Genetika a obezita
Genetika může obezitu do značné míry ovlivnit. Nemusí to však být pravidlem. I když mají lidé genetické sklony k nadváze nebo dokonce obezitě, mohou svůj život prožít se zdravou váhou. Naopak lidé, u kterých se tato rodinná anamnéza nevyskytuje, mohou obezitou trpět a neustále mohou bojovat s hubnutím.
S genetikou souvisejí tři podskupiny obezity – monogenní, polygenní a syndromová. U monogenní obezity se jedná o závažný typ 3. třídy. Vyskytuje se bez vývojového zpoždění. Polygenní obezita představuje běžný typ, který se vyskytuje u naší populace a může postihnout kohokoli. Syndromová obezita je spojována s některými vývojovými abnormalitami. Patří mezi ně třeba Downův syndrom.
Jakou úlohu mají geny při nastavování metabolismu?
Mohou mít vliv na jeho rychlost. Jedná se o bazální mechanismus – klidovou rychlost metabolismu – množství energie, kterou tělo spálí v klidu. Částečně je určován geny, ale ovlivňují jej i další faktory. Především je to množství svalové hmoty. Čím více svalů tělo má, tím rychleji funguje metabolismus. Rychlejší metabolismus mívají muži, neboť častěji mají větší množství svalů. Metabolismus ovlivňují také prostředí, ve kterém žijeme a samozřejmě životní styl. Ten ovlivňuje naši váhu. I lidé, kteří mají metabolismus pomalejší, si mohou udržovat zdravou váhu a naopak lidé s rychlým metabolismem mohou trpět obezitou. Genetika tedy není zase tak silným faktorem, který má vliv na obezitu. Částečně ji můžeme ovlivnit i my sami.
Ovlivňují geny chuť k jídlu?
Existují některé genetické syndromy, které mají tendenci zvyšovat chuť k jídlu. Způsobují dysfunkci centrálního nervového systému, která vede k vyšší chuti k jídlu. Tento stav je velmi vzácný a ukazuje spojení mezi genetikou a chutí k jídlu. Velkou roli však stále hraje životní styl.
Štítná žláza a metabolismus
I štítná žláza může ovlivnit metabolismus. Metabolismus mohou urychlit nebo naopak zpomalit některé genetické poruchy štítné žlázy. Jestliže je štítná žláza málo aktivní a vy trpíte hypotyreózou, metabolismus je pomalejší. Projevuje-li naopak větší aktivitu a vy se potýkáte s hypertyreózou, pak budete mít metabolismus rychlejší.
Co tedy rozhoduje o rozvinutí obezity?
I když jsou genetické predispozice k obezitě reálné, nepředstavují jediné riziko jejího vzniku. Dalším hlediskem jsou environmentální faktory – strava, fyzická aktivita nebo třeba úroveň stresu. To vše má vliv na naši hmotnost. I ti, kdo mají genetické predispozice k obezitě, mohou její riziko snížit správnou stravou a dostatečným pohybem. I když má někdo geny, které ho k obezitě předurčují, není předurčen k jejímu rozvoji.
Zdroje: