Je ještě 60 let bránou do stáří?
Dříve byla šedesátka, ba ještě časnější doba, obdobím, kdy zkrátka člověk odcházel na takzvaně zasloužený odpočinek. A počítalo se s tím, že opravdu „odejde“ a v šedesáti se z něho stane „starobní důchodce“. To je ale příšerné označení a nechápu, že se tento cejch stále používá. Celý život pracujete, vytváříte si svůj společenský statut a najednou získáte označení „starobní“. I to je možná jeden z faktorů, který šedesátku pořád kompromituje.
Jak vypadá dnešní typický šedesátník?
To je individuální. Variabilitu mezi seniory vnímám daleko výraznější než u lidí ve středním věku. Může jít o člověka, který odchází do důchodu, nechce se dále podílet na žádných společenských činnostech, má třeba zdravotní problémy. Může to být někdo, kdo je fit, plný sil, studuje a do budoucna má četné osobní i pracovní plány.
Má vyšší věk své výhody?
Kdysi na pražských gerontologických dnech jedna nesmírně aktivní dáma prohlásila, že stáří je úžasná věc, protože všechno můžete a nic nemusíte. To do určité míry platí. Člověk nebaží po tolika věcech. Zpravidla bývá vybavený, má zařízenou domácnost, spoustu věcí zažil, takže už po nich netouží. Pokud je ještě k tomu fit, může jen moudře volit mezi tím, co si dopřeje a o co už nemá zájem.
Dnes se s mnohými zdravotními problémy potýkají i mladí v důsledku stresů, snahy zabezpečit rodinu, nedostatku času na to se i pořádně najíst. Mají senioři „zdravotní“ výhodu v tom, že už se možná tolik nestresují?
Může to mít pozitivní dopad na zdraví. Paradoxně současná doba je často mnohem složitější pro ty mladší. Starší mají navíc zkušenost s blahobytem z posledních let, který nemusí být stálý, ale zároveň s nedostatkem, panujícím v poválečných letech. Případné uskromnění mohou brát s větším pochopením a hlavně „to“ budou umět. A mladší si k nim opět začnou chodit pro rady.
Myslíte?
Často jsem ve své praxi slýchala, že senioři neovládají technologie a nemají co mladým nabídnout. Domnívám se, že jim toho v současné době mohou nabídnout až až. V krizových časech se vrací potřeba zkušenosti. Poradit se s maminkou. - Jak jste do dělali dříve? Vracíme se do doby, kdy máme mít 18 stupňů v obýváku. To je nepříjemné. Ale je pravda, že není třeba topit ve všech místnostech a na chodbách, že po určitou dobu mohu pobývat v méně pokojích nebo třeba s někým. A i další úsporná opatření se budou lépe realizovat na základě zkušeností nejbližších.
Dožíváme se vyššího věku především díky vyspělé medicíně?
Hlavně díky životnímu stylu a tomu, že jsme bohatí. Samozřejmě, že zdraví do značné míry závisí na výdobytcích moderní medicíny. Ale ta je jen jedním z faktorů. Daleko víc hraje roli zdravá výživa, aktivita, spokojenost, šťastnost, bohatství země, kde žiju.
Existuje recept na šťastné stáří?
Pečovat o zdraví a být spokojený s tím, co mám.
Jak ale zaplašit myšlenky na to, že život se krátí?
Je dobré si dát dohromady, co je podstatné a co zas tolik ne. Kolem té šedesátky si člověk uvědomí, že třeba nestihne všechno, co kdy v životě chtěl. Ale je důležité žít budoucností a plánovat alespoň reálné věci. Pěstovat si vztahy, jak v rodině, tak mimo rodinu. A také pracovat, protože práce je pro člověka přirozeností, čímž nemyslím jen zaměstnání. Nepropadat pasivitě. Moje babička měla zaděláno na buchty, když zemřela.
Zdroj: časopis Květy, Iva Holmerová
