Největším postrachem původních australských druhů jsou divoce žijící kočky. V současné době jich je v tamní přírodě asi šest milionů a jejich obětí se každý rok stane až 800 milionů zvířat.

Výchova k přežití

„S manželem jsme strávili posledních 15 let tím, že jsme odchytávali kočky z rezervací pro původní zvířata a národních přírodních parků,“ řekla evoluční bioložka Katherine Moseby v pořadu britské rozhlasové stanice BBC. „A pak jsme najednou dospěli k tomu, že to nestačí. Nemůžete se jen tak zbavit všech koček. A tak jsme je tam pod dohledem v malém množství zase začali vracet zpátky. Chápu, že to vypadá šíleně, ale dospěli jsme k tomu, že jinudy cesta nevede,“ dodala.

Experiment se uskutečňuje na ploše 12 tisíc hektarů ohrazených dvoumetrovým plotem, celá plocha rezervace je dále rozdělena nižšími plůtky na menší části. Cílem je pomoci najít ztracený pud sebezáchovy zejména malým vačnatcům, jako je bandikut (lat. Macrotis lagotis) nebo klokánek zemní (Bettongia lesueur), který má čenich podobný veverce a dlouhý tenký ocas jako krysa nebo potkan. Oba tyto druhy patřily ještě před 100 lety v Austrálii k nejpočetnějším. Dnes jim hrozí vyhynutí.

„Jejich původní životní prostředí a ekosystém se změnily k nepoznání. Došlo nám, že mají-li přežít, musí se stejně radikálně změnit sami a naučit se kočkám vyhýbat,“ vysvětlila bioložka, která experiment nazývá cíleným podněcováním k urychlení evoluční změny. „Ano, je to kruté a hodně vačnatců nepřežije, protože selekce je nemilosrdná. Stejně jako sama příroda. Ale určitě to je racionálnější a humánnější, než se pokoušet všechny kočky vybít,“ zdůraznila.

Boj s časem

Během pokusu umístila Katherine Moseby s kolegy pět koček do malé lesní ohrady s několika sty bandikutů a nechala je tam dva roky. Potom odchytili několik z přeživších vačnatců, dali je dohromady s těmi, k nimž kočky nemohly, a umístili všechny do prostoru s kočkami. Po 40 dnech vědci zjistili, že zatímco ze skupiny, která nebyla zvyklá čelit kočičím útokům, přežila sotva čtvrtina, mezi vačnatci, kteří už měli s predátory zkušenosti, to dokázaly bezmála dvě třetiny. To byl důkaz, že získali návyky, které jsou pro jejich přežití zásadní – byli mnohem obezřetnější, a to i v okamžicích, kdy konzumovali potravu, což byl pro ty nepoučené nejkritičtější moment vůbec.

„Lidé kroutí hlavou, že naučit zvířata žít s predátory může trvat stovky let. Já jim odpovídám, že je to lepší, než jen sedět s rukama v klíně,“ konstatovala vědkyně.

Zdroje: Květy 17/2021 https://www.bbc.com/future/article/20210324-assisting-evolution-how-much-should-we-help-species-adapt