Když jsem se zeptala své kamarádky Emy, jak říká svému rozkroku, odpověděla, že to záleží na tom, s kým mluví. Zatímco u doktora přesně pojmenovává jednotlivé části – stydké pysky, vagína, klitoris a tak dále, s partnerem používá slovo kundička. „Mám to slovo ráda,“ řekla mi. „Někomu může připadat vulgární, ale právě o to asi jde – je pro mě vulgární takovým tím vzrušujícím způsobem.“ Když jsme u těch doktorů, moje gynekoložka už mnohokrát použila slovní spojení „zevní rodidla“. To znamená všechno, co je venku, tedy ne vagína nebo děloha s vaječníky. Osobně se mi takové pojmenování vůbec nelíbí (podobně jako ohanbí), protože z naší yoni neboli posvátného prostoru, kouzelné oblasti potěšení, dělá nástroj na sázení dětí.
Další moje známá, Hanka, byla poněkud překvapená mým dotazem a odpověděla mi zprvu tak, že o svém pohlaví vlastně nemluví. „Jo, když jsem byla malá, říkaly jsme jí se ségrou pindulka, od tý doby jsem ji ale s nikým moc neřešila…“ Přiznám se, že mi v tu chvíli bylo její yoni upřímně líto. Zaslouží si snad mít jméno, říkám si. „A co při sexu?“ zeptala jsem se, protože jsem tuto krutou realitu nechtěla přijmout. „To už vůbec. To bych se styděla,“ opáčila Hanka a dodala, že když už, navedla přítele pohyby nebo sténáním.
Pipka, pipina, pundule...
Jedna má sledující na Instagramu se mi svěřila s dilematem, jak svému ženství říkat. „Obvykle slýchám slova jako pipina, pipka, pindule, pinda nebo pinďulka, copak mám ale mezi nohama kurník?! Jeskyňka mi připadá úchylná a čičina vyloženě perverzní. Proto jsem se naučila jí říkat mína. Sice lidé často netuší, co je to mína, mně ale takový roztomilý název naprosto vyhovuje.“
Na sociálních sítích jsem se setkala bohužel také s velmi vulgárními názvy, jako je to slovo, co začíná na pí- nebo to na kun-. Většinou je používali muži, ani žen s takovým slovníkem však nebylo málo. Taková slova mi připadají neuctivá, a pokud takové „nadávání“ našemu lůnu není součástí nějaké dominantně-submisivní hry s partnerem, mám za to, že bychom o něm mohli mluvit s větší láskou a respektem.
Bohatou praxi v pojmenovávání ženských pohlavních orgánů má také můj děda, který podle babiččina vyprávění používá neotřelé názvy jako je laura, čalaminda nebo činčila. Jednou babička třeba seděla na chatě u krbu a děda rozverně prohodil: „Copak, babi, nahříváš si činčilu?“
Vagína ne, ale vulva ano
Všechny zmíněné názvy vlastně odkazují na zevní pohlavní orgány ženy – tedy Venušin pahorek, velké a malé stydké pysky, klitoris s předkožkou, ústí močové trubice a vaginální vchod. Tomu se správně souhrnně říká vulva a velice chybně vagína. Vagína neboli pochva znamená totiž pouze „kanál“, který vede do dělohy, nikoli celkově pohlavní orgány ženy. Máme tedy v podstatě na výběr – tomu, co máme venku, můžeme říkat vulva, zevní pohlavní orgány, zevní genitál (nebo genitálie), nebo třeba výše zmíněná zevní rodidla. Nebo jakkoli chceme, ale ne vagína.
Bylo by skvělé, kdybyste se i vy naučily správně pojmenovávat části ženského těla. Nebudu přece používat slovo krk, když mluvím o rameni, ne? Stejné je to s naší yoni – v životě o ní prostě potřebujeme umět mluvit! S mamkou, když jsme malé holky, s gynekologem, když jsme starší, s partnerem ve vztahu, aby věděl, jak nám přivodit rozkoš. A aby nám mohl udělat dobře, taky potřebuje znát naši anatomii a správné názvosloví.
Mám pro vás úkol – řekněte nahlas: vulva, klitoris, pysky, vagína. Není to tak těžké, že?
Zdroj:
- Autorský článek
- Instagram: @hrackypodlekacky