Drahý zubař nemusí být dobrý zubař, varuje MUDr. Radek Lacina

Říkáte, že běžný člověk nemá moc šanci poznat dobrého zubaře „na první pohled“. Že potkáváte řadu lidí s drahými zuby, které nepovažujete za dobře udělané. Co má ale obyčejný člověk dělat, když už si těžce našetří na korunku, můstek či implantát a nechce riskovat malér?

Tohle je hrozně těžké. Myslím, že “obyčejný“ člověk to zkrátka není schopen poznat. Nebo to je schopen poznat, ale až po určité době. Když ošetření selhávají příliš často, když lékař není ochoten se k selhávající práci postavit a opravit. Nebo naopak vše funguje. Zuby nebolí, implantáty drží, korunky nepraskají.  Pompézní reklama, luxusní praxe, cena nízká ani vysoké bohužel neříká vůbec nic o kvalitě ošetření. 

Jediná možnost, která mě napadá, je doporučení blízkých a kamarádů. Když se podívám na skladbu našich nových pacientů, tak skutečně velká většina je právě na doporučení od někoho, koho už jsme ošetřili dříve. Já osobně si také tohoto cením nejvíce.

Nechybí u nás nějaké normy, které by upravovaly povinnost stomatologa? Třeba rentgeny, způsob výplní, alespoň základní postupy práce, které by minimalizovaly riziko, že pacient o zuby nakonec stejně  přijde? Vím, že se dnes má za to, že stomatologie rovná se estetika, ale přece jen jde i o významný problém zdravotní…

Bohužel chybí. Neexistuje žádná příručka, vyhláška nebo zákon, který by říkal, jaké minimální požadavky musí být splněny při jednotlivých ošetřeních. Na druhou stranu zase musíme být fér a říci, že náš obor se rozvíjí raketovým tempem a co bylo před nedávnem nemyslitelné, je dnes běžnou samozřejmostí. Máme sice něco, čemu říkáme ošetření “lege artis - podle pravidel”. Tato pravidla ale jsou často fádní a nekonkrétní. Také je potřeba říci, že určení těchto norem není úplně jednoduché. Jsou tu pojišťovny, zástupci pacientů, univerzity, zástupci lékařů. Příliš mnoho protichůdných požadavků na to, aby se to rychle rozhodlo a dobře fungovalo.

Když neplatí, že drahé musí být kvalitní, neplatí ani že levné musí být nekvalitní? Že nakonec implantát ze Slevomatu může sloužit stejně, ba lépe, než ten za 50 000?

První část vaší otázky se blíží pravdě. Skutečně drahé nemusí být dobré a levné nemusí být špatné. Podezřelé ale je, pokud je ošetření extralevné. V České republice je pořád zubařů velmi málo, pacientů máme hodně a podbízet se cenou na slevovém portálu je prostě divné. Samozřejmě, že se může jednat o mladého kolegu, který se snaží “rozjet” novou praxi. Já ale na to moc nevěřím. Mám okolo sebe spoustu mladých šikovných lékařů, ke kterým se na ošetření čeká týdny. Takže já bych to rozhodně nedoporučoval. Jak už jsem říkal výše, cenu by měl pacient řešit na druhém místě. První je doporučení známých.

Jaký největší problém dnes vidíte ve stomatologii z hlediska lékařů a jaký z hlediska pacientů?

Na za mě je největší problém, že my zubaři máme málo času, málo rukou a málo prostoru na to ošetřit více pacientů. A z hlediska pacientů to samé. Čekat na ošetření půl roku prostě není normální.

Zdroj:

• MUDr. Radek Lacina
• magazín Kondice