Onemocnění vznikající z dlouhodobého pracovního stresu. Tak definuje Světová zdravotnická organizace syndrom vyhoření známý také jako burn-out syndrom, který může výrazně ovlivnit nejen pracovní výsledky, ale také celkový zdravotní stav i sociální vztahy. Trpí jím každý pátý Čech, množství případů výrazně stouplo během pandemie koronaviru, a to až o 15 %.

„Chronický stres, nezdravý životní styl a často také nevhodné pracovní podmínky. To vše může vést k syndromu vyhoření, který se objevuje i u psychicky úplně zdravých lidí,“ říká MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se duševnímu zdraví věnuje v rámci kampaně Dobré nitro.

Když oheň vzplane a pak vyhasne

A jak takový syndrom vyhoření vlastně vypadá? Zjednodušeně – člověk pro svou práci dlouho hoří, až postupně vyhasne. Na druhu profese přitom zas tolik nezáleží, i když se často spojuje s manažerskými pozicemi a pomáhajícími profesemi, jako jsou lékařské obory, psychologie, pedagogika nebo sociální práce.

Jestliže svoji práci berete stoprocentně zodpovědně, žijete pro ni, nevadí vám dělat přesčasy, chodíte do ní i o víkendech a vůbec jí věnujete s chutí téměř veškerý čas - pak pravděpodobně patříte mezi workoholiky. A tady pozor - právě lidé se sklony k perfekcionismu, workoholismu nebo s větší touhou po výsledcích můžou jednoho dne vyhořet. Třeba proto, že ztratí motivaci nebo je objem práce doslova zahltí.

Když práce ohrožuje zdraví, rodinu i vztahy

Syndrom vyhoření nefunguje tak, že jedete naplno a pak jednoho dne už nevstanete kvůli nechuti a únavě z postele. Počáteční fáze syndromu vyhoření totiž začíná poněkud paradoxně v momentě, kdy má člověk extrémní energii, dává do své práce všechno, ale zároveň má pocit, že není dostatečně doceněný a že vše, co dělá, je tak trochu málo. V tomto okamžiku si ale to, že má problém, uvědomí jen málokdo. V dalších fázích pak začíná postupně docházet ke ztrátě energie, k útlumu, narůstání pocitu frustrace a k postupnému ztrácení smyslu nejen v zaměstnání, ale také v soukromém životě. Příznaky syndromu vyhoření mohou totiž vést až k narušení rodinných, partnerských i přátelských vztahů.

Mezi základní psychické příznaky patří podle odborníků vedle únavy i pokles výkonnosti a kreativity, deprese, úzkosti a pocity zklamání, poruchy paměti a soustředění, neschopnost uvolnit se i citová otupělost a apatie. Syndrom vyhoření může ale také výrazně ovlivnit fyzické zdraví. Objevují se poruchy trávení a dýchání, pokles libida, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, pocity vyčerpání i větší náchylnost k návykovým látkám.

Odpovězte si na otázky

Jestli vás předchozí řádky nahlodaly a říkáte si, že se možná syndrom vyhoření týká i vás, pak si zkuste udělat takový malý osobnostní kvíz. V klidu si sedněte a odpovězte si upřímně na následující otázky:

Cítíte se v poslední době více unavení, frustrovaní, bez plánů do budoucna?

Snižuje se vám schopnost koncentrace, pozornosti? Zapomínáte častěji než dřív?

Pociťujete ve svém životě méně radosti, než dříve?

Musíte se do běžných denních činností nutit?

Máte pocit, že už vám práce nepřináší potěšení? Že kvůli ní nemáte čas na vlastní koníčky nebo přátele?

Kdybych mohl hned zítra skončit v práci, udělal bych to?

Uvědomujete si změnu nálady, jste otrávení, znechucení, znudění životem?

Pokud jste odpověděli vícekrát ANO, pak můžete trpět syndromem vyhoření. Neberte to na lehkou váhu a pokuste se více zaměřit na péči o sebe a vaše duševní zdraví. Začněte třeba tím, že snížíte svoje nároky na výkon, nesnažte se brát za všechno a všechny odpovědnost. Naučte se říkat ne, odmítat práci navíc, pokud se cítíte unavení. Naplánujte si čas věnovaný práci, rodině a sobě, dovolte si někdy nic nedělat a jen tak být. Buďte v kontaktu se svými emocemi, naslouchejte tělu a nebojte se svoje emoce vyjadřovat před svými blízkými. Pokud na sobě zpozorujete příznaky syndromu vyhoření, nepotlačujte je, netlačte na sebe, mluvte o nich. Dalším krokem by pak mělo být vyhledání odborníka (psychologa nebo psychiatra), který vám nabídne konkrétní doporučení, jak postupovat. Řešením může být delší dovolená nebo změna pracovní pozice, zaměstnavatele nebo profesního oboru. Hlavně na sebe nespěchejte a nechtějte vše vyřešit hned, to by vás mohlo ještě více vyčerpat. Dopřejte si čas pro sebe.


Snažte se vyhoření předejít

Také v případě syndromu vyhoření je základem prevence. Mnohem lepší je snažit se tomuto onemocnění předcházet, než pak řešit jeho nepříjemné následky. Jestliže jste tedy ve fázi stagnace nebo začínáte pochybovat nad smyslem vaší práce, udělejte zásadní změny a vyhněte se tomu, aby vás vyhoření doběhlo. Jak na to?

1. Nebuďte sami. Rozvíjením vztahů s rodinou, přáteli i kolegy přispějete ke své osobní pohodě.

2. Nepřepínejte se. Stanovte si realistické nároky a dosažitelné cíle. Naučte se říkat ne ve chvílích, kdy se cítíte vyčerpaně.

3. Najděte balanc. Starejte se o dobrou organizaci času a pestrost činností a zážitků v pracovním i osobním životě.

4. Relaxujte. Dbejte na dostatek spánku a odpočinku. Pomoci mohou i nejrůznější relaxační techniky.

5. Nezapomínejte na koníčky a čas pro sebe. Je důležité nebýt jen pro druhé, ale i sám pro sebe.

6. Buďte k sobě laskaví. Vnímejte své myšlenky, energii i tělo. Nedávejte nepříjemné pocity na vedlejší kolej.

7. Hýbejte se. Odpoutáte tak myšlenky od běžných starostí a endorfiny vám zlepší náladu.

8. Choďte do přírody. Najděte si svá oblíbená místa a nechte čas jen tak plynout.

9. Nebuďte obětí moderních technologií. Dovolte si nebýt k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu.

10. Najděte si terapeuta, kterému se můžete bez obav svěřit se svými pocity a zkuste společně najít řešení problému.

Zdroje:

www.loono.cz

www.adithera.cz