Zájem o téma nedávno aktualizoval i Šarlatán, film s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Oblíbený herec ve snímku představuje Jana Mikoláška, léčitele, bylinkáře, zázračného muže, jenž měl za svůj život pomoci neuvěřitelnému množství pacientů. Jeho velkým hendikepem byl snad jen fakt, že měl na míle daleko ke Galénovi. Své pacienty si nevybíral – komu mohl, pomohl. Zvládl Hitlerův žlučník i sněť v noze Antonína Zápotockého, měl plnou důvěru Masaryka. A taky mnoha prominentních lékařů, kteří mu posílali vzorky moči svých pacientů, když si sami nevěděli rady s diagnózou…

Spolupráce pomáhá

Jistě. Obchod s lidským zdravím je extrémně výnosný, proto tolik přitahuje i nejrůznější pomatence a „šarlatány“. Nenaletět je někdy obtížné, k čemuž přispívá i současná situace, kdy tzv. alternativní medicína je u nás stále do značné míry obcházená a obestřená tajemstvím. Podle publikace Alternativní medicína ve světě, vydané profesní komorou Sanátor, pronikají v jiných zemích tyto směry stále častěji například i na vysoké školy. V USA, Kanadě, Austrálii, ale i některých státech Evropské unie lze tak dnes najít mnohé univerzity vyučující některou z terapií alternativní medicíny jako samostatný obor – ať již jde o homeopatii, fytoterapii, osteopatii, ale třeba i nejrůznější energetické terapie. Ve světě je též mnohem rozšířenější spolupráce lékařů a léčitelů. V Anglii například od roku 1988 existuje organizace The Doctor-Healer Network, která se snaží sdružovat lékaře, sestry a léčitele a spojením co nejširšího spektra léčebných metod zabezpečit účinnou pomoc nemocným. Integraci alternativní medicíny do zdravotnických systémů dlouhodobě podporuje i Světová zdravotnická organizace. Takové Švýcarsko ji má ostatně už delší dobu začleněnou coby legitimní medicínu do systému zdravotní péče, podle průzkumu mezi praktickými lékaři v Německu jich 60 procent používá některý z prostředků alternativní medicíny a 99 procent dětských lékařů využívá v praxi přírodní léčiva či homeopatii.

Nikdy předem nevíme

Ani u nás však neplatí, že co doktor, to odpůrce léčitelství. K osvíceným lékařům, kteří šmahem nezavrhují vše, co není vědecky podložené, a i přes svůj akademický titul se nebojí přiznat, že mají k léčitelství pozitivní vztah, patří i MUDr. Tereza Hodycová. „Ono ani nejde o to, že se stane nějaký zázrak v léčbě, ale většinou už sama psychická podpora, důvěra v uzdravení může přinést zlepšení symptomů. Bohužel právě psychická podpora je to, co mnohdy v klasické medicíně chybí a nutí pacienty vyhledávat všemožné alternativy, přestože konvenční léčba by byla žádoucí.“

Podle odbornice je doslova tragikomické, pokud někdo zpochybňuje například vliv fytoterapie, která má neoddiskutovatelné účinky. Vždyť odkud se také vzaly všechny ty účinné látky v lécích? V rostlinách jsou navíc většinou v takové podobě, která je dobře biologicky vstřebatelná.

„Spousty dalších léčitelských metod není snadné a většinou ani možné vědecky vysvětlit. Pokud fungují, není asi důležité, jakým přesným způsobem. Je ale třeba být velmi obezřetný, aby se nezanedbala léčba, pokud tento alternativní způsob nefunguje. Mnohdy je velmi těžké se správně rozhodnout. Nikdy předem nevíme, jak věci dopadnou. Já osobně jsem zastánkyní svobodného rozhodnutí každého člověka, neboť každý má za své zdraví zodpovědnost sám, nelze ho odevzdat někomu jinému do rukou k opravě,“ míní lékařka.