Trendy jsou často z polyesteru. V polyesteru se potím. A smrdím. Tohle období mám za sebou. Dokonce jsem se z toho důvodu vzdala i krásné blůzky, kterou mi kde kdo chválil. Jenže já celý den jen nervózně sledovala, jestli už jsem cítit. Na to už jsem stará.
Když zemřela Jane Birkin, dívala jsem se na její fotky z mládí. Byla tak neuvěřitelně šik, že kdybyste ji vystřihli z fotky a postavili dneska na Václavák, bude pořád všem připadat naprosto dokonalá. Jednoduchý styl, osobitý, nádherný. A s přibývajícími léty to umím ocenit. Když žena ví, co jí sluší. Když má šatník nepodléhající trendům. A když i přesto nevypadá jako reklama na rok svého narození.
Jenže podle Gen Z jsme my mileniálové reklamou na rok svého narození od hlavy až k patě. Co jsme jim udělali? Nemohli by se dle tradic opírat do svých rodičů, povětšinou boomerů? Nebo nás považují za tak staré, že bychom jejich rodiči být mohli? Podle článku Vogue Business si to nemám brát osobně. Jde o touhu všech generací vymezit se vůči všem, kdo něco diktuje. Nejen rodiče, ale i učitelé, nadřízení, zkušenější kolegové, prostě všichni víc dospělí. Dobře, nebudu si to brát osobně.
Mám pro svůj smířlivý postoj ještě jeden důvod. A to generaci alfa. Protože ta se gen Z za pár let vysměje. A co teprve ti, kdo přijdou po nich? Proč? Protože co se módy týče, budou mít „zetka“ bohatě zdokumentovanou dobu, kdy jim to vážně neslušelo. Když se dívám na některé odvážné modely, účesy a styly, živě se mi vybavují devadesátky. Přesně kvůli devadesátkám (a taky osmdesátkám) spatřily prý světlo světa i kotníkové ponožky. Bílé ponožky do půli lýtek totiž nosili nejen tenisté, ale i Michael Jackson, pankáči i skinheadi, ponožky v sandálech byly jasnou značkou českého turisty. A mileniálové měli ponožek plné zuby, tak je schovali, sundali, vystřelili do vesmíru.
Ani tak nehodlám zakládat Svaz odpůrců ponožek a nechci usilovat o zanesení zákazu vysokých ponožek do ústavy. Je to prostě móda a když jsem si dneska pouštěla video o tom, co letos je a není trendy, přišlo mi docela únosné vytáhnout ponožky z tenisek přes úzké legíny, které mimochodem také netrendují. Ale v téhle kombinaci je to prý ok. Ponožky jsou věc vkusu. Někomu se to líbí, někomu ne, pokud máte fusekle sladěné, proč ne. Pořád si myslím, že se, milá zetka, budete jednou divit, jak jste v tom mohli chodit, ale to tak nějak asi patří k mládí.
My máme trauma z devadesátek, vy ho budete mít z „dvacátek“. A budete to mít o to horší, že my jsme to nosit museli, vy chcete. Navíc my máme fotku z oslavy narozenin a pak tu z konce třídního roku, vy jich budete mít plné cloudy. A to před potomky neschováte. A my se vám budeme tiše, ale věřte že zcela přátelsky smát, protože ty chvíle, kdy si člověk uvědomí, že to s tím vymezováním tak nějak přepísknul, jsou náročné. Zažili jsme to všichni.
PS: Jen aby bylo jasné, já mám zetka vážně ráda😊
Zdroje:
autorský text
Gen Z vs millennials: Who will win the great sock debate?
So Gen Z-ers hate millennials now? A handy guide to the generation wars
