Když jsem jako malá trpěla chudokrevností, maminka vždycky koupila v potravinách za pár korun železité víno a ordinovala mi ho v pravidelných dávkách. Bylo hnusné, ale moje červené krvinky výskaly radostí. Nevím, kde je mu dnes konec. Každopádně i v současné době lze na mnoho neduhů ve vhodné míře použít tzv. medicinální likéry či léčivá vína.

Říká se, že léčivé neboli medicinální likéry či vína, jsou přímými potomky bylinné léčby. Lidé velmi brzy přišli na to, že ponořením bylinek do alkoholu lze déle uchovat jejich bohatou terapeutickou sílu. Alkohol totiž extrahuje esenci bylin, a navíc je úžasným konzervantem.

Medicína ve znamení pelyňku

Od chvíle, kdy se alkohol objevil (odborníci předpokládají, že to bylo asi před 10 000 lety), ho lidé používají i jako lék. Nejstarší důkazy o tom pocházejí z doby před 5000 lety. Archeologové například objevili nádoby se zbytky vína s léčivými rostlinami v hrobkách egyptských faraonů. I staří Řekové a Římané produkovali víno s obsahem koření a bylin.

Hippokrates vyráběl léky na bázi alkoholu, neboť zachovával rostlinné složky a urychloval jejich vstřebávání. Slavný je jeho likér obsahující pelyněk, který ordinoval proti porodním bolestem, revmatismu i žloutence. Plinius starší v prvním století doporučoval absint coby elixír mládí i lék na onemocnění dýchacích cest.

Tzv. hippokratovské víno zažívalo medicínskou slávu i ve středověké Evropě. Bez samotného absintu se neobešla „výzbroj“ Napoleonových vojáků, Anglie dala život i pelyňkovému pivu. Dlužno říci, že slovo absint pochází pravděpodobně z řeckého výrazu pro pelyněk – apsinthion a za absint byl svého času označován mnohý alkohol obsahující právě tuto bylinu. V podobě, v jaké ho známe nyní, vznikl až mnohem později… Různé léčivé likéry a vína však představovaly významný farmaceutický prostředek od nepaměti. K uvedeným benefitům je nutné přidat i jeden poněkud kurióznější důvod. Mnohdy bylo bezpečnější napít se likéru či vína než vody, která byla často kontaminovaná, takže oslabení a nemocní byli chránění bylinnými nápoji obsahujícími alkohol.

Bylin není nikdy dost

Samozřejmě byly poměrně rychle objeveny i potenciálně škodlivé účinky alkoholu. Roger Bacon, anglický filozof, vědec a spisovatel, ve 13. století napsal, že víno může „pečovat o žaludek, napomáhat trávení, chránit tělo před zkázou“. Zároveň vydal varování: „Pokud by ho bylo až příliš, naopak tělu hodně uškodí.“

S přibývajícími lety nacházelo v alkoholu své místo stále více léčivých bylin, kůry, bobulí či květů. Oblíbený byl například jalovec v ginu, který se používal zejména při horečkách a tropických nemocech, kterými se evropští kolonizátoři nakazili na svých dalekých cestách.

Vozili si domů však i receptury na další bylinné likéry a vína. Jihoameričtí indiáni měli například generacemi ověřenou léčbu malárie pomocí chinovníku. Španělé se přiučili a ve své domovině začali následně hořkou rozdrcenou kůru této rostliny přidávat do vína. Díky tomu byl léčebný (ale i chuťový) účinek značně posílen.

Když se v Evropě objevil dýmějový mor, mnozí doma pálili pelyněk, aby si dezinfikovali domy, a popíjeli podomácku vyrobený pelyňkový likér, aby činili svůj organismus vůči chorobě odolnějším. Koncem 18. století už byl na světě i absint v podobě, v jaké ho známe nyní.

Podle legendy byl jeho „vynálezcem“ francouzský lékař Pierre Ordinaire, který uprchl do Švýcarska, kde začal pracovat na vytvoření nového léčivého nápoje s použitím rostlinných extraktů, zejména populárního pelyňku. Snažil se vyrobit léčivý nápoj, který by udělal z požití hořké byliny chutnější záležitost. Konečná receptura zahrnovala maceraci patnácti rostlinných látek v hroznovém destilátu. Byly mezi nimi kůra pelyňku, badyán, lékořice, fenykl, yzop, petržel, heřmánek, špenát či koriandr.

Lékař recept na zázračný nápoj odkázal svým věrným hospodyním, sestrám Henriodovým. Ty začaly z lektvaru vyrábět malé dávky a prodávat je jako Absint Dr. Ordinaire. K popularitě absintu přispěli francouzští armádní lékaři, kteří ho předepisovali vojákům v alžírském tažení jako prevenci horeček, malárie, úplavice a dalších nemocí způsobených extrémním severoafrickým prostředím.

Likéry na všechny neduhy

„Léčivé“ likéry a vína však postupně přestávaly být jen na „recept“ a byly stále populárnější v běžném užívání. Zároveň se rozšiřoval jejich výběr. Objevil se třeba slavný Chartreuse, zeleně zbarvený francouzský likér, který začali vyrábět kartuziánští mniši na základě receptury maršála Françoise- -Annibala d’Estrées. Obsahuje 55 % alkoholu a 130 bylinných, rostlinných a květinových ingrediencí, z nichž každá má schopnost léčit.

Obchodník s kořením a koloniálním zbožím Josef Vitus Becher zase stál u zrodu slavné české Becherovky. Několik let se zabýval vývojem žaludečního likéru na základě receptury, kterou mu zanechal jeho přítel, anglický lékař Christian Frobrig. V roce 1807 zahájil prodej léčebného bylinného nápoje, respektive žaludečních kapek, pod názvem English Bitter. Kromě potírání zažívacích problémů získal během let i pověst léku, který dokáže potlačit choleru či mořskou nemoc.

Syn německého výrobce octa Curt Mast se tak dlouho snažil najít recepturu na léčivý likér, který by nebyl „příliš sladký“ a neměl „příliš citrusové aroma“, až v roce 1934 přivedl na svět Jägermeister. Směs 56 bylin, květů, kořenů a ovoce s 35 % obsahu alkoholu byla původně určena k pití po večeři pro schopnost zklidnit žaludek a účinně pomáhat při trávení, postupně se ale ukázaly jeho další benefity.

Dokonce stály vědcům za studie, které by přínos tohoto nápoje pro lidské zdraví ověřily. Jeden z největších medicínských portálů WebMD například zdůrazňuje, že pití mírného množství alkoholu, včetně lihovin, jako je Jägermeister, může být spojeno s nižším rizikem mrtvice a dalších kardiovaskulárních onemocnění. „Studie také prokázaly, že eugenol obsažený v tomto likéru může pomoci snížit zánětlivou reakci v těle a zabránit jejím negativním účinkům…“ rovněž uvádí.

„Medicinální likéry jsou zázračné nápoje, které spojují léčivou sílu přírody s uměním lékařským a gastronomickým. Jejich tajemství spočívá v kombinaci bylin, koření, ovoce a dalších přírodních ingrediencí s alkoholem, který zesiluje jejich účinky a zároveň dodává nápoji nezapomenutelnou chuť a léčivé vlastnosti…“ potvrzuje například bylinkářka a spisovatelka Dita Oškerová.

Autorka: Judita Bednářová

Zdroje: Autorský text, Květy 3/2024