Běžecké koleno
Velmi častou nepříjemností zejména u běžců bývá nemoc zvaná běžecké koleno, oficiálně PFPS (Patellofemoral pain syndrome), což je vlastně zánět chrupavky pod čéškou. Nejedná se o úrazové poranění, ale o funkční poruchu způsobenou nekvalitním nastavením dolní končetiny a nesprávnou biomechanikou kloubu. Objevuje se hlavně u začátečníků, kteří přepálí start a z téměř nulové aktivity začnou běhat denně. Typickým příznakem je ostrá bolest na vnější straně kolene, zejména při došlápnutí na zem. Léčbou je v první fázi klid. Při dostatečném odpočinku v časné fázi nemoci se poškozená chrupavka dokáže sama částečně obnovit. Pokud však bolest přetrvává, je potřeba vyhledat odborníka. Hlavním cílem terapie je zlepšení nastavení a stability dolní končetiny tak, aby nedocházelo k rozvoji zánětu. Zaměřujeme se na uvolňování svalů s vysokým napětím a posílení stabilizátorů kyčelního kloubu.
Syndrom iliotibiálního traktu
Druhé nejčastější běžecké poranění, které vzniká nadměrnou zátěží a dlouhodobým přetěžováním. Způsobuje bolest na zevní straně kolene a někdy se stává, že běžec není schopen běhu, ale delší chůzi či jiné sporty zvládne bez bolesti. Naopak běh z kopce symptomy u většiny běžců zhoršuje. Názory na léčbu tohoto stavu jsou povětšinou jednotné, zahrnují protizánětlivou léčbu, ledování, protahování a běh jen do pocitu ztuhlosti. Součástí fyzioterapie je i zlepšení techniky běhu skrze uvolnění přetížených míst v kombinaci s nácvikem zdravých pohybových vzorů.
Skokanské koleno
Jedná se o neúrazové zánětlivé onemocnění šlach čtyřhlavého svalu stehenního (Tendonitida), které vzniká při jejich větším zatížení pohybovými aktivitami, při kterých se hojně objevuje odraz a dopad (basketbal, volejbal, házená). Projevuje se bolestí pod čéškou na přední straně kolene. V rámci léčby skokanského kolene je na prvním místě v terapii zmírnění bolesti a otoku kolenního kloubu. Dále kompenzační cvičení pro korekci svalových dysbalancí. Zaměřujeme se ale i na posílení oslabených svalových skupin, které narušují statiku dolních končetin. Také se zařazují strečovací techniky v kombinaci s postupným posílením svalů kolenního kloubu.
Poranění menisků
Meniskus je chrupavčitý útvar, který představuje vyrovnávající tlumič v kolenním kloubu. Poranění bývá v mnoha případech způsobeno rychlým rotačním pohybem mezi kostí stehenní a lýtkovou. S tímto pohybem se nejčastěji setkáváme u sportů, jako jsou fotbal, tenis nebo lyžování. Během okamžiku poranění menisku je cítit prudká bolest, pocit lupnutí v koleni nebo vyskočení kolene. Následně dochází k vytvoření otoku a omezení pohyblivosti kolene. Pokud je meniskus výrazně poškozený, ortoped může doporučit operaci, která se ve většině případů řeší artroskopicky, kdy se přes dvě malé jizvy ošetří celý kloub. Ihned po operaci by měl nastoupit fyzioterapeut.
Poranění vazů
Vazy jsou elastickou tkání, která navzájem spojuje kosti a zajišťuje stabilitu a pevnost kloubu. Nejčastěji se jedná o poškození předního zkříženého vazu, které může vzniknout třeba během rychlého kroutivého pohybu nohy, obvykle během lyžování nebo při hraní basketbalu a fotbalu. Během zranění můžete slyšet prasknutí, otok přetrvává několik dní. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc ortopeda, který může koleno vyšetřit a pomocí rentgenu nebo magnetické rezonance rozhodnout o dalším postupu. Poranění vazu může pomocí klinických testů odhalit i fyzioterapeut. Při konzervativním léčení se kolenní kloub postupně zklidní, redukují se otoky a tlumí bolest. Dále následuje intenzivní posilování svalů stabilizujících kloub. Pokud je stupeň poranění vysoký, doporučí se takzvaná plastika vazu. Po operaci je na řadě fyzioterapeutická léčba, která je zaměřena nejdříve na redukci otoku a postupné zvětšování rozsahu pohybu.
Osgood-Schaterova nemoc
Choroba známá také jako osteochondróza. Jedná se o zánětlivé onemocnění šlachy, které se projevuje otokem pod kolenem a bolestí v jeho přední části. Bolest se zhoršuje při pohybových aktivitách, které vyžadují zapojení čtyřhlavého svalu stehenního (běhání, skákání, jízda na kole, chůze do schodů a ze schodů či kopání do míče). Vzniknout může nejen přetížením během sportu, ale také při rychlém vývojovém růstu dětí. Nemoc obvykle postupně odeznívá po snížení sportovní zátěže. Sportovní aktivity, které vyžadují běh, skákání nebo jiné nadměrné ohýbání kolen, by měly být dočasně omezeny, nahrazeny kompenzačním rehabilitačním cvičením a doplněny o techniky vedoucí k uvolnění svalů předního stehna.
Zdroje: Autorský text, Kondice 24/2
autorka: Anna Štumpf