Co je podle vás tím nejdůležitějším, co by měli lidé o onemocnění žilního systému vědět?
Především to, že čím dříve přijdou do cévní či žilní poradny nebo se zeptají praktického lékaře, tím větší je pravděpodobnost, že budou správně vyšetřeni a diagnostikováni. Při odhalení nemoci je pak velká šance na oddálení jejího zhoršení. Žilní onemocnění má totiž sedm stadií a končí otevřeným bércovým vředem, který velmi výrazně snižuje kvalitu života.
Znamená to, že k vám pacienti chodí už příliš pozdě?
Je to zhruba padesát na padesát. Bohužel stále přichází hodně těch, kteří prožívají ta pozdější stadia. Často mi říkají, že už na sobě viděli křečové žíly či pigmentové skvrny, ale z nějakého důvodu nepřišli na vyšetření hned, a teď už mají například velké bolesti, které je v noci budí, nebo dokonce otevřenou ránu. Do tohoto stavu se však vůbec nemuseli dostat.
Když přijdu pozdě, co můžete dělat? Dá se to ještě zvrátit?
Tato nemoc má sedm stadií. Na úplném začátku je takzvané nulté stadium, které začíná velmi nenápadně. Na kůži nejsou žádné viditelné znaky, žádné viditelné žilky nebo žíly, ale po zátěži nebo delším stání a sezení se objevují pocity těžkých a unavených nohou, napětí v lýtkách, noční křeče, svědění nebo pálení kůže a tyto symptomy do rána vymizí. První stadium poznáte podle žilních metliček. Ve druhém se objevují na nohou křečové žíly. Pak následují otoky nohou, ve čtvrtém už přicházejí kožní změny. Páté je stadium zhojeného vředu, kdy je viditelná jizva, kožní změny a otoky, a posledním stadiem je otevřený bércový vřed.
Pokud dospěje pacient do posledního stadia, snažíme se především zahojit rány a zlepšit kvalitu jeho života. Zcela zvrátit toto onemocnění bohužel neumíme, ale máme různé metody, ať už operační, medikační, či režimové, kterými můžeme pacientovi od části obtíží ulevit a pozastavit jeho progresi.
Podle statistik trpí na chronické žilní onemocnění každý druhý člověk. To je většina dospělé populace, pokud uvážíme, že dětí se to většinou netýká…
Vlastně se to týká i dětí, i když o tom často nevíme. Studie odhalily takzvaný reflux, tedy zpětný tok krve v žilách, už u desetiletých dětí. Je to jev, kdy se zcela nedomykají žilní chlopně a krev tak neputuje vzhůru k srdci, ale vrací se zpět do lýtek. Jedna konkrétní studie sledovala děti dvacet let, přičemž tyto děti podstoupily každých pět let klinické a ultrazvukové vyšetření. A byl u nich prokázaný reflux, u některých jeho postupné prohloubení a výskyt obtíží, o nichž jsem říkala, že jsou typické pro onemocnění žil.
Takže je to většina dospělé populace a také řada dětí, u kterých to ani netušíme. Jak onemocnění žil zabránit?
Nejdůležitější je všímat si sebe sama. Žilní onemocnění začíná obvykle tak, že jsou nohy po celodenní zátěži, výletu či sportu těžké, objevují se noční křeče nebo bolesti v nohou, které ale do rána vymizí. Může se to zdát jako běžná věc, ale už to by nás mělo upozornit, že není vše v pořádku.
V tu chvíli bychom si měli uvědomit, že se něco děje, a určitý čas sledovat, kdy a v jaké souvislosti obtíže přicházejí. Mohou souviset také například s menstruačním cyklem nebo s letními vedry. A pokud se tyto potíže opakují a zároveň do rána vymizí, doporučuji zajít k praktickému lékaři či specialistovi a zjistit, zda se nejedná o onemocnění žil.
Obávám se, že pak bychom ale museli vyhledat lékaře všichni…
To by byl z mého pohledu ideální stav, protože by všichni dostali základní informace o tom, co je onemocnění žil, a věděli by, co u sebe mají sledovat. Znali by preventivní opatření a svým nohám by tak velmi pomohli. Vždyť je máme na celý život a čím víc jim pomůžeme, tím to pro nás bude lepší. Praktičtí lékaři se při preventivních prohlídkách i na toto zaměřují, nebo by se alespoň měli také na tyto potíže vyptávat.
Když mluvíte o preventivních opatřeních, co konkrétně můžeme dělat?
Pokud máte pocity těžkých nohou spojené s delším stáním či sezením, fyzickou aktivitou, zvedáním těžkých věcí nebo například s menstruací či těhotenstvím, snažte se nezůstávat dlouhou dobu stát či sedět bez pohybu. Pomůže třeba už jen to, že se opíráte střídavě o špičku a o patu. Říká se tomu žilní gymnastika a i takto jednoduchým cvikem zapojíte žilně-svalovou pumpu. Aktivizujete tím lýtkový sval a můžete to dělat kdekoli.
Výborné je také na závěr koupele střídat teplou a studenou vodu, odpočívat s nohama ve zvýšené poloze na měkké podložce, což je důležité především, pokud nosíte podpatky. Velmi dobré jsou také potraviny s vysokým obsahem rutinu (drobné ovoce, artyčoky, pozn. red.). A samozřejmě je třeba sledovat, zda se neobjevují viditelné známky onemocnění, jako jsou například metličky, křečové žíly, vypadávání chloupků či změny kvality kůže. Ta může být suchá, mohou se na ní objevovat různé pigmentové skvrny, často v oblasti kotníku.
Je to takto jednoduché? Když si budu sama sebe všímat a starat se o sebe, dokážu to zastavit?
Ráda bych řekla, že ano, ale chronické žilní onemocnění je ovlivněno mnoha faktory. A ty jsou například genetické. I když si upravíte životní styl, genetiku ani pohlaví změnit nemůžete. A my ženy máme k těmto nemocem bohužel predispozici. Ale ano, pokud si upravíte životní styl, snížíte rizikové faktory, jako je například nadváha, budete se vyhýbat dlouhému stání či sezení a budete mít dostatek pohybu, udělali jste vše, abyste zabránili zhoršení nemoci.
Proč se tato nemoc týká především žen?
To je způsobeno ženskými hormony. Abychom mohly rodit, musí naše hormony dokázat ovlivnit cévní zásobení pánevní oblasti, zajistit výživu plodu. Tím pádem jsme bohužel náchylnější i na rozšíření žilní stěny.
Může to být i důvod, proč se obvykle žilní onemocnění zhoršuje v době těhotenství?
Ano, to je jeden z důvodů. Druhým je, že těžší bříško více tlačí na žíly, které tlačí krev proti gravitační síle. Proto se u mnoha žen v těhotenství objevují metličky nebo i křečové žíly.
Co když si potíží všimnu, až když už mám křečové žíly?
Jsou tři základní pilíře při léčbě chronického žilního onemocnění. Prvním jsou preventivní opatření, o kterých jsme mluvily. Druhým jsou kompresní podkolenky, stehenní punčochy nebo punčocháče, které nosíte například na běh či další sporty, ale také, když víte, že vás čeká dlouhé stání či sezení. Tato opatření mají obrovský smysl už od prvních stadií. A třetím pilířem jsou takzvaná venofarmaka, léky, které se nasazují v době, kdy už na sobě pozorujete symptomy. Doporučí vám je lékař a jejich velkou výhodou je, že zmírňují zánětlivé procesy a podporují stah žilní stěny, tím vedou ke zmírnění příznaků a projevů onemocnění a brzdí rozvoj onemocnění do těžších stadií.
Co všechno je zapovězeno lidem, kteří mají chronické žilní onemocnění? Hodně se například mluví o nevhodnosti běhání…
Určitě záleží na frekvenci a délce běhu, stejně tak na tom, jaké máte boty a zda používáte kompresní podkolenky. Znám sportovce, kteří mají křečové žíly, ale nemají vůbec žádné problémy. Je však důležité vnímat signály svého těla, a pokud by začaly nohy otékat nebo už by vám tělo dávalo najevo, že je tam větší problém, je čas na hlubší vyšetření na cévní ambulanci.
Zapovězeno tedy není téměř nic?
Určitě bych, zejména ve vyšších stadiích, kdy už jsou viditelné křečové žíly, kožní změny, otoky a podobně, doporučila omezit horké koupele a pobyt v sauně s vyššími teplotami. S nižšími teplotami je to v pořádku. Je třeba dávat si pozor na jakékoli poranění a nenosit ponožky s těsným lemem.
Přesto tu omezení jsou. Jak se s tím pacienti vyrovnávají?
Onemocnění žil, když se objeví, je už celoživotní. S tím je opravdu potřeba se smířit. Je to podobné, jako když má pacient těžkou alergii nebo cukrovku. Ale v případě onemocnění žil jsou doporučení vlastně velmi přirozená. Odlehčování nohou, střídání teplé a studené sprchy, nekoupat se každý den v horké vaně. Není to zátěž, na kterou by se nedalo zvyknout. A co se týče sportů, vůbec nevylučuji, že pacient nemůže dělat triatlon, pokud mu to nezpůsobuje problémy. Určité komplikace tu jsou, ale na druhou stranu vlastně stačí jen naslouchat svému tělu a přizpůsobit se tomu, co potřebuje. A to, že vyběhnu s kompresními podkolenkami, to vlastně pomůže i mému lymfatickému systému. Čím jsem starší, tím více to ocením. Pomůžu žilnímu návratu a nohy jsou po doběhnutí pocitově lehčí.
Blíží se léto, řadu z nás asi trápí, že je žilní onemocnění viditelné. Co se s tím dá dělat?
Co se týče barevných změn na kůži, vnímám v ambulanci nejčastěji dva problémy. Tím prvním jsou modré, červené nebo fialové žilky, takzvané metličky, které jsou hodně vidět. Ty se dají odstranit takzvanou sklerotizací, kdy se do cévky píchne roztok, který ji slepí, a ona se postupem času rozpustí. Zákrok se obvykle provádí od konce září do začátku května, kdy není venku příliš horko a pacienti se neopalují. Ve vedrech je nepříjemné nosit kompresní punčochy a při opalování mohou v místě ošetření vznikat pigmentové skvrny.
Druhý problém, se kterým za mnou ženy přicházejí, jsou drobné tečky, hnědá ložiska nebo hodně tenkých žilek v oblasti kotníků a nártů. To už svědčí o tom, že žilní systém není plně funkční, i když třeba pacientka nemá nějak zvláště silné projevy. Ještě nemá velké bolesti, ale už třeba mívá otoky či pocity těžkých nohou. A tady pomáhá nošení pravidelné komprese, nebo aplikace krémů, které pomáhají vyblednutí. Zmizík ale bohužel nemáme.
Když jste mluvila o svědění kůže, pomáhá v těchto prvních stadiích pravidelné mazání obyčejným krémem?
Určitě ano, každý, kdo má suchou kůži, by ji měl hydratovat, promazávat, ošetřovat. Suchá kůže může svědit a to pak vede k tomu, že se škrábeme. Tím může dojít k poranění, a už se nám přesouvají bakterie z povrchu kůže do hlubších vrstev, kde můžou způsobit problémy.
Nakolik nám může pomoci anebo ublížit strava?
Strava je velmi důležitá nejen u žilního onemocnění. Ideální je nebýt obézní a jíst zdravě. Pacientům radím, aby zařadili více zeleniny a vlákniny, což pomůže i k pravidelnému vyprazdňování. Ideální je nenabírat na váze, a pokud už nadváhu máte, snažit se ji přirozeným způsobem redukovat.
Z pohledu pacienta vidím problém tohoto onemocnění v tom, že nám vlastně ty problémy zpočátku nepřijdou tak hrozné, abyste se drželi zpátky a dodržovali opatření, a najednou je pozdě…
Ano. To je základ. Uvědomit si, co může přijít dál, a srovnat si klady a zápory těchto opatření. Protože zpětně už nic nenapravíte. Znám jednu paní, která u své maminky viděla velké křečové žíly, pigmentové skvrny, a dokonce i bércové vředy. I když ona sama žádné velké problémy neměla, nechala se od svých třiceti let pravidelně vyšetřovat, nosí kompresní punčochy a bere pravidelně venofarmaka. A díky tomu je už dvanáct let ve stadiu rozšířených žilek, tedy v tom časném stadiu. A to má kromě značné genetické zátěže za sebou dvě těhotenství a pracuje jako kadeřnice, což je pro nemoci žil poměrně rizikové povolání. Čili jde to a funguje to.
Jsou však vůbec dostatečné kapacity lékařů, aby zvládli vyšetřit většinu populace?
První krok by měl směřovat k praktickému lékaři, kterému sdělíte, že například rodiče mají křečové žíly a vy celý den v práci sedíte. Praktik by vám měl poradit různé cviky a věci, o kterých jsme se bavily. A zároveň vám ve chvíli, kdy se vaše obtíže zhorší, objeví se častěji tlak a tíha v nohách, noční křeče a podobně, doporučí vyšetření v cévní ambulanci. Do řady z nich můžete přijít i bez žádanky. Vím, že máte jako pacient pocit, že vám vlastně nic není, a nechcete třeba blokovat místo těm, kteří mají už větší obtíže. Ale já jsem naopak vděčná, když pacienti přijdou v této fázi. Můžeme si o tom popovídat a pak přijdou na preventivní kontrolu za rok. Tím pádem zachytím, pokud by se začaly problémy zhoršovat.
A když nepřijdu a dojdu až k poslednímu stadiu?
Ve chvíli, kdy už se přehoupnete do stadia bércového vředu, se váš život najednou úplně změní. Pacienti se ve většině případů stávají závislými na svém okolí, rodině, nemohou vykonávat běžné činnosti, na které byli zvyklí. Bojují se sníženou mobilitou, špatně se jim chodí, rány na nohou jsou bolestivé, často zapáchají a produkují hodně takzvané ranové tekutiny. Omezení je celá řada. Jsou horší nemoci, než je chronická žilní nedostatečnost. Ale kvalita života pacientů s dlouhodobě se nehojící ránou je podle studií srovnatelná s kvalitou života pacientů trpících onemocněním srdce nebo jinými chronickými nemocemi.
Zdroje:
- Kondice 5/2021
- Júlia Černohorská, dermatoveneroložka
Júlia Černohorská (1976)
Vystudovala Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, postgraduální studium absolvovala na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V současné době působí v Dermal Centre Mělník. Specializuje se na léčbu obtížně se hojících ran, lymfedému a dermatochirurgii. V této oblasti také pravidelně přednáší na kongresech určených lékařům, sestrám i široké veřejnosti.