Myslíte si, že se vás to netýká, že se vám nic takového nemůže stát. Ale ocitnout se na lůžku psychiatrické kliniky není mnohdy až tak složité. Nejčastěji za tím stojí například těžká deprese, nervové zhroucení, záchvaty paniky, vražedné myšlenky, posttraumatická stresová porucha nebo závislost na návykových látkách. Ovšem třeba paní Jitku z Prahy dostala na psychiatrii laktační psychóza po narození prvního dítěte. „Šrámy na duši si nenesu, nemám ale chuť si nic připomínat,” svěřila se v rozhovoru pro Deník.

Podle toho co vypověděla, tak nespala, byla hyperaktivní, ubližovala si. Tento duševní stav ji dostal na psychiatrii, kde si odležela dlouhé hodiny přikurtovaná k posteli. Je to už několik let, co si prošla po porodu tímto peklem, na které by raději zapomněla. A není zdaleka jediná. Stejné prožitky, opakované, má paní Hana ze středních Čech, která se potýká s bipolární poruchou. I přes aplikovanou léčbu se prý za zdmi léčebny může kdykoli ocitnout znovu.

Omezovací prostředky v psychiatrických zařízeních

Psychiatrická zařízení v České republice v nemalé míře využívají omezovací prostředky typu ochranných pásů, umístění v uzavřené místnosti či farmakologické omezení. A právě omezování pohybu, předně pak kurtování k postelím, je nejčastějším předmětem diskuzí. Podrobněji o postupech a doporučeném používání omezovacích prostředků se dočtete na webu reformapsychiatrie.cz. Jejich účelem by však nemělo být trýznění či něco podobného, ale předně ochrana dotyčného a ostatních pacientů zařízení.

O to větší hrůzu budí poměrně nedávný případ pacientky opavské nemocnice, která byla kurtována k lůžku prakticky 12 let bez přerušení. Komise z ministerstva na něj údajně narazila náhodou. Od té doby nemocnice zjednala nápravu.

Přivázat maximálně na 6 hodin

Podle evropské úmluvy jsou omezovací prostředky přípustné, mělo by však jít až o krajní řešení, kdy situaci nelze zvládnout mírnějšími metodami a hrozí bezprostřední újma. Argument, že se osoba brání jejich použití, je nepřijatelný.

Česká psychiatrická společnost v souvislosti s tím stanovila pro zdravotnický personál jasná pravidla a postupy o používání omezovacích prostředků.

Z nich vyplývá například, že:

  • Každé použití omezovacího prostředku musí být řádně zdokumentováno.
  • Během přikurtování na lůžko sestra každých 30 minut kontroluje stav pacienta (prokrvení končetin, případné bolesti, vědomí pacienta, potřebu na toaletu…) a každou změnu stavu hlásí lékaři.
  • Lékař po daných třiceti minutách, maximálně však po šesti hodinách, přehodnotí, zdali je znehybnění pacienta nadále nutné, při umístění pacienta do bezpečné místnosti je doba dvojnásobná.
  • Maximální délka manuálního držení pacienta personálem je stanovena na 20 minut.

Historie psychiatrických léčebných metod

Praktiky, kterými se dříve přistupovalo k lidem s duševní poruchou, napovídají tomu, že pacienti byli spíš taková pokusná morčata. Choroby, na které dnes bereme léky a žijeme normální život, se v minulosti řešily metodami, z nichž stále mrazí.

Nechvalně nejproslulejší je jistě lobotomie. Její historie se začala psát v roce 1935 a účelem bylo přerušení spojnic v mozku. Představte si, že jste žena trpící depresemi, aby vám ulevili, vrazí vám do mozku, většinou bez jakékoli anestezie, skalpel a kladívko. Dodnes se nepotvrdilo, zda za zlepšením některých pacientů skutečně stál tento zákrok, spousta z nich ho ale nepřežila vůbec a někteří skončili už navždy mentálně postižení.

Další metodou byla i takzvaná utická postýlka, vynález aplikovaný od druhé poloviny 19. století pojmenovaný podle města Utica ve státě New York. Jenže i ten dokázal často víc škody než užitku. Jednalo se o dřevěnou krabici s víkem (ano, určitě vás napadla rakev). Vlastně šlo skoro o něco podobného. Jejím účelem bylo, aby byl nemocným znemožněn pohyb a neublížili si. Často však v krabici zemřeli na zástavu srdce nebo se dostali ven s klaustrofobií.

Z filmů si dost možná vybavíte i léčbu elektrošoky, kdy vzpírající se pacient znehybněný na lůžku dostává jeden volt za druhým tak dlouho, až upadne do naprostého bezvládí. Možná to nevíte, ale v moderní psychiatrii se od této léčebné metody neupustilo, ovšem oproti minulosti dnes tzv. elektrokonvulzivní terapie probíhá velmi uváženě, pod dohledem lékařů a v celkové anestezii, takže pacient žádnou bolest necítí ani netrpí. Bývá předepisována jedincům se silnými depresemi, kteří nereagují na antidepresiva.

Zdroj:

  • https://www.denik.cz/zdravi/pacienti-psychiatricke-lecebny.html
  • https://www.zdravezpravy.cz/2022/01/19/lecba-elektrosoky-pomaha-rika-primar-psychiatrie/
  • https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/drsne-metody-leceni-psychickych-poruch-tohle-zazit-z-vas-udelalo-blazna
  • https://www.reformapsychiatrie.cz/clanek/doporuceny-postup-pouzivani-omezovacich-prostredku
  • https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/psychiatrie-nemocnice-kurtovani-ombudsman-system-selhani_2209290500_ank
  • https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/wepub/18368/40096/06a_Priloha%206a_pravni%20pohled%20na%20pouzivani%20OP.pdf