Měli bychom přestat kupovat slunečnicový olej?
Slunečnice se do Evropy dostala až v 16. století z Ameriky, tehdy nově objeveného kontinentu. Ve Střední Americe už ale tato rostlina byla známa v období dokonce 3 000 let před naším letopočtem, její semena se používala na pečení chleba, ale původní obyvatelstvo z nich umělo dokonce i vylisovat olej.
A tuto dovednost převzala i Evropa. Slunečnicový olej dnes zařazujeme mezi netěkavé oleje. Běžně se používá především v potravinářství, zná ho ale i kosmetický průmysl. V řadě přípravků figuruje coby zvláčňující složka. Uplatňuje se i ve farmacii a našli bychom ho i v lacích a uměleckých barvách.
Vyznačuje se nevýraznou chutí a vzhledem. Nejčastěji má světle žlutou barvu. Podobně neutrální je i jeho aroma. Proto bývá poměrně často užíván ve stravě pro děti. Jeho značnou výhodou je i stabilita při skladování. Optimální podmínky představují teplotu maximálně 20 °C, sucho a absenci světla. Při dodržení tohoto způsobu skladování vám vydrží doma i 12 měsíců.
Pro potravinářské účely si v současnosti můžeme vybrat i oleje jiného druhu, například olivový, ale i řepkový nebo lněný. A stále častěji se mluví o tom, že bychom hledat alternativy měli. Slunečnicový olej sice nemusíme z nutričního hlediska zcela zavrhnout, ale s jeho konzumací bychom to skutečně neměli vyloženě přehánět.
Proč jsou tuky ve výživě důležité
Tuky bychom z výživového hlediska zanedbávat ve své stravě neměli. Poměrně dlouhou dobu byly považovány za „strašáky“. Jsou totiž z energetického hlediska nejvydatnější, na jeden gram poskytují přibližně dvakrát více energie než proteiny nebo sacharidy.
Částečně je na tomto postu vystřídaly posléze sacharidy. Dnes už víme, že je potřeba se zaměřit na uměřenou konzumaci obojího, tedy tuků i sacharidů. Pak se o svoje zdraví, ale ani štíhlou linii výrazněji obávat nemusíme.
Je ale důležité si uvědomit, že je třeba upřednostnit pouze určitou kategorii tuků. Primárně bychom měli do svého jídelníčku zařadit nenasycené mastné kyseliny. Zvláště důležité jsou pak omega-3 a 6 mastné kyseliny patřící do kategorie kyselin polynenasycených. Vašemu zdraví prospějí i omega-9 mastné kyseliny. Ve stravě by proto neměla chybět kyselina palmitoolejová a olejová (mononenasycené) nebo kyselina linolová, arachidonová a alfa-linolenová (polynenasycené).
Nenasycené mastné kyseliny napomáhají snižovat hladinu LDL cholesterolu, hovoří se o nich v souvislosti se stabilizací cukru v krvi, ale ovlivňují v pozitivním slova smyslu třeba i srážlivost krve. Ty nasycené naopak mohou zvyšovat riziko rozvoje obezity, ale i kardiovaskulárních chorob nebo vysokého krevního tlaku.
Slunečnicové oleje obsahují nejen nenasycené mastné kyseliny
Vybírat bychom si tedy měli potraviny s převahou nenasycených mastných kyselin. Běžné slunečnicové oleje obsahují především 58% podíl omega-6 polynenasycené mastné kyseliny linolové, doplněný zhruba 27 % mononenasycené kyseliny olejové a 11 % nasycených kyselin. Chybí v nich ale omega-3 mastné kyseliny, z tohoto hlediska je tak lze doporučit pouze k občasné konzumaci a zařazovat i další druhy tuků.
Důvodem, proč slunečnicový olej zcela nezatracovat, je i podíl vitamínu E. Ten patří k nejdůležitějším antioxidantům, chrání před volnými radikály, oxidačním stresem a zároveň pomáhá zpomalovat stárnutí buněk. Jeho nedostatek se podílí na snížení obranyschopnosti. Ve složení tohoto oleje dále najdeme lecitin, tokoferoly, karotenoidy a vosky.
O tom, kolik zdraví prospěšných látek olej obsahuje, ale rozhoduje i způsob jeho výroby. Převážná většina olejů dostupných na tuzemském trhu se vyrábí rafinací. To znamená mechanickým lisováním semen slunečnice za vyšších teplot a následnou extrakcí za součinnosti organických rozpouštědel.
Šetrnější je proces lisování zastudena, navíc bez užití rafinace. Oleje jsou hodnotnější, jelikož se v nich daří při zpracování uchovat více cenných látek. Nevýhodou pro spotřebitele je to, že druhá zmíněná metoda má nižší výtěžnost a výsledný produkt tak musí být dražší.
Co je tepelná stabilita a proč na slunečnicovém oleji nesmažit
Zásadně nevhodný je pak slunečnicový olej na smažení či fritování. Složení mastných kyselin tuků a olejů totiž určuje, k čemu jsou vhodné, respektive jaká je jejich tepelná stabilita. Slunečnicové oleje mají tzv. kouřový bod na úrovni asi 180 °C, což je z tohoto pohledu málo.
Olej má proto tendence se při vyšších teplotách přepalovat a oxidovat. Obsahuje totiž právě onen výše zmíněný 58% podíl omega-6 polynenasycených mastných kyselin, které snadno podléhají tepelnému rozkladu.
Připustit tak lze pro použití na smažení pouze oleje vyrobené z určitých speciálních odrůd slunečnice, které se označují jako High Oleic Sunflower Oil. Ty mohou být výrazně teplotně stabilní, jelikož obsahují vysoký obsah kyseliny olejové. To se ale běžný spotřebitel z etikety výrobku, který kupuje, v zásadě nemá šanci dozvědět.
Kdo si chce dopřát například tradiční řízky, rozhodně by pro smažení měl sáhnout spíše po oleji řepkovém. Netrváte-li na použití oleje, můžete rovněž smažit na sádle.
Zdroje:
https://nuseed.com/eu/history-of-the-sunflower/
https://en.wikipedia.org/wiki/Sunflower_oil
https://www.szpi.gov.cz/clanek/slunecnicove-oleje.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D
https://newsinhealth.nih.gov/2011/12/weighing-dietary-fats
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12442909/
https://www.fondation-louisbonduelle.org/en/nutrient/what-you-need-to-know-about-vitamin-e/
https://www.dtest.cz/clanek-10510/test-slunecnicoveho-oleje-2023
Sledujte nás v Google Zprávách