Laky jako škůdci. Naučte se vyhnout problematické chemii
Laky na nehty patří stran obsažených ingrediencí k nejproblematičtějším kosmetickým produktům. To je dáno zejména tím, že aby na nehtech držely tak, jak mají, a zároveň na nich pěkně vypadaly, musí je tvořit poměrně sofistikovaný chemický koktejl. Leckdy jsou však jeho součástí i látky s pochybnou pověstí, jako jsou například trifenylfosfát, ftaláty, toluen (jinak také methylbenzen), xylen, kafr, formaldehydové pryskyřice, ethyl tosylamid, kalafunu či halogenorganové sloučeniny (AOX). Zejména první zmíněné je dobré se vyhnout – může totiž způsobovat nejen alergické reakce, ale také ovlivňovat hormonální systém, nebo dokonce zvyšovat riziko nádorových onemocnění. Ingredience obsažené v lacích jsou problematické i vzhledem k životnímu prostředí.
Přírodní cestou
Nejbezpečnější je sáhnout po přírodních lacích s bio certifikátem. Problém ovšem je, že je jich na trhu stále relativně málo. Tím spíš v běžných drogeriích či parfumeriích. Jde o pár certifikovaných odstínů od německé značky Logona. Šetrnou volbou jsou i laky od rakouské značky Provida – mají označení Demeter, což znamená, že jsou v té nejpřísnější přírodní kvalitě, nikoli však veganské. Zajímavou alternativou jsou také slupovací laky na bázi přírodní pryskyřice, například kanadská značka Suncoat, kterou ale na českém trhu nenajdete, v drogeriích jsou na této bázi dostupné dětské laky Bo-Po. Co se profesionální manikúry týče, doporučit se dají značky Orly, SPA Ritual nebo Biosculpture, které sice přírodní ani bio rozhodně nejsou, tu nejproblematičtější chemii však neobsahují.
A jsme u toho: Pokud se nechcete pídit po vysloveně přírodních lacích, vyplatí se poohlédnout se po těch s ‚odlehčeným‘ složením. Poznáte je snadno podle číslice v kombinaci se slůvkem free (tedy česky bez) na etiketě. Výrobce tak deklaruje, co všechno v jeho výrobku nenajdete – číslice přitom udává počet látek. Ale pozor, také v tomhle případě to má háček.
Zdraví versus marketing
Logicky se může zdát, že tou nejlepší a nejbezpečnější variantou jsou laky, které mají nejvyšší číslo před slovem free. To však nemusí být nutně pravda. Záleží totiž v podstatě jen na značce samotné, které látky do svého tvrzení ‚BEZ‘ na obalu zahrne. Jeden z prvních šetrnějších laků byl ‚3 free‘. V průběhu let byly v lacích identifikovány další problematické složky a ty se postupně dostávaly na seznam látek, kterým je třeba se vyhýbat a jejichž nepřítomnost na obalu šetrnějších laků deklarovat. Na seznamu chybějících škodlivin u některých značek se však objevil třeba i lepek, parabeny, silikony či methylisothiasolinone, které se v lakových formulích téměř nepoužívají. Vyšší číslo na flakonu tedy může být pouhý marketing.
Bohužel neexistuje žádný nezávislý orgán či certifikace, která by tuto informační praktiku nějak upravovala a zavazovala tak jednotlivé výrobce jen k relevantním tvrzením. Proto se i u zdánlivě ‚zdravějších‘ laků vždy vyplatí prostudovat si etiketu. Pokud vám to přijde příliš složité, vězte, že každý, i ‚3 free‘ lak, je vždycky lepší než jakýkoli konvenční, tím spíš ten dovezený či objednaný ze Spojených států. V amerických lacích se totiž mohou objevovat i látky, které jsou v těch evropských zakázány – jde například o některé formaldehydy a ftaláty.
Šetrnější ‚x free‘ laky najdete například u značek Kia-Charlotta (14 free), Aila (13 free), Sienna Byron Bay, Sally Hansen nebo u levnější drogerkové přírodní značky Benecos.