Zřejmě nejrozšířenější jsou náplasti zahřívací. Pracují na základě exotermické reakce: vyjmutím z obalu se vzduchem aktivuje chemická reakce, při které se uvolňuje příjemné teplo, a tím i svalové napětí, a to kosterních i hladkých svalů. Zahřívací náplasti se dají použít při bolestech pohybového aparátu, ale také při těch menstruačních. Zvláště když venku není zrovna teplo, budete se díky náplasti cítit výrazně lépe.

Náplasti fungují maximálně 10 hodin, buďte připraveni, že povrchovou teplotu mohou zvýšit až na 50 stupňů. Pozorně si přečtěte návod, většina výrobců doporučuje maximálně šestihodinovou terapii. „Hřejivé náplasti by se neměly používat na poškozenou kůži, zánětlivou kůži a na rány,“ upozorňuje fyzioterapeutka Hana Marčišová ze studia Yogata. Náplasti prodávané v lékárnách jsou vždy primárně určené k nalepení na tělo.

Papričky na kůži

Druhá skupina náplastí jsou s kapsaicinem (výtažkem z pálivých paprik). Na trhu jsou nejdéle, osvědčené jsou již našimi maminkami i babičkami. Jedná se o náplasti s podpůrnou léčbou bolestivých příznaků svalového a kloubového revmatismu, ischiasu, ústřelu (lumbago), zánětů ramenního pletence (periarthritis humeroscapularis), bolestí v důsledku svalového přetížení a bolestí při poúrazových stavech.

Náplast se aplikuje na vodou a mýdlem omytou a dokonale vysušenou kůži. Po sejmutí ochranného krytu se přiloží na postižené místo a přitlačí, až dokonale přilne. Nejpozději po 8 hodinách se z kůže odstraní. Kůže se omyje mýdlem. Lze aplikovat na postižené místo dle potřeby, ne více než 3 náplasti denně po dobu maximálně 7 dnů. Další aplikace náplasti na stejném místě se provádí zpravidla po týdenní až 14denní přestávce. Ošetřené místo se nepřekrývá dalším obvazem a nezahřívá se.

Tyto náplasti bývají u méně závažných stavů skutečně účinné. Každý vnímá pocit zahřátí jinak. U některých jedinců může být pálivý efekt skutečně bolestivý, v takovém případě je lepší náplast sejmout.

U citlivých jedinců může vyvolat alergickou reakci, která po sejmutí náplasti postupně odezní.

Jako lék

Přestože si náplast s účinnou látkou (diclofenakem) můžete koupit bez lékařského předpisu, je lepší s ní zacházet jako s lékem. A to platí zejména u nemocných lidí (zvláště se zažívacím ústrojím) a těhotných žen. Pro nedostatek zkušeností se tato náplast nedoporučuje ani dětem do 15 let. A přečtěte si pozorně, se kterými léky je možné ji kombinovat.

Používají se jako lokální léčba zánětů šlach, kloubů a svalů způsobených úrazem, jako je vyvrtnutí kloubů, pohmoždění a natržení svalů a šlach.


Přípravek se může v 1. a 2. trimestru těhotenství použít jen ze závažných důvodů a ne na rozsáhlou oblast; použití ve 3. trimestru těhotenství je kontraindikováno. Při kojení se může používat jen na doporučení zdravotníka, nesmí se nanášet na oblast prsou kojících žen, na rozsáhlé oblasti kůže ani používat dlouhodobě. A přečtěte si pozorně, se kterými léky je možné ji kombinovat.


Pro alternativce

Zejména na bolavou hlavu se hodí chladivé náplasti s mentolem. Narazíte také na detoxikační náplasti, které se lepí na chodidla. „Myšlenkou této asijské technologie je, že extrakt obsažený v detoxikačních náplastech pomáhá obnovit lymfatický systém. Zaměřuje se také na odstranění metabolických odpadů a toxinů z těla, vyživuje buňky a zlepšuje metabolismus,“ popisuje odbornice na výživu Ivana Jungová ze studia Yogata. Ačkoli i tato náplast se dodává do lékáren, ne každý jí bude nakloněn, ocení ji spíš lidé, kteří se věnují alternativním metodám.

Až na výjimky jsou náplasti jen na jedno použití, byť u některých vyšší cena může svádět k opakovanému lepení. Podruhé už ale nefungují.

Na co pozor

U všech typů náplastí je možný vznik alergie. Prohřátí je v pořádku, ale rostoucí pocity pálení, svědění, šířící se zarudnutí a otok již ne. V takovém případě raději náplast ihned sundejte. Obecně se také nedoporučují dětem do 12 let. Těhotné ženy, lidé s nemocemi oběhového systému a nemocní cukrovkou by se měli poradit s lékařem nebo lékárníkem. Jejich kůže totiž může být méně citlivá, a hrozí tak riziko popálení nebo jiného poškození kůže, třeba alergickou reakcí.