Maso sladkovodních ryb, pokud ho vhodně upravíme, se z hlediska výživy považuje za velmi hodnotné. Obsahuje totiž až 20 procent biologicky hodnotných bílkovin, a když pomineme kapří maso, které je v období tření a přikrmování kaprů tučnější, najdeme v něm i poměrně málo tuku (3 až 9 procent), což je méně než například u libového hovězího masa. Právě pro rybí tuk, jehož součástí jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny, je maso nejen sladkovodních ryb tolik ceněné. Jeho konzumace má prokázaný preventivní účinek proti onemocnění srdce a cév. Jestliže kapra neobalíme v trojobalu a neosmažíme na sádle, je pro nás kapří maso díky jemným krátkým vláknům velmi dobře stravitelné. Proto se často zařazuje do jídelníčků nemocných, rekonvalescentů, seniorů, dětí nebo sportovců. Navíc obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, takže se svým složením vyrovná masu teplokrevných zvířat. Mimo to je bohaté na vitaminy skupiny B, vitaminy rozpustné v tucích (A, D) a také na některé minerály, především fosfor, sodík a draslík.

Máme se bát rtuti?

Jediné, co ‚rybí benefity‘ problematizuje a někdy nás to dokonce od konzumace ryb může i zcela odradit, je obsah rtuti, o níž byla řeč v úvodu. Ta totiž narušuje neurologické funkce lidského organismu a může negativně ovlivňovat také imunitu, naše reprodukční schopnosti nebo vývoj plodu u těhotných žen. Zdrojem kontaminace je přirozené odpařování rtuti ze zemské kůry a oceánů, vulkanická aktivita, těžba a odpady z průmyslových závodů. Rtuť se pak dostává do ryb a následně do lidského těla. Kromě rtuti mohou být ryby kontaminovány toxickými kovy, jako je například kadmium a polychlorované bifenyly (PCB). Je možné, že ryba, kterou máte právě na talíři, nějaké množství rtuti obsahuje. Otázka je, kolik. Podle odborníků převažují zdravotní benefity z přiměřené konzumace ryb nad rizikem jejich toxicity. Autor Jonny Bowden ve své knize 150 nejzdravějších potravin na světě uvádí, že zmírnit působení rtuti pomáhá selen, který je v mase mořských rybhojně obsažen. To vysvětluje fakt, proč například obyvatelé Seychelských ostrovů nevykazují známky toxicity, přestože konzumují ryby až dvanáctkrát týdně.Dalším částečným řešením, jak se vyhnout toxicitě, je omezit konzumaci velkých starších ryb a také se zajímat o jejich původ. Pokud se bojíte, dávejte přednost sardinkám, které jsou oproti velkým rybám v potravinovém řetězci o dost níže. Pokud jste těhotná nebo řešíte dětský jídelníček, rybám se nevyhýbejte, ale dávejte si je v rozumné míře. Doporučené množství porcí jsou dvě týdně. Ideální je také volit druhy, které rtuti obsahují méně, tedy mořskou štiku, tresku, lososa, sardinky, kapra, pstruha, ančovičky nebo třeba šproty.

Rybí hostina

Vánočního kapra si nejzdravěji připravíte v páře, na grilu nebo ‚na modro‘. Stejně nutričně hodnotné a lehce stravitelné je i maso candáta a pstruha. Vykuchaného pstruha osolte a napěchujte čerstvými bylinkami, kolečky cibule, plátky česneku, tenkým plátkem másla a pečte v troubě jen tak na pečicím papíru nebo v papilotě. Z candáta jsou nejlepší filátka rychle osmažená na ghí podávaná s grilovanou zeleninou.Mnozí dávají přednost mořským rybám – v Česku je nejoblíbenější losos, tuňák, treska a pražma. Absolutně nejlepším zdrojem omega-3 mastných kyselin je maso z lososa. Ale pozor, myslíme maso z divokého lososa. Stejně jako u člověka totiž i u ryb platí, že si ‚vyrábí‘ vlastní tkáň (maso) z toho, co jí. Proto maso z divokých lososů živících se přirozenou stravou obsahuje kvalitní omega-3 tuky, což se u masa z lososů žijících na farmách nedá s určitostí říci. Zatímco divoký losos je masožravou rybou(živí se makrelami, sardinkami, krilem a jinými rybami), losos v sádkách je krmen ‚obilnou‘ stravou. V důsledku toho jeho maso obsahuje vyšší podíl omega-6 mastných kyselin, které jsou naopak prozánětlivé. Růžová barva masa lososa z chovu také nepochází z jeho původní potravy (krilu a krevet), ale vybírá se podle ‚vzorníku pro lososy‘ SalmoFan, kde si farmář nebo zákazník vybere, jakou barvu masa ‚svých‘ lososů chce mít.Úprava lososa je velmi jednoduchá. Nejlépe chutná připravený v horkovzdušné troubě nebo v páře. Jedna 85g porce divokého lososa vám dodá 18 g velmi kvalitních bílkovin, 360 mg draslíku a téměř polovinu doporučené denní dávky ‚protirakovinného minerálu‘ selenu.Další u nás oblíbenou rybou je mořská treska. Její maso je pevné, jemné a téměř bez tuku. Proto se hodí do všech redukčních jídelníčků. Porce o 85 g vám dodá 20 g kvalitních bílkovin a přitom jen 100 kalorií. Maso z tresky je navíc bohaté na selen, vitaminy skupiny B a bílkoviny. Jako její zdravou úpravu si nepředstavujme smažené rybí prsty nebo majonézový salát ze surimi tyčinek, ale spíš dušenou nebo pečenou s bylinkami nebo zeleninou. Maso obsahuje málo tuku a hodně vody, takže dejte pozor, abyste tresku ‚nevysušili‘.Mezi nejméně doceňované ryby patří obyčejná makrela, která má vysoký obsah omega-3 mastných kyselin a je nejméně zatížena znečisťujícími látkami. Makrela se loví v moři a má dva druhy masa: vnější tmavé a vnitřní bílé. Maso obsahuje kvalitní bílkoviny i tuky, a kromě toho ještě selen a vitamin B12. Nejsnadnější úprava je na grilu nebo pečením. Kvůli vysokému obsahu soli doporučujeme se spíše vyhýbat pravidelné konzumaci tradiční ‚uzené‘ makrely.

zdroj: Jonny Bowden, 150 nejzdravějších potravin, autorka je nutriční specialistka, www.dejzmenu.cz