Syndrom musculus piriformis

Syndrom musculus piriformis
Bolesti hýždí propagující se do dolní končetiny mohou být způsobeny výhřezem meziobratlové ploténky nebo také syndromem nazvaným podle svalu, který v něm hraje velkou roli. Jedná se o syndrom musculus piriformis. Pojďme se společně podívat, o co v tomto syndromu vlastně jde a jak se ho úspěšně zbavit.

Musculus piriformis – anatomie a topografie

Sval hruškovitý, latinsky m. piriformis, patří mezi takzvané svaly pelvitrochanterické, tedy takové, které jdou od pánve (pelvis) po útvar stehenní kosti zvaný velký chocholík (latinsky trochanter major). Všechny pelvitrochanterické svaly pracují primárně jako zevní rotátory kyčelního kloubu. Sval hruškovitý jde konkrétně od přední plochy křížové kosti (sakra) po výše uvedený výběžek stehenní kosti. Někdy bývá také řazen mezi svaly pánevního dna právě proto, že jde z přední plochy sakra. Jeho zajímavostí je, že v jeho těsné blízkosti (skrze foramen infrapiriforme) probíhá sedací nerv (n. ischiadicus), což je nejsilnější nerv v těle, který zajišťuje inervaci svalů zadní strany stehna a všech svalů bérce.

 

Projevy syndromu

Při syndromu musculus piriformis dochází k útlaku zmíněného sedacího nervu. Syndrom se často projevuje u kříže a v hloubce hýždí. Útlakem sedacího nervu dochází k dráždění senzitivních vláken – to jsou ta, která vedou čití z periferie, proto se syndrom m. piriformis může také projevovat brněním, pálením nebo mravenčením v oblasti zadní strany stehna a dále do bérce. V takovém případě může dojít k záměně s kořenovým syndromem S1, což je situace, kdy dochází k útlaku míšního nervu nejčastěji výhřezem meziobratlové ploténky. V praxi lze tyto dva problémy poměrně snadno odlišit různými klinickými testy.

 

Příčiny vzniku syndromu

Důvodů vzniku tohoto syndromu může být hned několik. Ve většině případů se setkáme s přetížením hruškovitého svalu z důvodů nesprávně nastavených opor dolní končetiny. Svaly potom pracují směrem ke křížové kosti a způsobují její kompresi. Navíc svaly táhnoucí se k nevhodným oporám jsou ve zvýšeném napětí a zkracují se – dochází tak ke zúžení prostoru, kterým prochází sedací nerv. Dalším důvodem vzniku syndromu bývá stereotyp sedu, kdy místo sedacích hrbolů je opora těla na hýždích, popřípadě až na kostrči. Navíc sed bývá pasivní, kdy váha těla tlačí přímo na hýždě. Chybí záměr pohybu vzhůru do napřímení páteře. V poslední řadě může být na vině anatomická anomálie, kdy sedací nerv neprochází pod hruškovitým svalem, ale přímo skrze sval.   

 

Možnosti nápravy

V první fázi terapie se snažíme ulevit od akutních obtíží, což znamená, že v případě přetíženého svalu využíváme baňkování, masáž hýždí v hloubce nebo šetrné protahování. V další fázi je nutné vyřešit příčinu vzniku obtíží. Pokud se jedná o nevhodný stereotyp sedu, tak je třeba jeho korekce a naučit pacienta aktivnímu sedu. Na krátkou dobu lze využít měkčí podsedák, ale hlavní je vždy správné nastavení těla v této pozici. Pokud zjistíme nevhodně nastavené opory na dolní končetině, pak se snažíme o korekci opor. Pelvitrochanterické svaly, včetně hruškovitého, musí pracovat distálně směrem od křížového kosti, čehož docílíme nastavením dolní končetiny přes paty, kolena, popř. přes pánev jako takovou. Jedině tak jsme schopni dosáhnout úplné nápravy. 

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.