Nutriční hodnota

Sýry jsou bohatým zdrojem bílkovin, některých minerálních látek – zejména vápníku a fosforu a také vitamínů skupiny B (např. B2 a B12). Jak už víme, bílkoviny jsou jedním z makronutrientů nezbytných pro zdravý růst a obnovu tkání v našem těle. Jejich množství je v různých sýrech různé. Vysoký obsah proteinů mají zejména tvrdé sýry, například parmezán, který obsahuje až 32 g bílkovin na 100 g hmotnosti. Bílkoviny v sýrech jsou také zdrojem všech esenciálních aminokyselin (aminokyseliny, které si lidský organismus neumí samo vyrobit a musí je získávat z potravy). Uvádí se, že sýry obsahují 4–40 % bílkovin podle druhu sýra. V některých případech je jejich množství dokonce vyšší, než jaké můžeme získat z masa. Kromě parmezánu je na bílkoviny bohatý i „třicetiprocentní“ Eidam (100 g obsahuje až 29,1 g bílkovin). Vápník obsažený v sýrech je zase dobrý pro zdraví našich kostí a zubů. Nejvíce ho má již zmiňovaný parmezán (ve 100 g je to 1290 mg). Druhým v pořadí je „pětačtyřicetiprocentní“ Ementál (1180 mg ve 100 g).Vitamíny skupiny B (zejména B2 a B12) svědčí našemu nervovému systému.

Různorodost a chuť

Na sýrech je zajímavá jejich rozmanitost. Ať už cestujete po České republice, Slovensku nebo třeba Itálii, všude se můžete setkat s typickými „národními“ nebo regionálními sýry. Kdo by neznal slovenskou brynzu, české olomoucké tvarůžky nebo italskou mozzarellu. Chutě sýrů jsou bohaté a nasycené. Můžeme je jíst samotné nebo je přidávat do omáček, salátů, sendvičů nebo na pizzu v různých kombinacích. Většinou se také dobře skladují, takže jsou nezbytnou součástí našich ledniček, kdykoliv po ruce.

Když chceme hubnout, pozor na tuk

Jsme-li zrovna v redukčním procesu, měli bychom si dát pozor na v sýrech obsažené tuky. Jedná se o tzv. mléčný tuk, který má vyšší obsah nasycených mastných kyselin, jejichž celkové množství v jídelníčku bychom si měli hlídat. Množství tuku bývá na obalech vyjádřeno v procentech ve vztahu k sušině. Sušina je sušená hmota sýra, která zbude po odstranění vody. Tvrdší sýry mají větší podíl sušiny a měkké nebo čerstvé větší. Sušina se skládá z bílkovin, tuků, minerálů a dalších látek. Většinou se pohybuje mezi 30–40 %. Podle tuku obsaženého v sušině (TVS) rozlišujeme sýry vysokotučné (více než 60 % TVS), plnotučné (45–50 % TVS), polotučné (25-45 % TVS), nízkotučné (10–25 % TVS) a odtučněné (méně než 10 % TVS). Chceme-li hubnout, měli bychom si vybírat sýry odtučněné, nízkotučné nebo alespoň polotučné. Absolutním nízkotučným favoritem jsou olomoucké tvarůžky nebo jihočeské syrečky. Ty mají okolo 0,5 g tuku na 100 g váhy. Pokud zrovna nemilujete jejich vůni, vyberte si na chleba „dvacetiprocentní“ eidam. Jen ho nechte před konzumací chvíli „odpočívat“ na kuchyňské lince, aby malinko změknul. Dobrou volbou mohou být i sýry Cottage a ricotta. Jejich výhodou je, že je můžeme využít i ve sladkých pokrmech a moučnících. Do salátů se nejlépe hodí balkánský sýr nebo mozzarella light. S balkánským sýrem, který je nakládán do solného roztoku právě kvůli vysoké koncentraci soli šetřete a při přípravě salátu s jeho slaností počítejte. Salát už nemusíte solit.

Na bílkoviny v sýrech mohou být někteří lidé alergičtí. Zpravidla na kasein nebo syrovátkovou bílkovinu. Alergie se mohou projevit jako kožní vyrážka, svědění, otok nebo zažívací potíže. Pokud máte podezření na alergickou reakci určitě vyhledejte lékaře, případně si nechte udělat test na detekci specifických protilátek.

Vyhněte se mykotoxinům

Skladujete-li sýry, podle podmínek, jež uvádí na obale výrobce, nemusíte se mykotoxinů bát. Sýry patří do chladu, kde je alespoň 10 stupňů. Určitě je nenechávejte „zrát“ doma na kuchyňské lince při obvyklé pokojové teplotě. A v žádném případě nejezte sýr, který už má na sobě viditelnou plíseň jiného charakteru, než jaká je pro něj typická. Nepomůže ani když sýr s plísní „okrájíte“. Plíseň totiž prorůstá do sýru daleko hlouběji. Myslete na to, jedovaté produkty plísně – aflatoxiny jsou pro lidské zdraví nebezpečné.

Zdroj: