Jakmile člověk vyškrtne alkohol ze svého života, okamžitě začne svět okolo vnímat jinak. A musí dát za pravdu adiktologům, kteří už roky popisují českou společnost jako extrémně proalkoholovou. Pít je norma, nepít je divné. Tak schválně, udělejte si rychlou inventuru: jak jste naposledy reagovali na člověka, který zdvořile odmítl pivo/víno/panáka? Nabídnu hned pár možností, třeba se najdete.
- Jsi nemocná?
- Včera jsi to přehnala, že?
- Nejsi náhodou těhotná?
- A nedáš si aspoň zelenou?
Potřebuju alkohol?
A proč teda nepiju? Třeba proto, že jsem si začala všímat, že ne každému z mých přátel alkohol svědčí. Kamarádka si odrovnala ledviny. Kamarád přišel o přítelkyni i práci. Moje bývalá trenérka zumby se kvůli opileckým excesům na lekcích připravila o klientky, včetně mě. Já pořád žiju v přesvědčení, že alkohol zvládám – ale pozor, neříkají to i všichni ti moji vyjmenovaní kamarádi? Suchej únor si chci vyzkoušet, abych zjistila, jestli alkohol vůbec k životu potřebuju. Je nutné pít na koncertě, na pracovní večeři, po práci na uvolnění?
Vhodnou alternativou alkoholu může být kombucha
Proč se po party tloustne
A taky si od toho slibuju, že shodím pár kilo. Jak jsem zjistila na vlastní faldy, po alkoholu se tloustne hned třikrát. Jednou kvůli velkému množství kalorií, které do sebe dostanete prostřednictvím drinků. Pak také proto, že když se játra snaží, co můžou, alkohol po velké party odbourat (identifikují ho zcela správně jako jed a udělí mu nejvyšší prioritu), stojí jejich další práce, tedy například odbourávání tuků. Ty nevysublimují, nýbrž se krásně uloží. Mám jich uloženo docela dost, takže o tom něco vím. A zatřetí, o tom vím taky hodně, v kocovině má člověk chuť hlavně na „prasácká“ jídla plná tuku a cukrů. Překvapilo mě, že už po sedmi čistých dnech jsem splaskla v obličeji a líp se mi dopínají kalhoty…
Slzy a flaška
Tedy dopínaly. Musím se totiž přiznat, že ačkoli jsem asertivně odmítla babičku s ořechovkou i kolegu na večírku s neodolatelnou nabídkou zelené (místo toho jsem pila kombuchu), ve třetině nealkoholové únorové cesty jsem selhala. Na návštěvu přišla kamarádka, která se potřebovala vyplakat ze smutného rozchodu. A přinesla flašku. Automaticky. To přece ke společnému „plakání“ dvou holek v našem věku patří, ne? Tady moje asertivita selhala: nedokázala jsem jí říct ne, když ji zrovna NE od bývalého partnera zlomilo srdce. Vypila jsem deci vína a pak se vymluvila na bolest hlavy.
Odborníci tomu říkají laps – uklouznutí na cestě, jednorázové porušení abstinence. Je dobré vědět, že není potřeba se za něj peskovat a nenávidět, nebo dokonce snahu o vypuštění alkoholu ze života vzdát. Chvíli mi trvalo, než jsem se srovnala, ale teď už vím, že pokračuju dál!
Zdroje:
WHO
New York Times
