Třiapadesátiletá Gábina z Lučan nad Nisou se potýká od 14 let s lupénkou. S nemocí se nevyrovnávala snadno, protože skvrny na kůži byly hodně vidět. Kromě lupénky ji navíc v dospělosti začaly trápit i bolesti kloubů, dlouho tomu ale nevěnovala pozornost. Že trpí revmatoidní artritidou, zjistila až o více než 20 let později. „Když jsme později malovali byt, spadla jsem a měla dlouho oteklý kloub na noze. Lékaři si nejprve mysleli, že se jedná o zánět, když ale otok nemizel, doporučili mi, abych se obrátila na revmatologii,“ popisuje Gábina. Detailnější vyšetření nakonec odhalilo revmatoidní artritidu. „S péčí paní doktorky jsem ale nebyla spokojená. Odbyla mě slovy: ‚Líp už bylo – a teď bude jen hůř.‘ Nasadila mi protizánětlivé kortikoidy a léky s imunosupresivními účinky. Nikdy mi ale klouby pořádně neprohlédla,“ říká pacientka. Nasazená léčba pro ni byla náročná, protože se u ní projevovaly nežádoucí účinky – často zvracela a padaly jí vlasy. Pomohla jí až moderní biologická léčba, díky níž dostala pod kontrolu také lupénku.
Kvůli zánětu se jí rozpadla čelist
Podobný osud čekal i třiačtyřicetiletou paní Irenu z Prahy. Cesta k diagnóze však byla dlouhá – čekala na ni celých 17 let. „Téměř polovinu života mě trápily bolesti svalů a kloubů, časté teploty a svalové horečky, opakované úrazy kloubů a sílící, nakonec každodenní fyzické i psychické vyčerpání,“ popisuje. „Navštívila jsem několik lékařů, nikdo ale nevěděl, co si se mnou počít. Všichni řešili jen mé akutní problémy. Revmatoidní artritida nikoho nenapadla,“ dodává. Zánět, který je pro autoimunitní revmatoidní artritidu typický, jí mezitím devastoval celé tělo. Prodělala už 12 operací – musela na opakované ošetření kolenních chrupavek, plastiku kolenních vazů a výměnu obou čelistních kloubů, které se jí vlivem zánětu rozpadly. Trápí ji bolesti v oblasti žeber, hrudní kosti a kotníků, zánět jí postihl i nervy v okolí čelisti a obličeje. Kvůli tomu musela začít užívat silné léky na bolest – bez nich totiž není schopná ani mluvit nebo jíst. „Revmatoidní artritida není jenom nemoc kloubů, jsem proto ráda, že paní doktorka u mě preventivně sleduje i další možná rizika. I když jsem kvůli nemoci o spoustu věcí přišla, zůstaly mi pořád ruce, mozek a zkušenosti, a ty se teď snažím využít při pomoci dalším pacientům,“ říká Irena. O své nemoci píše blog a angažuje se také v pacientské organizaci Revma Liga ČR.
Pacientka Irena trpěla nesnesitelnými bolestmi, nevolností a únavou
Nemoc postihuje i plíce
Revma, jak se nemoc nesprávně lidově označuje, je zpočátku spojeno především s otoky menších kloubů a bolestmi v ranních hodinách. „Začátek nemoci je většinou pozvolný – pacientům oteče pár, většinou malých, kloubů, ty jsou bolestivé, ztuhlé a postupně se přidávají další potíže. Postiženy mohou být také lokty, ramena, kyčle nebo kolena,“ popisuje prof. MUDr. Ladislav Šenolt, Ph.D., z Revmatologického ústavu v Praze. Jak ale zdůrazňuje, u pacientů s tímto onemocněním je třeba pátrat i po jiných orgánových problémech. „Přibližně u 10 % nemocných může docházet k vazivovým změnám na plicích, tzv. plicní fibróze, což se může projevit kašlem nebo dušností. Oproti zdravým lidem mají pacienti i dvakrát vyšší riziko kardiovaskulárních nemocí, a ohrožuje je tak infarkt myokardu, mozková příhoda, trombóza či plicní embolie,“ dodává prof. Šenolt.
Když řídnou kosti
S revmatoidní artritidou bývá často spojená i osteoporóza – řídnutí kostí. Projevuje se zlomeninami i po drobných úrazech, někdy dokonce bez úrazového děje. Tato nemoc je bezpříznaková, a tak na ni pacienty dopředu nic neupozorňuje. „Osteoporóza bolí až tehdy, když si člověk něco zlomí. Jedním z jejích významných rizikových faktorů je probíhající zánětlivé revmatické onemocnění – u lidí s revmatoidní artritidou je tedy potřeba zavčas vyšetřit, jestli tuto nemoc také nemají,“ upozorňuje osteolog a revmatolog MUDr. Jan Rosa z osteocentra Affidea Praha. Zvýšené riziko jejího vzniku navíc mají ti, kteří se dlouhodobě léčí kortikoidy, což je u pacientů s revmatoidní artritidou relativně časté.
Zánětlivé onemocnění kloubů může souviset také s lupénkou neboli psoriázou. Každý čtvrtý pacient s lupénkou má postižené i klouby. „Pokud nasadíme u pacientů s těžší formou lupénky systémovou léčbu a následně biologickou nebo jinou cílenou léčbu, zablokujeme tím zároveň mírné formy artritidy. U nemocných pak nedojde k takovému postižení kloubů, které by u nich mohlo vyvolat trvalé škody na pohybovém aparátu,“ dodává prof. Arenberger.
Světový den artritidy
Pacientská organizace Revma Liga Česká republika na tuto nemoc upozorní na akci, kterou pořádá u příležitosti Světového dne artritidy – ten připadá na 8. října. Dorazí na ni lékaři a další specialisté, a příchozí tak mohou své případné zdravotní potíže konzultovat přímo s nimi. Chybět nebude ani doplňkový program, výstava fotografií nebo zeď přání. Osvětový den se koná v pražském Karlíně 8. října od10 do 14 hodin.
Protože v Česku je odborníků na revmatoidní artritidu málo, leckdy musí pacienti čekat na vyšetření celé měsíce. „V rámci Osvětového dne ale může každý konzultovat své problémy s odborníky. Návštěvníkům nebudou k dispozici jenom revmatologové, ale i ostatní specialisté – plicní lékař, dermatolog, osteolog, fyzioterapeut a ergoterapeut,“ říká David Kříž, koordinátor projektů pacientské organizace Revma Liga ČR.
Zdroje:
