O hypertenzi se mluví zejména v souvislosti s mrtvicí či kardiovaskulárními nemocemi. Pro které další konkrétní orgány je vysoký tlak ještě rizikový?
Obecně se negativní vliv vysokého krevního tlaku projeví postižením cévního systému. Na prokrvení jsou nejcitlivější orgány, jako je mozek, srdce, ledviny nebo oční sítnice - mimo jiné se v nich vyskytují jemné kapiláry, které vysoký krevní tlak postihuje významně a časně. Vysoký krevní tlak ale vede k postižení cévního systému a tak se může nepříznivě projevit poruchou funkce prakticky kteréhokoli orgánu.

Čím je podmíněný vysoký krevní tlak a jak ho lze optimalizovat úpravou životního stylu?
Většina pacientů s vysokým krevním tlakem má takzvanou primární nebo esenciální hypertenzi, což je onemocnění vznikající na podkladě souhry genetické dispozice a nepříznivé konstelace faktorů životního stylu (nevhodná strava, vysoká tělesná hmotnost, nízká pohybová aktivita, konzumace alkoholu). Přestože genetický základ onemocnění je nepochybný, zdravý životní styl hraje při snižování vysokého krevního tlaku zásadní úlohu. A některým pacientům se skutečně podaří důslednou a dlouhodobou změnou životních návyků svůj krevní tlak dostat pod kontrolu.

Jaká je riziková hranice krevního tlaku? Nejvyšší naměřený krevní tlak byl prý 370/360 mmHg, ale šlo o studii zkoumající atlety při extrémním výkonu. Jakou hodnotu považujete za potenciálně fatální u průměrného člověka?
Za vysoký krevní tlak považujeme hodnoty vyšší než 140/90 mmHg. Výše zmíněná hodnota byla naměřena během vzpírání vysokých hmotností u špičkových atletů a jde o extrém, s nímž se vůbec nesetkáme. Obecně můžeme říci, že zjištění hodnoty krevního tlaku nad 180/110, stav označovaný jako hypertenze 3. stupně, vyžaduje okamžitou léčbu. Jako vždy ale i hodnoty krevního tlaku, který „lze ještě vydržet“ budou individuální: pacient s onemocněním srdce nebo po cévní mozkové příhodě bude mít nižší toleranci než dosud zdravý, mladý člověk. Hovoříme-li ale o důsledcích vysokého krevního tlaku, měli bychom připomenout, že většinou pacienta neohrožují jednorázové vzestupy do velmi vysokých hodnot, ale dlouhodobé zvýšení krevního tlaku, které na první pohled nemusí vypadat tak dramaticky.

Jak úspěšná je léčba hypertenze v případě, že pacient bere předepsané léky? V poslední době se mluví i o rezistentní hypertenzi - čím je dána a jak ji lze ovlivnit, když nemocný jen obtížně reaguje na terapii?
Snížení krevního tlaku můžeme dosáhnout prakticky u všech pacientů. S dosažením kontroly onemocnění už je to horší a průměry ve statistikách uvádějí, že dobře léčenou arteriální hypertenzi má asi polovina pacientů. O rezistentní hypertenzi hovoříme v případech, kdy ani třemi léky ke snížení krevního tlaku nejsme schopni dosáhnout úspěšné kontroly. V takových případech je nutné posoudit, zdali vysoký krevní tlak nemá nějakou odstranitelnou příčinu (např. hormonální onemocnění), což bývá u rezistentních hypertoniků častější. Paradoxně ale nejčastější příčinou rezistence na léčbu bývá nesprávné užívání léků, které nemocný buď užívá nepravidelně, nebo vůbec.

Do jaké míry je hypertenze dána psychikou a je pravda, že v rozčílení může tlak stoupnout k extrémním hodnotám?
Stejně jako při fyzické námaze i při stresové zátěži dochází ke vzestupu krevního tlaku a jsou nemocní, u nichž je tento mechanismus významný při rozvoji arteriální hypertenze. Při rozčilení tedy krevní tlak stoupne každému, jestli ale budou hodnoty tlaku extrémní, záleží od řady faktorů - ani rozčilení není vždy stejně intenzivní.

Pomineme-li nebezpečí hypertenze, v jakých případech může představovat nebezpečí velmi nízký krevní tlak? A čím bývá způsobený ten? Může být také projevem nějakého onemocnění?
Nízký krevní tlak může mít řadu příčin. Relativně často se setkáme s poklesy krevního tlaku u léčených pacientů s hypertenzí, kteří užívají léčbu, v rámci situací spojených například s dehydratací (nedostatečný příjem tekutin, horečnatý stav). V těchto situacích se zavedená léčba může stát příliš intenzivní. Nízký krevní tlak ale provází i onemocnění. Provází některé hormonální choroby (např. Addisonova choroba, nedostatek hormonu kortizolu), onemocnění srdce (vyšší stadia srdečního selhání), onemocnění nervového systému. Nízký krevní tlak ale také nemusí signalizovat žádný problém, setkáme se s ním např. u mladých zdravých osob, které ale hypotenzi většinou dobře tolerují.

Zdroj: Srdce v hlavě, Michal Vrablík