„Po dva roky jsme doma nevěděli, co je to rýma. Ze strachu před covidem se ve školkách zpřísnila opatření, pokud tedy zrovna byly otevřené, a myslím, že i rodiče byli mnohem opatrnější a také ohleduplnější,“ popisuje Markéta, maminka čtyřletého Vojty a šestiletého Jakuba. Chválí si, že rodiče přestali posílat do školek děti s rýmou a pokud to náhodou udělali, učitelky se je nerozpakovaly vrátit domů. „I hřiště jsme si dva roky vybírali podle toho, kde je nejméně dětí,“ říká. Teď se však obává, že se situace vrátí do stavu před covidem a respirační nemoci opět začnou řádit ve velkém.

Dětská lékařka Hana Cabrnochová doufá, že se lidé přece jen poučili a uvědomili si, že některá opatření fungovala, a to nejen proti covidu. „Během pandemie nemoci covid -19 se ukázalo, že protiepidemická opatření mají svůj smysl, zaznamenali jsme pokles onemocnění u nákaz přenášených vzdušnou cestou, ale i u střevních infekcí. Skupiny, které jsou ohrožené, se mohou chránit respirátory a naopak ti, kteří jsou nachlazení nebo mají virózu, snad budou ohleduplnější při kontaktu s ostatními a budou používat ochranné prostředky. Už proto, že kromě běžných respiračních onemocnění, které se objevují každý podzim, tu stále máme i zmiňovaný covid-19,“ popisuje situaci lékařka.

Většina respiračních nemocí, kterým na podzim začíná hlavní sezóna, se přenáší buď kapénkami nebo dotykem. Dítě se jimi ale obvykle může nakazit už několik dní předtím, než se u nemocného kamaráda vůbec objeví příznaky. Přes veškerá opatření se jim tak nelze zcela vyhnout. A vlastně by to ani nebylo dobře. „ U předškolních dětí s nástupem do kolektivu bývá v normě i pět až osm respiračních nákaz za sezónu. Jeho imunitní systém tím vyzrává, a když se s nimi pak setká příště, už se bude umět lépe bránit,“ říká dětská lékařka.

Posilujte imunitu

Přesto rodiče nemusí jen čekat, až jim domů přijde nemocné dítě. Možnosti, jak zvýšit obranyschopnost organismu tu jsou a nejsou nijak složité. „Předcházet oslabení organismu, tedy být v dobré kondici s dostatečnou rekonvalescencí po nemoci a dodržovat pravidelný denní režim,“ shrnuje základ pro dobrou imunitu Hana Cabrnochová. To například znamená chodit spát ve stejnou dobu, neponocovat, pravidelně a kvalitně jíst, dostatečně pít, a to především neslazené nápoje. K tomu mít dostatek pohybu, ideálně venku na čerstvém vzduchu. Doma potom větrat a a nepřetápět. „Platí také, že se nic nemá nepřehánět. Ve své praxi se setkáváme i s dětmi, které mají tolik aktivit a tréninků, že nemají čas na odpočinek a jejich zdraví je pak oslabené,“ dodává. A nakonec ještě jeden důležitý bod: „Děti mají být spokojené a šťastné, rodiče by tedy měli myslet i na jejich psychickou kondici, zda se něčím netrápí,“ dodává lékařka.

A když už dítě nemocné je? Pak lékaři radí dopřát mu dostatek odpočinku a také času na regeneraci. To znamená, neposílat ho do kolektivu hned po odeznění příznaků. A to nejen z ohleduplnosti k ostatním, ale především kvůli němu samotnému. „Pokud má dítě týden horečky a pak jeden den opadnou, neznamená to ještě, že je zdravé. Nejlepší je, pokud mu umožníte rekonvalescenci po stejně dlouhou, jako trvala nemoc. Tím mu pomůžete, aby odolal dalším infekcím, na které ve škole či školce po svém návratu narazí,“ vysvětluje lékařka.

Jak mezi nachlazeními a drobnými virózami rozeznat problém? Lékaři obecně doporučují vyhledat pomoc v okamžiku, kdy má dítě tři dny vysoké teploty. Pokud však horečky nereagují na léky, případně se hned po odeznění účinku léků na teplotu vrací, měli by rodiče vyhledat lékaře i dříve. Stejně tak, pokud dítě odmítá jídlo, málo pije či namáhavě dýchá. To je totiž známka toho, že by se mohlo jednat o závažnější nemoc. Toto jsou nemoci, které se nevyplatí podceňovat:

1. Zánět hrtanu, laryngitida

Laryngitida je nemoc, jež se projevuje především v noci, záchvaty kašle. Jedná se o zánět hrtanu, který někdy může přijít z ničeho nic, bez jakýchkoliv předešlých potíží. Nemoc je nakažlivá a přenáší se kapénkami - tedy pobytem v blízkosti nakaženého. Ne u každého je ale toto akutní onemocnění provázeno závažnými příznaky. Způsobují ho různé druhy virů a často ho doprovází také další příznaky onemocnění horních i dolních cest dýchacích, jako například rýma, bolest hlavy či zvýšená teplota.

Na laryngitidu obvykle nezabírají klasické léky na kašel. Je potřeba zmírnit otok hrtanu, který noční štěkavý kašel způsobuje. Co dítěti uleví, je chladné, zvlhčené prostředí, ale hlavně takzvané glukokortikoidy, které zmírní otok a způsobí okamžitou úlevu. Při záchvatu lékaři radí otevřít v zimě okno nebo vzít dítě k otevřené lednici, než záchvat kašle pomine. „Při vážnějším průběhu nemoci musí lékař akutně aplikovat léky v podobě injekce nebo čípku v nemocnici, někdy dítě zvládne i tabletky, které ale účinkují pomaleji “ dodává Hana Cabrnochová. Lékaře doporučuje vyhledat, když má dítě projevy závažnější dušnosti, namáhavě dýchá a štěkavý kašel se nedaří uklidnit.

2. Zánět průdušek, bronchitida

Respiračních nemocí prodělá každé dítě kolem pěti až osmi za rok. Některé jsou jen krátkým nachlazením, které se projeví rýmou, jiné napadnou dolní cesty dýchací a projeví se kašlem. Pokud virus napadne průdušky, může se objevit také dušnost. Abyste ji poznali, nemusíte často ani k lékaři, mnohdy je slyšet takzvané pískoty během dýchání. Dítě s námahou vydechuje, jeho dech je rychlejší, očividně namáhavější a může docházet i ke snížené saturaci kyslíkem. Problémy se mohou vracet i několikrát v roce a provázet běžné virózy. Nevyhýbají se ani velmi malým dětem.

„Opakované stavy dušnosti se často objevují u dětí rodičů, kteří trpí alergiemi,“ vysvětluje pediatrička. Lékaři obvykle předepíší protizánětlivou léčbu. Pokud se potíže objevují opakovaně, a je-li v rodině alergická zátěž, je na místě zvážit další vyšetření v pneumologické ambulanci. Většinou jde o spirometrii, která prověří kapacitu plic a vyloučí astma. Pediatr může doporučit i alergologické vyšetření, které vyloučí alergickou příčinu stavů dušnosti. Tato vyšetření se však provádí obvykle až v pozdějším věku, u nejmenších dětí lékaři obvykle nasadí preventivní léčbu, aby se stavy neopakovaly.

3. Zánět středouší, otitida

Zánět středního ucha je další poměrně častou nemocí, která se ráda přenáší v dětských kolektivech. Obvykle ji totiž způsobují běžné respirační viry a většinou jsou komplikací onemocnění horních dýchacích cest - tedy rýmy. Přestože se nejčastěji jedná o virové onemocnění, předepisují lékaři občas i antibiotika - to proto, že oslabení virovou infekcí rády využijí bakterie a způsobí přidruženou bakteriální infekci.

„Riziko sekundární infekce bývá vyšší, pokud zánětu předchází delší období projevů nachlazení,“ říká Hana Cabrnochová. I když v minulosti bylo obvyklým řešením takzvané píchání ucha, dnes se od něho podle lékařky spíše ustupuje. „Paracentézu, neboli propíchnutí bubínku, doporučujeme jen v případě, kdy je bubínek vyklenutý a zánět působí bolest, která ani po podání léků neustupuje. Jinak jsou důležitá analgetika s účinnou látkou ibuprofen proti bolesti, případně kapky do uší. A rodiče vždy instruujeme, aby dítěti důkladně čistili nos,“ vysvětluje lékařka. To je ostatně radou i při běžných nachlazeních. Dětem, které ještě neumí smrkat, lékaři doporučují odsávat hleny odsávačkou.

4. Nemoci s čísly: sedmá a šestá nemoc

Zpočátku to vypadá jako běžné nachlazení se zvýšenou teplotou a bolestí v krku, ale bohužel nezůstane jen u toho. Sedmá nemoc je pracovní název pro virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí či přímým kontaktem s nemocným dítětem. Postupně se objevují i další příznaky, především afty v ústech, vyrážka na dlaních i chodidlech a mnohdy i v okolí třísel a na dalších částech těla. Na místě vyrážky se pak mohou vytvořit svědivé puchýřky, které připomínají plané neštovice. Léčba spočívá především v tlumení příznaků a bohužel neplatí, že kdo ji jednou prodělá, má už získané protilátky. Sedmá nemoc sice nejčastěji napadá malé děti, nakazit se však mohou i dospělí a nemoc mohou mít víckrát za život.

Sedmá nemoc se často plete s další nemocí označenou čísly, takzvanou šestou nemocí. Matení však způsobují spíše čísla v názvu než průběh nemoci. Pravdou ale je, že i šestá nemoc se přenáší především v dětském kolektivu kapénkami. Obvykle ji provází několikadenní horečka, kvůli které se jí také přezdívá třídenní horečka. Oproti sedmé nemoci má delší inkubační dobu (až dvanáct dní) a nejčastěji se objeví už v kojeneckém věku, jakmile se dítě dostane do kolektivu nebo má malé sourozence ve školce. Po odeznění horeček mají děti na těle drobnou růžovou vyrážku, která však na rozdíl od puchýřků způsobené sedmou nemocí, nesvědí.

5. Angína, tonzilitida

Onemocnění které se projeví bolestí v krku, obvykle provází teplota, která neustupuje. Malé děti si však mohou stěžovat také na bolest hlavy a bříška a u některých se může objevit i zvracení a odmítání jídla. „Při jasné diagnóze bývají obvykle i zvětšené lymfatické uzliny na krku a také zvětšené krční mandle s nálezem takzvaných čepů, tedy bělavých povláčků,“ popisuje Cabrnochová příznaky nemoci. Když si lékaři nejsou jistí, mohou provést výtěr z krku. Ten odhalí přítomnost streptokokových bakterií, jež anginu nejčastěji způsobují. Protože se jedná o bakteriální onemocnění, jsou léčbou antibiotika, obvykle penicilinové řady. „V případě jasné diagnózy a správně doporučené antibiotické terapie se dětem rychle uleví, antibiotika ale musí užívat podle doporučení dostatečně dlouho, aby nedošlo k recidivě a předešlo se možným komplikacím onemocnění,“ upozorňuje pediatrička.

Zdroj:

časopis Kondice