Andrew Tate aneb král misogynistů
Možná jste si všimli kauzy okolo britsko-americké „celebrity“ Andrew Tatea. Je to bývalý kickboxer a bohužel také influencer, který roky nabádal muže k tomu, aby ženami manipulovali podle svého gusta. Nabízel například detailní návod, jak si svou oběť „ochočit“, postupně sociálně odizolovat a poté prodávat na internetu erotická videa, ve kterých bude donucena účinkovat. Pokud by se vzepřela, bude potrestána fyzicky či psychicky. Andrew je sice neustále trestně stíhaný za několik znásilnění a obchod s lidmi, i tak má ale obrovské množství stoupenců.
Člověk by řekl, že něco takového v 21. století snad ani není možné, Tate však není ani zdaleka jediný, kdo využívá sociální sítě k šíření misogynních principů. Mnohdy jsou tyto principy navíc tak šikovně zabalené do zdánlivě neškodných vět, že by vás na první pohled ani nenapadlo, co za nimi vězí. Vezměte si třeba takové reklamy na dámské holicí strojky. Spokojená žena běhá po pláži a hladí si holá, dobronzova opálená lýtka. To už samo o sobě nám vnucuje představu, že ženská krása tkví v pokožce bez chlupů, přestože nám přirozeně rostou stejně jako mužům a není tím pádem možné, aby byly „neženské“. Tyto reklamy ovšem začaly už před více než sto lety, kdy se ženy ještě vůbec neholily. Proč taky? Jenže značka Gillette už tehdy měla jasný plán – jen si to představte, prodáváte břitvy na holení a kupuje si je jen polovina populace. Tak co kdyby si je kupovali všichni? Tato firma v roce 1915 rozšířila reklamu, kde doslova stálo, že žena má být dokonale hladká, aby byla krásná. A že chlupy smrdí. Že jsou nehygienické. Neatraktivní. A už to jelo. Nebylo to hned, ale docela se jim to nakonec povedlo, že? Málokterá žena si dnes dovolí chodit po světě neoholená. Když ano, dostane čočku za to, jaká je to nevábná opice.
Honem k plotně
Důležitou a hojně používanou formou misogynie je pasování žen do „ženských“ rolí. Někdo bez okolků prohlásí, že žena přece nemůže být policistka nebo soudkyně, protože by ji nikdo nebral vážně a protože je slabá. Někdo má zase problém s jakoukoli kariérou, kterou si žena buduje, protože je tu přece od toho, aby doma uklízela a starala se o manžela a potomstvo, ne se honila za kariérou. Jenže někdy to opět nemusí být až takto zjevné. Tak například svezete známého autem na vlak a on žasne, že vám to řízení jde tak dobře (na ženskou). Nebo se kolegům zmíníte o té fantastické svíčkové, kterou manžel o víkendu uvařil, takže všem málem vypadnou oči z důlků, protože a) ten je ale šlechetný, že to vzal jednou za vás! a b) to je ale hanba, že jste chlapa pustila do kuchyně, to přece není jeho práce. Možná takové věci děláte podvědomě i vy a díky feminismu (a mně) si je začnete více uvědomovat. O tom totiž feminismus je. Více o věcech přemýšlet.
Když se dvě ženy nesnášejí, patriarchát vzkvétá
Možná jste se kromě misogynie setkali ještě s pojmem internalizovaná misogynie. Jedná se o nenávist, diskriminaci apod. přímo mezi ženami navzájem. V něčem je ještě horší než misogynie od mužů, protože zde jdeme samy proti sobě. Jak to v praxi vypadá? Tak třeba když žena říká, jak jsou ostatní ženy divné nebo nepochopitelné a že měla vždycky blíž k mužům. Nebo že ona není jako ostatní ženy.
Kamarádka si mi před časem stěžovala na svého přítele, že se baví s jinými ženami a ji to zraňuje, žárlí na něj, protože cítí v jejich vztahu velikou nejistotu a bojí se, že zůstane sama. Že ji přítel s některou z nich opustí. A samozřejmě mi to neřekla takhle. Sdělila mi to totiž naprosto ukázkově internalizovaně misogynním způsobem se špetkou slutshamingu: „Tomáš si zase píše s těma svejma nechutnejma děvkama.“ Slyšíte to tam?
Nejenom moje kamarádka, ale i spousta dalších žen nachází jakési uspokojení ve shazování ostatních. Vychází to pravděpodobně z nízké sebedůvěry, protože když shodím ostatní, budu na výši a nebudu mít konkurenci. A přesně to patriarchát chce. To poslední, co potřebuje, totiž je, aby se ženy spojily dohromady. Byly by pak totiž až moc silné a ohrozily by jeho křehké základy.
Jak se bránit proti misogynii?
A to nejdůležitější nakonec: co tedy dělat, aby ženám bylo na světě lépe? Základ je samozřejmě respekt. Je absurdní nějakého člověka respektovat méně nebo vůbec jen proto, že nemá penis. A co „ženské“ práce? Nevšimla jsem si, že by k vytírání podlahy nebo smažení řízků byla potřeba vagina, vy ano?
Zásadní je v boji proti misogynii obecně feminismus, tedy hnutí za stejná práva a příležitosti pro všechny. Ne, feminismus neznamená, že nenávidíme muže nebo že si myslíme, že jsme stejné jako oni nebo že bychom si přály být stejné. Jen jsme přesvědčené, že diskriminace lidí na základě toho, co mají v kalhotách (nebo kdo je přitahuje), nemá v moderní společnosti místo.
Zdroj:
Doporučená literatura: Feministkou snadno a rychle (Duo docentky), Women don’t owe you pretty (Florence Given), V pasti pohlaví (Silvie Lauder)
Autorský článek Zuzany Kacvinské, certifikované sex koučky
