O našem zdravotním stavu chůze prozrazuje až překvapivě mnoho, je to stejný ukazatel zdraví jako třeba tělesná teplota či srdeční tep. Přitom nejde jen o demenci, byť ta se takto projevuje nejčastěji. Změny v chůzi svědčí také o riziku kardiovaskulárních onemocnění, nebo dokonce rakoviny.

Světová zdravotnická organizace odhaduje globálně počet pacientů s demencí na 55 milionů, přičemž každý rok má přibýt dalších deset milionů případů.

Nástup kruté choroby často signalizují na pohled nevinné momenty: „roztomilá“ zapomnětlivost či roztržitost, zaškobrtnutí na procházce, situace, kdy člověku „všechno padá z rukou“, apod. Právě role chůze ale byla dosud podceňována, přitom znatelně zpomalená chůze spojená se zhoršenou schopností „vybrat zatáčku“ či vyhnout se předmětům v cestě obvykle jasně ohlašuje nástup demence; zpravidla Alzheimerovy choroby.

„Celkový zdravotní stav se vždy zrcadlí v chůzovém stereotypu, kročném rytmu – typu chůze, délce kroku, rychlosti, plynulosti a celkové kvalitě chůze jako takové,“ říká Jaroslava Voláková z Nestátního zdravotnického zařízení fyzioterapie a podologie v České Lípě. „Pro konkrétní diagnózy na fyzické či psychické úrovni jsou dokonce některé styly chůze a s tím související postoje těla přímo typické. Jako příklad lze uvést specifický způsob chůze a držení těla u pacientů po cévní mozkové příhodě, coxartrozách, při autoimunitních zánětlivých revmatoidních chorobách, periferních parézách, zánětlivých chorobách orgánů, neuropatiích, mozečkových poruchách, Parkinsonově nemoci, dětské mozkové obrně aj. Z diagnóz duševních potíží pak lze pozorovat typické změny chůze třeba v případě maniodepresivních stavů, depresí, úzkostí apod.“

Kohoutí, nebo spastická chůze?

Vyšetřování chůze je složitá věda – často se při ní používají vysokorychlostní videonahrávky pohybu pacienta, protože pouhým okem nelze postihnout řadu detailů vyskytujících se v každém okamžiku kroku. Zpomalené záběry pak buď vyhodnocují zkušení fyzioterapeuti (případně podologové, tedy „odborníci na nohy“), nebo s vyhodnocením pomáhá vzorek standardní chůze uložený v počítači. I sem už pronikla umělá inteligence, která zvládá předběžné určení diagnózy.

Jakkoli se nám to možná nezdá, chůze je totiž velmi komplikovaný proces, do kterého se zapojuje velké množství přesně zkoordinovaných svalů. Odborníci rozeznávají řadu typů chůze – třeba při kohoutí člověk příliš zvedá nohy, tak trochu jako úředníci Ministerstva švihlé chůze od Monty Pythonů. Při spastické je končetina ztuhlá a například parkinsonská chůze se vyznačuje krátkými šouravými pohyby bez spolupráce horních končetin a s obtížnými změnami směru. Zkušený odborník při pohledu na tyto chůzové abnormality okamžitě pozná, odkud vítr vane.

Pro sledování chůze už vznikla i specializovaná aplikace OneStep, kterou si můžete stáhnout do mobilu. Pokud máte telefon u sebe, sleduje aplikace každý váš krok a nashromážděná data pak vyhodnotí odborník.

„Sledujeme délku kroku, počet kroků za minutu, rychlost chůze, čas strávený s oběma nohama na zemi a další údaje,“ vysvětluje ředitelka OneStep Stephanie Wakemanová. „Například když člověk dělá rychlé krátké krůčky a při chůzi má nezvykle dlouhé momenty, kdy stojí na obou nohou, naznačuje to nástup Parkinsonovy choroby. Podobně se dá odhalit třeba i deprese a samozřejmě také různé fyzické problémy.“

Kolik kroků denně?

Přicházející problém ale může rozpoznat každý z nás. Stačí si uvědomit, že mi to už „nešlape“ tak dobře jako třeba manželovi/ manželce či kamarádům. Každé snížení obvyklého tempa chůze, houpavá „námořnická“ chůze či zkrácení délky kroku jsou podezřelé – pokud samozřejmě netrpíte nějakými fyzickými neduhy, které vám svižný pohyb nedovolí. Červená kontrolka se rozsvítí i ve chvíli, kdy při chůzi začínáte ztrácet rovnováhu, ruce držíte u těla a pohybujete s nimi jinak než dřív apod.

V USA se v této souvislosti doporučuje postavit si někde na rovné ploše kousek dráhy s kužely, kolem kterých budete vlnovkovitě procházet. Jestli s tím budete mít potíže, protože špatně odhadnete potřebné úhly zatáček, je to upozornění na problém.

Mnozí odborníci chůzi považují za vůbec nejzdravější pohyb, do jakého se člověk může pustit – zvláště nordická, tedy s holemi v rukou. V případě rizika cukrovky 2. typu pak platí, že „rychlost je první ctnost“. V osm let trvající rozsáhlé studii provedené v několika zemích bylo zjištěno, že svižná chůze snižuje riziko vzniku cukrovky o 39 procent, pomalejší chůze o 24 procent a chůze běžná o 15 procent (obdobně užitečný je tento druh pohybu také v prevenci chorob srdce, oběhové soustavy a řady dalších).

Jak poznáte, co je ve vašem případě svižná chůze? Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí nabízí jednoduchou pomůcku: když jste při chůzi schopní ještě mluvit, ale už ne zpívat, pak je přiměřeně svižná. Pokud máte chytré hodinky anebo pedometr v mobilu, můžete si svou rychlost také přesně změřit. Podle zámořských odborníků urazíte za hodinu nenáročné chůze asi 3,2 km, za hodinu průměrné 4,8 km, při poměrně svižné chůzi až 6,4 km a při velmi svižné víc než 6,4 km.

A kolik kroků bychom měli denně udělat? Podle prof. Macieje Banacha z Evropské kardiologické společnosti minimálně čtyři tisíce. „Největší dosud provedená analýza, která zahrnuje téměř čtvrt milionu lidí, došla k závěru, že 4000 kroků denně je spodní hranice pro významné snížení rizika předčasného úmrtí a úmrtí na kardiovaskulární onemocnění,“ říká odborník. „Platí zde ale, že čím více, tím lépe. U lidí ve věku 60 let a víc, kteří denně ušli 6000 až 10 000 kroků, se riziko předčasného úmrtí snížilo o 42 procent, u lidí mladších 60 let pak o 49 procent. Největší přínos pro zdraví byl zaznamenán u túr dosahujících 20 000 kroků – větší objemy chůze ovšem studie nezkoumala. Naopak cokoli pod 4000 kroků denně je nutno považovat za pro naše zdraví velmi nepříznivý sedavý styl života.“

Pozpátku, v dřepu a s batohem

Možná to zní nepravděpodobně, ale řada fyzioterapeutů doporučuje také pravidelnou chůzi pozpátku, pro niž razí termín „retro chůze“. Jejím velkým propagátorem je třeba Grayson Wickham z newyorského Lux Physical Therapy and Functional Medicine Center. „Lidem chybí rozmanitý pohyb a chůze pozpátku je to pravé malé dobrodružství, které pobaví a zároveň zaměstná svaly, jež jinak leží ladem,“ říká. „Podle mých zkušeností retro chůze zbystří mysl, protože člověk je při ní ostražitější, celkově zlepší kondici a kupodivu také pomáhá při hubnutí víc než normální chůze dopředu.“

V Číně je tento druh pohybu známý po staletí, v našem prostředí je běžný třeba ve sportu – fotbalu, hokeji, basketbalu aj. Věděli jste, že třeba slavný Bostonský maraton má doprovodnou akci, při níž borci běží jeho trasu pozpátku? Velcí frajeři dokonce zkoušejí retro chůzi v dřepu – schválně si to pro legraci zkuste. Běžně ale „zpátečníci“ provozují tento druh pohybu ve dvojicích, kdy vždycky jeden jako „vodič“ kráčí a dívá se dopředu, zatímco druhý jde tímtéž směrem pozpátku. Po pár stech metrech se vystřídají.

Chcete-li své zdraví skutečně potěšit a tělo potrápit, vyzkoušejte ještě nyní módní rucking. Pojem vychází z anglického sousloví rucksack marching, tedy pochod s batohem; při výcviku ho používají snad všechny armády světa.

Podle Marka Stephensona, ředitele Centra pro sportovní výkonnost a výzkum v Massachusetts, je ideální začít s prázdným batohem a postupně do něj přidávat zátěž až do zhruba 20 procent hmotnosti chodce. Za tím účelem se už vyrábějí i speciální ruksaky s dobře polstrovanými ramenními popruhy anebo zátěžové vesty. Jako závaží se pro obojí používají na míru vytvarované pytlíky s pískem, které netlačí do zad a při chůzi se neposunují.

Zdroje: Květy 13/24, https://www.webmd.com/diabetes/news/20231130/walk-briskly-to-lower-type-2-diabetes-risk-researchers-say