Když roku 1847 provedl lékař a člen Řádu milosrdných bratří František Celestýn Opitz v pražské nemocnici Milosrdných bratří jako první v Evropě operaci v narkóze, odstartoval zlatou éru medicíny. Do té doby se prováděly zejména amputace či některé skutečně nezbytné život zachraňující operace vesměs při plném vědomí. Útlum činnosti nervového systému a navození stavu hlubokého bezvědomí, během něhož bylo možné operovat nemocného bez toho, že by zemřel prožitým šokem, přispělo k výraznému rozvoji medicíny – operací se mohlo provádět stále více. Časem se z narkózy stala i výrazně bezpečná záležitost s více méně ustáleným složením farmak. Nicméně i v současnosti je anesteziologie stále se rozvíjejícím oborem. A vzdor výše řečenému i dnes mají mnozí jedinci z narkózy obavy.

Tajemství spánku v narkóze

„Na rozdíl od jiných oborů nespočívá rozvoj anesteziologie v nových farmakách,“ říká emeritní přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA.

Roli hraje především progres technologický. Ani s jeho pomocí však stále nedokážeme přesně říci, co konkrétně se v organismu člověka v narkóze odehrává a jak se „spánek“ během operace liší od spánku fyziologického, navozeného třeba koncem dne. Na EEG mají oba „spánky“ některé rysy shodné a některé ne. V podstatě je ale celková anestezie spíše než spánkem lékařsky indikovaným kómatem. Mechanismy, jimiž anestezie působí, jsou dodnes rozluštěné pouze zčásti.

Probudit se uprostřed operace

Je překvapivé, že i v očekávání složité operace bývá hlavní pacientovou starostí nezřídka jediné: Probudím se z narkózy? Co na tom, že statistiky hovoří jasně. K úmrtí v důsledku celkové anestezie sice dochází, ale jen velmi zřídka – jde zhruba o jeden ze 100 000 až 200 000 případů. Přesto je celková anestezie opředena mnoha dalšími mýty. Jedním z těch nejrozšířenějších je, že pacient při operaci mluví a prozradí na sebe operačnímu týmu i to, za co se z hloubi duše stydí. Tohle však lékaři vesměs negují. Většina pacientů je zaintubovaná, takže toho moc nenamluví. „Kdyby se pacient takto projevoval během narkózy, byl bych trochu neklidný z toho, zda je hloubka anestezie dostatečná,“ míní dokonce prof. Cvachovec.

Co naopak během operace úplně vyloučené není, je možnost, že se operovaný člověk probudí dříve, než operace skončí. V největší studii svého druhu, která byla nedávno publikována v časopise Anesthesia, vědci studovali více než tři miliony pacientů, kteří podstoupili celkovou anestezii ve Velké Británii a Irsku. Zhruba jeden z 19 600 pacientů se „náhodně“ probudil během operace. K takřka zcela totožnému číslu dospěl jiný výzkum ve Spojených státech amerických. Jiné statistiky hovoří o tom, že částečné vědomí může nabýt jeden pacient z tisíce, a sice v tom smyslu, že si vzpomíná na děj na sále, nicméně obvykle nepociťuje výraznou bolest.

Smrt je vzácností

Přístup lidí k obavám z narkózy se liší. Profesor Cvachovec vzpomíná: „Když jsem pracoval ve Velké Británii a šel před operací k pacientovi, všichni jako jeden kladli uniformní otázku: Doktore, neprobudím se během operace? Opravdu budu spát? Český pacient se naopak ptá: Probudím se?“ Naštěstí je lékař může uklidnit. „Smrtelné nehody mající souvislost výhradně s anestezií připadají na jeden případ ze 150 000 operovaných. Na druhou stranu v České republice máte okolo 900 000 anestezií ročně. Anestezie je dnes velmi bezpečná, ale žádná operace není bez rizika úplně.“