„Je potřeba, aby rodiče měli dostatečné znalosti o výživě, disciplínu a dbali na správnou suplementaci,“ upozorňuje Eliška Selinger, lékařka, nutriční epidemioložka a také veganka, která se zabývá výzkumem veřejného zdraví.

Dovedu si představit, že by za mnou v patnácti letech přišla dcera a řekla mi, že se rozhodla z etických důvodů po dlouhém rozmýšlení nejíst maso a živočišné výrobky. Její rozhodnutí pochopím a budu se ho snažit akceptovat. Jak se ale díváte na to, že miminko, které se samo ještě rozhodnout neumí, má svůj výživový směr předem určený?

Jak říkáte, každé miminko má svůj způsob stravování daný, protože žádné dítě nedostane na výběr, jestli chce jíst prase, tofu nebo psa. Prostě jí to, co rodiče považují za eticky správné jíst, a také to, co je podle nich zdravá součást jídelníčku. Takže skutečně, pokud jsou oba rodiče vegani nebo vegetariáni, bývá i jejich dítě v tomto duchu vychováváno, protože je to pro ně normální, i když to samozřejmě pro velkou část populace normální být nemusí. A s tím je samozřejmě spojená otázka, zda je možné dětský organismus v rámci těchto výživových směrů správně vyživit, protože tento druh stravování je hodně jiný, než je ten běžný. Mimo jiné vyžaduje od rodičů určité znalosti z výživy, disciplínu a dodržování pravidel, jako je například nutnost podávat vitamin B12.

Dobře, co jí tedy například miminka vegani v okamžiku, kdy přestávají být plně kojena? Tedy kolem šestého měsíce věku.

Z toho, co víme z vlastního výzkumu stravování veganů v rodinách a také z dat ze zahraničí, vyplývá, že veganky normálně kojí, a to dokonce často mnohem déle než běžně se stravující maminky. Pak máte skutečně pravdu v tom, že první jídlo je také prvním kritickým bodem, protože v šesti měsících dítě potřebuje začít jíst. U nás bohužel neexistuje mnoho doporučení, jak ve výživě vegansky živeného dítěte postupovat, takže sledujeme doporučení ze zahraničí.

Zdroj: Youtube

Příkrmy probíhají podobně jako u dětí se smíšenou stravou, začnete dětem připravovat pasírované kašičky, akorát místo masa použijete luštěniny, tofu nebo sójové jogurty. Tyto potraviny nahrazují živočišné bílkoviny podobně, jako je tomu v jídelníčku dospělého vegana. Náš výzkum ukazuje, že většina rodičů také v tuto chvíli začíná se suplementací vitaminu B12, případně vitaminu D, který podobně doplňují i děti na smíšené stravě. Stačí přidat pár kapek do příkrmu.

Z rodin, které sledujeme, víme, že většina těchto dětí prospívá a nemají žádné problémy. Jak už jsem ale uvedla, je potřeba, aby rodiče měli o výživě dostatečné znalosti. Náš výzkum ukazuje, že vegany výživa velmi zajímá a vyhledávání a studium informací s ní spojenými jim nevadí. Chápou, že je to v jejich životě nová situace a koneckonců se v této oblasti musela vzdělat i většina z nich, když na veganskou stravu přestupovala. Pokud se jedná o rodiče, kteří se vegansky stravují dlouhodobě až do doby, kdy počnou dítě, vědí toho podle mého názoru o výživě skutečně mnoho.

Děti ale přece jen mají jiné proporce trávicího traktu. Jak do sebe dostanou potřebné množství makroživin a mikroživin, když je známé, že je veganská strava objemnější? Je jejich trávicí trakt na větší množství potravy uzpůsobený?

Je to opět jedno z pravidel, se kterým se rodiče musí umět poprat, pokud mluvíme o rizicích veganské stravy u dětí. Jedna věc je dostatek již zmíněných vitaminů (D, B12), ale i dalších vitaminů a minerálních látek, a druhá věc je množství potravy, protože do dítěte skutečně nemůžete ‚nacpat‘ stejnou porci jídla jako do dospělého. Řeší to režimová úprava. Děti jí častěji, minimálně pětkrát denně. Hodně důležitá je kvalita svačinek. Děti by měly dostávat ořechová másla, luštěninové pomazánky a měly by mít možnost jíst zdravé tuky a bílkoviny v podobě luštěnin několikrát za den. Nemělo by se to přehánět se syrovou zeleninou a ovocem, protože ty jsou velmi objemné. Pokud ale rodiče zeleninu tepelně upraví, voda se vypaří a její objem se zmenší. Dá se to uřídit, jen je potřeba u toho opět více přemýšlet.

Mají se rodiče vegani na koho obrátit, pokud potřebují s výživou svých dětí poradit? Pamatuji si, že když jsem sama chodila s dětmi k pediatrovi, byly informace o výživě v jeho podání velmi kusé.

Pokud se v rámci své profese nebo práce lékaři výživě přímo nevěnují, nemají z mých zkušeností – a potvrzují to i zahraniční data – znalosti o výživě právě nejvyšší. Pe diatr většinou není schopen poradit s optimálním složením veganské stravy pro děti. Bylo by samozřejmě žádoucí, aby existovala větší dostupnost nutričních terapeutů, za kterými by rodiče mohli zajít na konzultaci nebo pro radu. Na druhou stranu je pochopitelné, že jich je tak málo, protože naše země nemá v tomto způsobu stravování žádnou tradici.

Také je tady otázka, nakolik vůbec rodiče sdílí s pediatrem fakt, že jejich dítě jí jinak – vegansky. Mnoho z nich má zkušenosti s negativní reakcí lékaře, což je pochopitelné, pokud se objeví nějaký zdravotní problém. Často ale pediatři rodiče stigmatizují ještě před samotným vyšetřením, takže rodiče sklouznou k tomu, že přestanou lékaři hlásit případné problémy. To samozřejmě není dobré, protože dítě by vždy mělo chodit na preventivní prohlídky a optimálně třeba i s vyšetřením rizikových nutrientů typu vitaminu B12, aby byla jistota, že rodiče ve výživě dítěte postupují správně.

Je to důvod, proč jste se výzkumem stravování dětí veganů začala zabývat?

Přesně tak. V rámci výzkumu chceme s kolegy zjistit, jak jsou na tom děti zdravotně, jestli se máme nebo nemáme obávat o jejich zdraví. Na základě našich zjištění a také zahraničních dat pak budeme schopni vytvořit nutriční doporučení – návod pro české rodiče, kterým se budou schopni řídit. V zahraničí tato doporučení již existují, ale ta neplatí pro naše české podmínky. A také doufáme, že tímto poskytneme i určitý návod našim kolegům pediatrům, jak se mají o tyto dětské pa cienty starat, co mohou doporučit rodičům, na jaká vyšetření je poslat a třeba i jak upravit preventivní prohlídku.

Zatím se snažíme publikovat články v pediatrických časopisech a máme zpětnou vazbu od kolegů, že z těchto článků čerpají informace a podle nich i upravují standardní vyšetření. V současné době ale jednoznačně nejkomplexnější informace pocházejí ze zahraničí.

Co když děti povyrostou? Jak se malí vegani a vegetariáni stravují třeba ve školních jídelnách?

Dle výkladu ombudsmana by mělo být dětem umožněno donést si vlastní jídlo. Jídelny totiž nemají povinnost vařit dětem se zdravotními dietami, ani stravu podle jejich světonázoru, ale uvařit jim samozřejmě mohou. V každém případě by jim ale měli umožnit ohřát i krabičku s jídlem přineseným z domova. Z naší praxe víme, že většina dětí veganů si tyto krabičky nosí.

Mají dětští vegani suplementovat ještě něco navíc oproti tomu, co už jste zmínila?

Stále je to předmětem výzkumu, jelikož je to nová situace, veganských dětí doposud moc nebylo a není. Určitě doporučujeme vitamin B12 a vitamin D. Rodičům říkáme, že pokud jsou ochotni investovat více do vitaminu D, je lepší si koupit ten, ve kterém jsou i omega-3. A pak je to jód. Jeho suplementace se týká především těhotných a kojících veganek, ale částečně i žen se smíšenou stravou. Máme totiž data, že i ženy, které jí všechno, mívají nedostatek jódu, což může být v těhotenství velký problém. Na dostatek jódu je třeba si dát pozor a případně ho doplňovat i u dítěte. S tím by jim ale měl vždy poradit pediatr.

 Zdroje:

  • podcast časopisu Kondice
  • Eliška Selinger, lékařka, nutriční epidemioložka a také veganka