Tak osamělý, že by z toho člověk mohl umřít? Ano, osamělost je nebezpečnější než třeba obezita. Můžeme zažívat sociální osamělost, kdy nám chybí kontakt s ostatními lidmi. To se týká především seniorů. Potomci je navštíví sotva jednou za měsíc nebo vůbec a řada vrstevníků dnešních starších lidí už je po smrti, takže kamarádi z dětství ubývají. Zažívat můžeme také emoční osamělost. Máme kolem sebe přátele, známé, spolupracovníky, doma je partner nebo partnerka a děti a stejně se cítíme sami. Vazby jsou jen povrchní, plytké a nenaplňující, chybí porozumění a cit. A sociální sítě nemohou být nikdy dostatečnou náhražkou, ty neumějí obejmout.

Zdroj: Youtube

Návštěva alespoň jednou měsíčně

Lidé, kteří se nestýkají s přáteli nebo rodinou, mají o 77 % vyšší pravděpodobnost, že zemřou z jakékoli příčiny, a ještě vyšší riziko úmrtí je na srdeční onemocnění nebo mrtvici ve srovnání s těmi, kteří žijí s někým. Pokud člověk žije sám, tak i ty měsíční návštěvy mohou mít velký význam. Podle nového výzkumu by měl každý člověk alespoň jednou měsíčně navštívit své přátele a rodinu, aby zabránil osamělosti a snížil riziko dřívějšího úmrtí.

Sociální izolaci nebo osamělost lze považovat za formu stresu. Všichni se můžeme čas od času cítit osamělí, ale pokud je tento pocit trvalý, může působit jako forma chronického stresu, což je nezdravé. Jedním ze způsobů, jak k tomu může dojít, jsou stresové hormony, které nepříznivě ovlivňují organismus. Autoři studie uvedli, že osamělost je spojená se stresem a to vede ke snížené imunitě.

Co se týká lidí, kteří se cítí osamělí, byť jsou mezi lidmi, jsou na tom o něco lépe a díky svým sociálním kontaktům jsou proti stresu odolnější. I když ty vztahy nejsou takové, jak by si představovali.

Epidemie osamělosti

Již před pandemií byly publikovány studie o tzv. epidemii osamělosti, která se od 80. let zvýšila až dvojnásobně. Takže aktuální téma. Podle experimentu BBC, je osamělost nejvyšší u dospívajících a pak u osob nad 75 let.

Člověk je sociální bytost, která bez skupiny blízkých osob uvadá. Naše potřeba někam patřit, být součástí nějaké pevné skupiny, je dána evolučně. Evoluci nezajímá, zda jsme introverti nebo extroverti, je jí jedno, že narůstá počet singles a jednočlenných domácností. Jediné, o co se evoluce starala a stará je naše přežití. Pro člověka je zkrátka výhodnější trávit čas ve společenství druhých lidí. Má tak větší šanci na přežití.

"Být v sociálním kontaktu s ostatními lidmi je obecně považováno za základní lidskou potřebu - klíčovou pro blahobyt i přežití. Extrémní příklady ukazují, že kojenci, kteří nemají kontakt s lidmi, neprospívají a často umírají, a skutečně, sociální izolace nebo samovazba byly jsou používány jako forma trestu," uvádí Julianne Holt-Lunstadová, PhD, profesorka psychologie na Brigham Young University. Přesto stále větší část populace zažívá izolaci pravidelně.

"Existují přesvědčivé důkazy o tom, že sociální izolace a osamělost významně zvyšují riziko předčasné úmrtnosti a že velikost tohoto rizika převyšuje riziko mnoha hlavních zdravotních ukazatelů," uvedla Holt-Lunstadová. "S rostoucím stárnutím populace se očekává, že vliv na veřejné zdraví se bude jen zvyšovat. Mnoho národů po celém světě nyní naznačuje, že čelíme 'epidemii osamělosti'. Výzvou, před kterou nyní stojíme, je, co s tím můžeme udělat."

Zdroj: Studie, BBC, American Psychological Association