Máte raději teplo nebo velký chlad? Domnívám se, že lidé se už rodí tak nějak nastavení na to lépe snášet vysoké či nízké teploty. Když vás vidím plavat v sotva čtyřstupňové vodě, čekám, že budete „zimní“ typ…

Tak to je trefa vedle. Já jsem jednoznačně typ letní a horka miluju. Od dětství se spíš potýkám se zimomřivostí. A právě kvůli tomu jsem se před cca pěti lety odhodlala vyzkoušet otužování. Pokaždé, když lezu do ledové vody, si musím připomínat, jak báječně mi bude, až vylezu.

Rodí se podle vás lidé už zimomřiví či naopak těžce snášející teplo? Nebo je to dané prostředím a podmínkami, v nichž vyrůstají?

Je velmi pravděpodobné, že se lidé rodí se svými talenty, ať už jde o dispozice k rychlému běhání, nebo snášení chladu. Tělo je ale tak úžasný nástroj, že se dokáže přizpůsobit podmínkám, ve kterých žije. Já jsem přesvědčena o tom, a konkrétní zkušenosti mi to potvrzují, že koupání ve studené vodě se může naučit téměř každý a čerpat tak všechny zdravotní benefity, které to přináší.

Je pro organismus horší snášet extrémní letní či extrémní zimní teploty?

Zdravý organismus snese jak vedro, tak mráz. Otázka je, co je člověku příjemnější. Ostatně zdravotní benefity střídání působení tepla a chladu se uplatňují například u saunování. Opět ale nelze říci, že pro 100% lidí je saunování zdravé – musíme přihlédnout k celkové kondici organismu a nepřepísknout to se zátěží. Nebavíme se tedy o extrémech, kdy přehřátí může být stejně jako podchlazení život ohrožující.

Pomiňme teď extrémy. – Mnoho lidí tápe i v otázce, kdy je lepší teplo či chlad například při terapii různých neduhů. Někomu na bolest zubu „pomůže“ studený obklad, někomu teplý. Totéž třeba při zánětu středního ucha, menstruačních či zažívacích problémech, namožených svalech… Existuje tady nějaká rada? Má se člověk řídit spíš vlastní intuicí nebo jsou nějaké příklady typu „v tomhle případě nikdy ne teplo/chlad?“

Pokud vím, že mi něco subjektivně dělá dobře, je fajn tomu vyjít vstříc. Hodně lidí ale vlastně nepozná, co jim dělá nebo nedělá dobře, protože jsme se odnaučili vnímat svoje tělesné potřeby a jdeme na všechno hlavně rozumem. Potom se můžeme řídit doporučením, že teplo zvyšuje průtok krve postiženým místem a chlad naopak. Pokud je někde otok, krvácení, akutní zánět, tak pomůže ledovat. Pokud je někde zatuhlý sval, chronický zánět šlach, nebo menstruační bolesti, tak pomůže spíše teplo.

Při jakých zdravotních problémech může právě teplota, příp. teplý či studený obklad, hrát zásadní terapeutickou roli?

Nechci generalizovat se slovem zásadní, nicméně mnohdy právě pocit úlevy přicházející s „obyčejným“ obkladem může nahradit analgetickou pilulku třeba při bolestech hlavy, namožených svalů nebo zmíněné menstruační bolesti.

Jak je to v případě psychických potíží, depresí apod.? Je zajímavé, že ať již se podíváte na kryoterapie či naopak termoterapie provozované různými zdravotními či lázeňskými zařízeními, v obou případech jde údajně o metody vhodné na potlačení stresu a psychických obtíží. Hraje tady roli to, co je dotyčnému příjemnější?

Jde spíše o zvyšování odolnosti. Každá buňka těla zlepšuje svoje funkce, když je vystavena zátěži – ať už to je sportovní aktivita,hladovění, horko nebo chlad. Díky tomu, že si vlastně rozšiřujeme prostor, ve kterém můžeme žít (tím myslím, že se postupně adaptuji jak na chlad, tak na teplo), klesá subjektivně pocit úzkosti. Vezměme si, že úzkost má už ve svém názvu slovo úzký, neboli máme málo duševního prostoru. A protože duše a tělo nelze rozdělit, reaguje na zlepšení fyzické kondice také naše psychika.

Zdroj: časopis Květy, MUDr. Tereza Hodycová