Způsobuje autismus či astma. Podívejte se na nejčastější mýty o očkování

Zdroj: Shutterstock

Způsobuje autismus. Může za alergie a astma. Obsahuje pro lidský organismus nebezpečný hliník. To jsou jen některé z mýtů a dezinformací, kterými je opředeno kontroverzní téma očkování. Existují pro ně ale vědecké důkazy? A jak je to s očkováním doopravdy?

V České republice se povinně očkuje proti devíti základním onemocněním. Patří mezi ně záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, virová hepatitida B, onemocnění vyvolaná bakterií Haemophilus influenzae typu b, zarděnky, spalničky a příušnice. Cílem očkování je chránit populaci jako celek, proto je u infekčních nemocí zapotřebí dosáhnout kolektivní imunity (větší než 90% proočkovanost). Přesto v některých lidech vzbuzuje očkování nedůvěru a podezření, že může našemu organismus škodit a třeba oslabovat imunitu.

„S vakcínou proti onemocnění covid-19 začaly být hlasy proti očkování slyšet více než kdy dříve. A s tím se ve veřejném prostoru stále hlasitěji opakovaly také nejrůznější mýty a dezinformace, které pochopitelně vzbuzují velké vášně,“ říká MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se zaměřuje na prevenci nejrůznějších typů onemocnění. „Cílem očkování je dosáhnout úplného vymýcení daného onemocnění, což se zatím povedlo pouze u pravých neštovic. U celé řady dalších onemocnění však došlo k výraznému snížení jejich výskytu v populaci. Čím více nechráněných jedinců v populaci je, tím snadnější je přenos infekce mezi lidmi. Také to je důvodem, proč se dnes očkuje i proti nemocem, se kterými se již nesetkáváme. Není totiž nikde dáno, že se nemohou při poklesu kolektivní imunity vrátit,“ vysvětluje lékařka Šédová. Jaké nejčastější mýty o očkování ve společnosti kolují a kolik je na nich pravdy?

Zdroj: Youtube

Mýtus: Očkování způsobuje autismus u dětí

Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie gastroenterologa Andrewa Wakefielda publikované v roce 1998 v britském odborném časopisu Lancet. Lékař uvedl, že 8 z 12 jeho vyšetřovaných dětí měly projevy poruch autistického spektra, které se prý objevily do dvou měsíců po naočkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Lékař poslal děti na dětské gastroenterologické oddělení s anamnézou normálního vývoje a následnou ztrátou získaných dovedností včetně jazyka, spolu s průjmem a bolestmi břicha. Studie tohoto lékaře byla následně tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou. Po důkladných a nezávislých výzkumech bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá, zavádějící a byla z Lancetu stažena. Adrew Wakefield byl za tento „očkovací podvod“ následně vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odebrána lékařská licence.

Mýtus: Očkování proti spalničkám může za záněty středního ucha

Jelikož očkovací látky proti spalničkám obsahují oslabený, nicméně živý virus spalniček, může vyvolat spalničkám podobnou vyrážku asi u 2 % očkovaných dětí a středně vysokou horečku až u 5 % příjemců.K nežádoucím příznakům dochází zhruba pět až dvanáct dnů po očkování. Vakcíny proti spalničkám ale nezpůsobují zánět středního ucha či zápal plic, které často doprovázejí skutečné onemocnění spalničkami. Zánět mozku (spalničková encefalitida) je po očkování extrémně vzácný. Výskyt encefalitidy je hlášen s frekvencí menší než 1 na 10 milionů dávek vakcíny. Riziko vzniku encefalitidy způsobené infekcí přírodními viry spalniček je ale 1 na 1000 až 2000 případů.

Mýtus: Očkování vyvolává astma či alergie

Několik velkých studií zkoumalo také vztah mezi vakcínami a vznikem astmatu. Jedna z nich byla provedena pomocí počítačových záznamů dětí narozených v letech 1991 až 1997, které byly zapsány ve čtyřech velkých organizacích pro údržbu zdraví ve Spojených státech. Vědci identifikovali 18 407 dětí s astmatem. Riziko astmatu přitom nebylo vyšší u dětí, které dostaly vakcínu proti záškrtu, tetanu a černému kašli, vakcínu proti obrně či vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám ve srovnání s dětmi, které tyto vakcíny nedostaly. Vědecké důkazy chybí také u tvrzení, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Pro řadu pacientů s astmatem nebo atopickým ekzémem je očkování proti různým onemocněním naopak doporučováno, protože mohou mít vyšší riziko nákazy těžkého průběhu některých chorob nebo i zhoršení jejich základního onemocnění. Jen ve velmi vzácných případech se mohou po očkování objevit alergické reakce, jako jsou kopřivka nebo potíže s dýcháním. Závažné alergické reakce, například anafylaktický šok, se týkají méně než jednoho případu z milionu podaných očkovacích dávek.

Mýtus: Vakcíny obsahují hliník a další nebezpečné látky

Pravda je, že některé vakcíny skutečně obsahují hliník. Denní dávka hliníku je do množství 2 mg/kg hmotnosti dle vědeckých studií považována za minimálně rizikovou. Hliník ve vakcínách se ale této hranici ani zdaleka nepřibližuje. Podobné je to se zbytkovou rtutí, která může být obsažena v některých vakcínách (takzvaná etylrtuť). Vědecká komunita i výrobci vakcín se jejím účinkem v posledních desetiletích důsledně zabývali. Do dnešního dne však nebyl prokázán škodlivý účinek na lidský organismus. Při výrobě některých vakcín mohou být používána také antibiotika, aby bylo zabráněno bakteriální kontaminaci. Jejich minimální zbytkové množství se sice může objevit ve vakcínách, ale lidskému organismus nijak neškodí.

Mýtus: Očkování má spoustu vedlejších účinků

Ano, tohle tvrzení je založené na pravdě. Očkování může mít (ale nemusí) vedlejší účinky, tak jako každý jiný léčivý přípravek. Jejich výčet a frekvenci udává příbalový leták. Vedlejší účinky jsou zpravidla mírné a mohou být lokální v místě aplikace vakcíny (např. bolest v místě vpichu, zarudnutí) nebo celkové (například horečka, únava). Samozřejmě že i ve velmi vzácných případech může dojít k závažné reakci. Dnes se již předpokládá, že se může jednat o určitou genetickou predispozici k takovéto reakci. Jako příklad se uvádí třeba vzácná reakce v podobě febrilních křečí po očkování. K podobné reakci může dojít i při běžném infekčním onemocnění. „Všichni zdravotničtí odborníci v souladu se zákonem mají povinnost hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky, se kterými se ve své praxi setkají. V České republice tato data shromažďuje Státní úřad pro kontrolu léčiv,“ dodává lékařka Kateřina Šédová.

Zdroje: