Lidé po tisíciletí sledovali a zapisovali prazvláštní jev, který si dlouho nikdo neuměl logicky vysvětlit. Několik hodin, nebo dokonce dní před blížící se katastrofou, ať už se jednalo o požár, větrnou smršť, či povodeň, se začala většina zvířat (alespoň některé druhy) chovat na první pohled podivně.
Jejich pud sebezáchovy a vrozené instinkty s ním spojené jim včas daly varovné znamení, čímž jim umožnily zachránit si život. Vědci se nyní zabývají myšlenkou, zda by bylo možné využít tyto zvířecí signály ke zdokonalení současných varovných systémů například před zemětřesením nebo tsunami.
Sloni, psi i plameňáci
Možná ještě máte v paměti osudný rok 2004, kdy mimořádně silné podmořské zemětřesení o síle 9,1 stupně Richterovy škály zdecimovalo celé komunity žijící na pobřeží Indického oceánu a vyžádalo si přinejmenším 225 000 obětí ve dvanácti zemích. Ohromný počet mrtvých byl kromě jiného způsoben skutečností, že většina z těch, kteří se nestačili před smrtící vlnou zachránit, nebyla včas nebo vůbec varována.
Lokální systémy včasného varování ve většině nejhůře postižených oblastí před katastrofou vůbec nespustily poplach. Jak ukázalo vyšetřování, většina senzorů byla zastaralá, zrezivělá a zcela nefunkční. Kromě toho zároveň selhal alternativní systém, který měl rozeslat varovné textové zprávy na mobilní telefony všem, kteří se nacházeli na ohroženém území.
Zatímco lidé, kteří měli být bezpečně chránění nejmodernější technikou, neměli nejmenší šanci na záchranu, velké množství zvířat a ptáků začalo prchat na vyvýšená místa co nejdál od pobřeží už několik hodin předtím, než ho zasáhla smrtící devítimetrová vlna tsunami. Očití svědkové, kteří přežili, potvrzují, že celá stáda slonů se přesunula na nejbližší kopce a vyvýšeniny, celá hejna plameňáků jako na povel odlétla z nízko položených hnízdních lokalit a psi odmítali opustit domy, začali výt a nahlas štěkat.
Příklad ze zvířat
V thajské pobřežní vesnici Bong Koey, kterou vlna následně doslova srovnala se zemí, místní přinášeli svědectví o tom, že stádo buvolů klidně se pasoucí na louce jen kousek od pobřeží začalo pár minut před katastrofou zničehonic zoufale bučet a stříhat ušima, aby se pak tryskem rozběhlo na nedaleký kopec.
„Máme dostatečné množství důkazů o tom, že podobný instinkt projevila krátce po zemětřesení, ale dostatečně dlouho před příchodem přílivové vlny, i další zvířata jako krávy, kozy, kočky a ptáci, což jim umožnilo přežít,“ říká v rozhovoru pro britskou veřejnoprávní rozhlasovou stanici BBC Irina Rafliana, která pracovala v poradní skupině UNISDR, což je orgán OSN pro včasné varování před katastrofami, a v současnosti bádá v Německém vývojovém institutu v Bonnu.
Značné množství lidí se podle ní zachránilo právě díky tomu, že podivné chování zvířat zpozorovali včas a vzali si z nich instinktivně příklad, jak k tomu ostatně ve své legendární písničce o stonožce metaforicky vyzývají Voskovec s Werichem.
Irina Rafliana připomíná poslední podobný případ z nedávné minulosti, který se týká záhadného spásného úniku mořské želvy karety obrovské před explozí sopky na ostrovech v Království Tonga v Oceánii.
„Želvu našli rybáři těžce zraněnou v mělké pobřežní vodě, kde neměla šanci přežít, a dovezli ji do záchranné stanice v australském městě Cairns. V listopadu 2021 jsme ji po třech letech vypustili zpátky na svobodu se speciálními senzory, podle nichž můžeme pomocí satelitu sledovat její polohu,“ vysvětluje ředitelka Želvího záchranného centra v Cairns Jennie Gilbertová.
„Želva se vydala na svou přirozenou migrační cestu oceánem, za 47 dní urazila 1867 kilometrů téměř přímým směrem, ovšem potom se zničehonic otočila a usilovně plavala přesně naopak. Bylo zřejmé, že zachytila varovný signál, a pud sebezáchovy jí zachránil život,“ dodává s tím, že k otočce došlo dva dny před erupcí sopky s následným tsunami s až patnáctimetrovou přílivovou vlnou.
Neslyšitelné signály
Nejstarší dochovaná písemná zmínka o zvláštní senzitivitě jako součásti pudu sebezáchovy zvířat pochází od starořeckého historika Thúkydidése. Den před katastrofickým zemětřesením, které srovnalo se zemí město Delfy v roce 373 př. n. l., podle něho „neuvěřitelné množství krys, psů, koček, hadů a lasic bezhlavě prchalo pryč z města, což vyvolalo mezi lidmi paniku“.
Podobně tomu bylo v roce 1805, jen asi půl hodiny před začátkem ničivého zemětřesení v italské Neapoli. „Slepice, psi a kozy začali vydávat poplašné zvuky, zatímco koně v panice prchali pryč,“ píše se v kronice.
„Ani s pomocí těch nejmodernějších technologií, které máme nyní k dispozici, nejsme schopni předpovědět zemětřesení ani většinu dalších přírodních pohrom. Možná přišel čas naučit se to od zvířat,“ říká Charlotte Francesiazová, šéfka týmu ornitologů při Francouzském úřadu pro biodiverzitu. Zároveň se zapojuje do práce na projektu zkoumajícího, jak se migrující ptáci dokážou vyhnout nebezpečným bouřkám a vichřicím, které je na cestě každoročně čekají.
V roce 2014 se ve Spojených státech poprvé podařilo skupině vědců zaznamenat zvláštní jev, který nazvali „evakuační migrace“, u několika set pěnic zlatokřídlých, z nichž desítky byly opatřeny GPS čipem pro sledování jejich polohy. Ohromná hejna těchto tažných zpěvavých ptáčků jako na povel uletěla z hnízdišť na jihovýchodě Apalačských hor ve státě Tennessee a vydala se na spásnou pouť 700 kilometrů daleko. O několik hodin později zasáhla celou oblast ničivá bouře se sérií osmdesáti silných tornád, která si vyžádala životy pětatřiceti lidí a způsobila škody přesahující miliardu dolarů.
„Meteorologové a fyzici už dlouhá desetiletí dobře vědí, že bouře s tornády vysílají velice silný infrazvuk, který může být zachytitelný desítky kilometrů daleko. Domníváme se proto, že ptáci jsou vybaveni zvláštní schopností takové předzvěsti vnímat a vyhodnotit je jako varovný signál,“ vysvětluje Charlotte Francesiazová.
Předpovědi podle ptáků
Právě schopnost ptáků zachycovat infrazvuky je hlavním tématem výzkumu v rámci mezinárodního projektu Kivi Kuaka, který se specializuje na využití instinktů ptáků a ostatních zvířat a jejich zapracování do existujících systémů včasného varování před tsunami.
„Jedná se o první projekt, kde se člověk opravdu snaží porozumět těm vlastnostem ptáků, které lidem chybějí. Jsem přesvědčena o tom, že jsme se vydali správnou cestou, a první výsledky tomu nasvědčují,“ říká výzkumnice Samantha Patricková, která se na něm aktivně podílí.
„V současné době pracujeme v oblasti Tichého oceánu. Opatřili jsme bezmála šedesát ptáků miniaturními čipy, podle nichž můžeme zjišťovat jejich aktuální polohu, trasu tahu i skutečnosti, jestli a do jaké míry se dokážou vyhnout bouřím díky zachycení varovných infrazvuků, které registrují vědecké meteorologické balony. Naše dosavadní zkušenosti dokazují, že to opravdu funguje, podobně jako u albatrosů, u nichž jsme hodnověrně zjistili, že při letu mění směr i výšku tak, aby se stále pohybovali v koridoru s nízkými infrazvuky a vyhýbali se těm vysokým. Všechno zkrátka nasvědčuje tomu, že ptáci jsou přírodou a evolucí vybaveni senzory, které předčí naše radary a radiolokátory,“ dodává.
Samantha Patricková se rovněž domnívá, že je velice pravděpodobné, že podobnými schopnostmi a citlivostí byl v raných stadiích vývoje obdařen i člověk. Jenomže s tím, jak se civilizoval, jak přestal žít v souladu s přírodou a v neustálém ohrožení života, o tyto instinkty postupem času přišel.
Na to můžete vzít jed
Citlivost zvířat na blížící se nebezpečí přetrvává i u těch, která jsou chována v zajetí. Biolog Martin Wikelski z německého Institutu pro výzkum chování zvířat zveřejnil v roce 2020 výsledky experimentálního výzkumu, při němž monitoroval chování hovězího dobytka a koz v Itálii v oblasti s extrémně častým výskytem zemětřesení.
Zjistil, že zvířata chovaná do okruhu 10 kilometrů od epicentra začnou vykazovat známky paniky a hlasitě bučet už 18 hodin před jeho propuknutím, v okruhu do 20 kilometrů s desetihodinovým a v okruhu do 50 kilometrů s pětihodinovým předstihem. „Pokud se výsledky potvrdí a ověří, mohla by to být cesta, která by pomohla lidi včas varovat,“ věří Martin Wikelski.
Čínští vědci se pro změnu snaží využít k předvídání zemětřesení hady chované na farmách, a to již déle než padesát let. Právě díky plazům chovaným v zajetí se podařilo včas evakuovat několik měst dřív, než je ničivé otřesy zasáhly.
„Hadi jsou ze všech zvířat na změny v prostředí nejcitlivější,“ je přesvědčen biolog Ťiang Wej-sung, který se jejich výzkumem zabývá. „Když hrozí zemětřesení, hadi ho umějí předvídat i třicet hodin dopředu. Na to můžete vzít jed,“ dodává.