Svědění kdysi bývalo považované za druh bolesti, taková její mírnější forma. Mají vůbec něco společného?
Liší se v kůži jinými zámky - receptory pro bolest a jinými pro svědění na koncích jemných volných nervových zakončení. Co mají často společné, jsou vzestupné dráhy v nervových svazcích, dráhy v míše až nahoru do předního mozku do prakticky stejných smyslových oblastí v kůře polokoulí.
Četla jsem názor odborníka, že stejně, jako mají lidé individuální práh bolesti, mají i individuální práh svědění. To, co někdo ani nepostřehne, jiného přivádí k šílenství. Souhlasíte s tímto názorem?
Ano. Celkově vzato, vnímání a snášení bolesti a svědění je komplexní a závisí na mnoha faktorech, včetně biologických, psychologických a společenských aspektů. Každý člověk může mít odlišnou schopnost snášet a reagovat na tyto podněty v závislosti na individuálních vlastnostech a zkušenostech. Ale i na genetické výbavě, jaké typy a jak výkonné receptory či mozek jim rodiče předali. Existují případy, kdy lidé nemusí normálně pocítit svědění nebo bolest. Tato situace se nazývá hypoanestezie nebo hyposenzitivita. Může být způsobena různými faktory, včetně neurologických, genetických, nebo psychologických. Některá neurologická onemocnění nebo poškození nervového systému mohou ovlivnit vnímání bolesti nebo svědění. To se týká například lidí s určitými typy neuropatie.
A co lidé, které trápí opačný problém? Které všechno bolí a svědí více, než ostatní?
Tento jev se nazývá hyperestézie nebo hypersenzitivita. Pak postižení pociťují bolest nebo svědění opravdu intenzivněji, než je běžné. Hyperestézie je lékařský termín používaný pro popis stavu, při němž má člověk přehnaně citlivé smyslové vnímání, pociťuje podněty ze svého okolí mnohem intenzivněji. Stav může postihnout různé smysly, ať již jde o zrak, sluch, hmat, čich nebo chuť. Pacienti s hyperestézií mohou mít nepřiměřené reakce na normální vnější stimuly, což jim může způsobovat nepříjemné nebo bolestivé zážitky. Například světlo, zvuky, doteky nebo vůně, které by běžně nevyvolaly silnou reakci, jsou pro ně obtěžující nebo bolestivé.
Které receptory se podílejí na vnímání svědění?
Existuje jich několik typů. Jedním z hlavních typů receptorů je mechanoreceptor, zvaný pruriceptor. Pruriceptory jsou citlivé na podráždění kůže, zejména způsobené svěděním. Do vnímání svědění mohou být zapojeny i nociceptory, které jsou především pro vnímání bolesti, ale na podněty spojené se svědění mohou reagovat také – třeba na uvolňování histaminu při alergické reakci nebo i jiných chemických látek spojených se zánětem a svěděním. Spoluúčastnit se mohou i termoreceptory - drobounké bílkovinné mikrokanálky v buněčných membránách pro sodné či draselné ionty. Otevírají se při změně teploty a také olíznutí pálivých látek, jako je paprikový kapsaicin. Při podráždění termoreceptorů teplem se může často objevit pocit svědění. Drbeme se i při praktiku z chemie díky chemoreceptorům citlivým na chemické látky ve svém okolí, nebo když se vylučují při alergiích z tzv. žírných buněk. Některé signální chemické látky, jako je histamin, serotonin nebo acetylcholin, mohou stimulovat svědění a aktivovat receptory spojené se svěděním. Je důležité si uvědomit, že vnímání svědění je složitý proces, který zahrnuje interakci mezi různými typy receptorů a nervovým systémem.
Dokážou svědivý stav potlačit alespoň v některých případech analgetika?
Ano. Analgetika jsou léky, které se běžně používají k tlumení bolesti, ale mohou mít vliv i na jiné symptomy, jako je svědění. Některá analgetika mají protizánětlivé účinky, které pomáhají snížit zánět a otoky spojené se svědivým stavem. Zřejmě jde o vliv nikoliv přímo na periferní receptory, ale některé patologické stavy v periferii a také na společné dráhy a přibližně stejná mozková centra pro bolest a svědění. Například nesteroidní protizánětlivé léky jako je ibuprofen, mohou být účinné při potlačování svědění spojeného s mírným zánětem. Tyto léky snižují produkci například histaminu při zánětu rány, ale i po bodnutí hmyzem. Proto mohou zmírnit svědění. Steroidní látka kortizon (ve skutečnosti jeho aktivní forma kortizol) má také inhibiční účinek na imunitní reakce, zánětlivé a bolestivé procesy, přičemž současně snižuje i svědění.
Jsou účinná antihistaminika?
Mohou při svědivém stavu pomoci. Nesnižují většinou tvorbu histaminu, ale obsazují místa, kam se chce histamin navázat a vyvolat alergickou reakci, včetně svědění. Histamin je biogenní amin, který se v těle podílí na mnoha fyziologických procesech, včetně regulace imunitního systému, trávení a nervového systému. Je ale známý hlavně jako jedna z
látek, které se uvolňují během alergických reakcí a způsobují různé symptomy.
Když dojde k alergické reakci na nejrůznější podněty (alergeny), od píchnutí vosou po alergie na ryby, tělo produkuje protilátky, které se na alergeny vážou. To vede k podráždění a uvolnění histaminu z určitých buněk, které ho produkují. Říkáme jim žírné buňky nebo mastocyty. Když histamin vstoupí do krevního oběhu, může způsobit vasodilataci (roztáhnutí cév) vedoucí k zarudnutí kůže a otokům. Také stimuluje nervová vlákna, což způsobuje pocit svědění. Právě proti alergickým reakcím a příznakům spojeným s uvolňováním histaminu se často používají antihistaminika, blokující účinky histaminu na cílové buňky a snižující alergické symptomy, včetně svědění.
Zdroj: časopis Květy, prof. František Vyskočil
