Strukturální versus funkční původ bolesti
Bolest zad může pramenit ze dvou základních problémů. Buď je problém strukturální, nebo funkční povahy. Strukturální původ bolesti znamená, že bolest vyvolalo poškození nějaké konkrétní struktury. Jako příklad si můžeme uvést artrózu, výhřez meziobratlové ploténky s utlačením míchy nebo míšních kořenů, revmatická onemocnění, nádor atp. Naproti tomu funkční původ bolesti zad značí, že zdroj bolesti není v poškozené struktuře, ale poruše funkce. Co to znamená? Na postavení jednotlivých obratlů a celé páteře se v největší míře podílí svaly. Pokud není správná a rovnoměrná souhra zádových svalů s ostatními svaly, pak jsou jednotlivé obratle v kompresi. Je na ně vyvíjena mnohem větší zátěž, která je často navíc stranově asymetrická. Kromě obratlů jsou samozřejmě zatíženy i ostatní struktury, jako jsou třeba zmíněné meziobratlové ploténky, kloubní chrupavky, vazy, cévy a nervy. Často se strukturální a funkční původ bolesti navzájem ovlivňují a při dlouhotrvající bolesti jsou přítomny oba faktory. Funkční porucha časem dospěje k poničení struktury a naopak poškození struktury negativně ovlivní funkci okolních svalů.
Nejčastější faktory podílející se na rozvoji bolesti zad
● Porucha svalové souhry
Poruchu svalové souhry najdeme u všech bolestí zad, zejména pak u těch, které mají funkční původ, jak jsme si vysvětlovali výše. Svaly by vždy měly pracovat v tzv. svalových řetězcích. Všechny svaly totiž na sebe přes svoje úponové šlachy navazují a jejich postupnou aktivaci zajišťuje náš mozek, pokud dostane ten správný impuls. Jedině kompletní a funkční svalový řetěz dokáže naši páteř napřímit (odstraní kompresi jednotlivých obratlů) a stabilizovat tak, aby odolávala vnějším vlivům. Pokud souhra chybí, páteř není napřímená, obratle jsou v kompresi. K tomu se navíc ještě přidává asymetrie mezi stranami. Výsledné nadměrné zatížení obratlů a měkkých tkání (svalů, vazů, chrupavek) vyvolá bolest.
● Nevhodné pohybové návyky
Na poruchu svalové souhry pak navazují nevhodné pohybové návyky, které se týkají jak každodenních činností, tak sportu a dalších zálib. Jedná se například o způsob zvedání předmětů ze země, vstávání ze země, pozice vsedě aj. Optimální pohybové návyky mají malé děti do věku cca sedmi let, pokud se do té doby vyvíjely správným způsobem. Poté většinou odkoukají pohybové vzory dospělých a začnou o pohybu přemýšlet jinak. Porucha pohybových návyků se samozřejmě může objevit již v dětském věku, což je poměrně časté, ale ne vždy se na to včas přijde. Každé dítě se rodí se základními pohybovými vzory (napřímení, otáčení, posazování, stoj atd.), jenže pro jejich aktivaci jsou zapotřebí optimální podmínky. Na vývoj dítěte má proto vliv spousta faktorů – uložení plodu v děloze, vedení porodu, manipulace ze strany rodičů, dostatek zrakových a zvukových podnětů, dostatečný kontakt s pevnou podložkou. Pokud tyto podmínky nejsou dodrženy, zvyšuje se riziko, že si dítě najde jiný (náhradní) pohybový vzor. Jako krásný příklad můžeme například uvést posazování dítěte. Motoricky správně se vyvíjející dítě se vždy posadí přes tzv. šikmý sed, kdy se opírá o stehenní kost, zevní část kolene a prsty na rukách. Pak přejde do podélného sedu, který již známe z dospělého věku. Pokud nedokáže zapojit správné svalové souhry, nezbývá mu než se do sedu dostat flexí (ohybem) trupu. Pohyb pak vypadá jako sed-leh, který je dodnes k vidění zejména v posilovnách. Bohužel tento pohybový vzor do motoriky člověka nepatří a z dlouhodobého hlediska je pro tělo zatěžující.
● Ergonomie pracovního prostředí
Dalším neméně důležitým faktorem, který přispívá k rozvoji bolestí zad, je uspořádání pracovního prostředí. Je potřeba si uvědomit, že v produktivním věku trávíme prací většinu svého času. Proto je správné nastavení a uspořádání takového pracovní stolu velice důležité. Se zmíněnou prací vsedě u stolu (se sedavým zaměstnáním se setkáváme nejčastěji) pochopitelně souvisí i způsob, jak sedíme. Dlouhodobé statické pozice nejsou pro naše tělo úplně optimální, protože naše pohybová soustava byla uzpůsobena pro pohyb, přesto se lze vsedě nastavit tak, aby byl sed aktivní. V aktivním sedu svaly stále pracují na udržování napřímení páteře, hlavy a klíčových kloubů (rameno a kyčel). Všem je asi jasné, že takové sezení nelze uhlídat po celou pracovní dobu, ale pořád je to lepší než se v sedu úplně povolit.
● Stres
Stres je neodmyslitelný faktor, se kterým je potřeba vždy počítat. Působí na každého z nás, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Dnešní doba je zejména v západním světě extrémně hektická. Chce po lidech velké výkony s jen malým ohledem na dostatek odpočinku a času na jiné činnosti. Stres obecně zvyšuje svalové napětí, zejména pak v oblasti šíje, žvýkacích svalů, svalů hrudníků a v oblasti pánve. Dále se nám pod vlivem stresu zvyšuje krevní tlak a tepová frekvence. Krev se dostává z trávicího traktu do svalů, plic, srdce a mozku. Pokud taková situace trvá chvíli, organismu to neuškodí. Dokonce existuje pozitivní forma stresu (tzv. eustres), která je pro tělo prospěšná, neboť ho donutí zvyšovat výkon a připravit se tak na další stresovou situaci. Když ale takový stav trvá dlouho a jeho intenzita neklesá, stává se negativním (tzv. distres). Z dlouhodobého hlediska pak organismus vyčerpává. Vystresovaný člověk je celý stažený, dýchá povrchově do horní části hrudníku, mívá zažívací obtíže a špatně se mu spí. To vše často přispívá k rozvoji bolestí zad, popřípadě to již vzniklé bolesti zhoršuje.