Zatímco před sto lety prý byla průměrná teplota 37° C stupňů, dnes je to 36,6. Čím je to dané?
Teplota tělesného jádra, měřená nejlépe v konečníku, pod jazykem nebo v uchu, během dne a noci kolísá až o půl či jeden stupeň. Nejchladnější jsme kolem čtvrté hodiny ráno, nejvíc „sáláme“ většinou mezi 15. až 18. hodinou. Když pak vydržíme nejíst večeři, ale připravíme si ji do chladničky až na snídani, podaří se nám možná nějaké to kilo shodit, často už tak do dvou až tří týdnů. Je to jako s kamny, protože pro odpolední a večerní zvýšení teploty bez večeře tělo sáhne do tukových a proteinových polínek paliva. Otázkou, proč se ale průměrná teplota lidského těla snížila od razantního nástupu průmyslové ale i zdravotní revoluce na počátku 19. století do dnešní doby, se nedávno zabývala skupina badatelek ve Stanfordu. Jako vědeckého konsultanta zařadily do své atraktivní výzkumné skupiny také jednoho pohledného muže, Johna A. Overdecka, profesora statistiky a analytika biomedicínských dat z téže university, aby je upozornil na úskalí práce s možná nepřesnými údaji.
Co zjistili?
Současná měření skutečně naznačují, že průměrná teplota lidského těla je ve skutečnosti nižší skoro o půl stupně než za časů C. R. A. Wunderlicha. Někteří za tento rozdíl obvinili Wunderlichova data jako chybná nebo alespoň zkreslená. Polemika vyvolává důležitou vědeckou otázku: skutečně jsme objevili až nyní správnou průměrnou teplotu lidského těla nebo se postupně snižovala za posledních 200 let? Stanfordské badatelky si myslí, že tato změna je reálná a má více příčin než pouhé rozdíly v kvalitě metod měření nebo změnu v metodě měření - z axilární za doby Wunderlicha na současné orální. Kromě toho naznačují, že dlouhodobá onemocnění v té době, jako je syfilis, tuberkulóza a periodontitida, ale i tehdy běžný tyfus mohou mít svůj vliv, což ukazuje také nízká průměrné délka života - pouhých 40 let.
Neměla by změna z axilárního na orální měření posunout současné průměry spíš nahoru?
Ano. Je známo, že axilární měření jsou v průměru o jeden stupeň Celsia nižší. Přesto jsou současná orální měření nižší. Skutečné fyziologické změny jsou tak pravděpodobnější.
Jsme tedy jiní než dříve?
Fyziologicky jsme dost jiní. Prostředí, ve kterém žijeme, se změnilo, včetně teploty v našich domovech, našeho kontaktu s mikroorganismy a potravin, ke kterým máme přístup. Nové konstantní prostředí odstraňuje potřebu vynakládat energii na udržení vyšší tělesné teploty kolem a trochu nad 37° C. Proto začíná ve vyspělých zemích teplota jádra klesat na nejnižší možnou hodnotu v rámci toho „úsporného“ rozmezí 36 - 40° C. Nastavení termostatického regulátoru, neuronů v hypotalamu středního mozku se snižuje, když nedostávají krví poplašné dopisy - zánětlivé bílkoviny zvané cytokiny. Ty produkuje imunitní systém a hlásí mozku, že někde v těle jsou vetřelci. Jde o patogeny jako bakterie, viry, ale i o plísně. Ukázalo se, že tzv. studenokrevní živočichové trpí zamořením plísněmi. Když se vyhřívají, touží po horečce, tedy po zvýšení teploty. Ochrana před plísněmi je další „zdravotní“ důvod, proč máme coby endotermové („teplokrevní“) kolem 37° C.
Lidé se v posledních stoletích zvětšili a přibrali, čemuž by mělo odpovídat zvýšení teploty. Proč se tedy teplota snížila?
Tento rozpor znamená pokles naší klidové rychlosti metabolismu. Záněty zvyšují teplotu, to víme. Pokles zánětů, otáčejících tělesným termostatem v mozku výše se zdá být nejlepším vysvětlením, protože silně koreluje s teplotou. Došlo k tomu, že byly zavedeny protizánětlivé léky včetně antibiotik a chemoterapeutik, lepší životní úroveň a hygiena, snížení chronických infekcí způsobených válečnými zraněními, zlepšení zubní hygieny, ústup infekcí tuberkulózy a malárie. Lidé ve vyspělých státech nyní žijí v „umělém“ mírném podnebí. 88% všech amerických domácností je vybaveno klimatizací a topení je téměř univerzální. To znamená, že je zde menší potřeba vyšší rychlosti metabolismu našich těl, aby byla zajištěna stabilní tělesná teplota v tepelném rozmezí s minimálním výdajem energie.
Co v zemích s nižší životní úrovní?
Pěkný příklad máme z Pákistánu, kde je poměrně nízká životní úroveň. Vyskytuje se tam hodně dlouhodobých infekcí, včetně tuberkulózy. Léčba je založena na tradičním léčitelství, a používá se i málo protizánětlivých léků byť i jen aspirinu. A hle, tělesná teplota je tam skoro stejná, jako byla v Evropě za dob profesora Wunderlicha. To by vysvětlilo i jiné známé rozdíly v rychlostech metabolismu mezi lidskými populacemi žijícími v subsaharské Africe, Himalájích, polárních oblastech a mírné Evropě.
Jiné teorie nejsou?
Jedna výzkumná skupina Eugena Rosenberga z Tel-Avivu přišla ještě s jedním překvapivým zjištěním. Víme, že humus ve skleníku je teplý a že mikrobi mohou způsobit samovznícení skladů a zásob. My si nosíme kolem kilogramu pomocných mikroorganizmů ve střevech a produkce tepla prý může dosáhnout 61 kcal/hodinu. To odpovídá asi 70% našeho klidového metabolizmu! Současně víme, že antibiotika decimují u mnoha z nás střevní mikrobiotu poměrně razantně. V souladu s touto myšlenkou jsou důkazy, že antibiotická léčba králíků a laboratorních hlodavců snižuje tělesnou teplotu. Ačkoli se produkce tepla symbiotickými mikroby jeví jako obecný jev pozorovaný jak u rostlin, tak u zvířat, jeho význam u lidí byl sotva studován. Nicméně souběžná ztráta rozmanitosti a tepelný příspěvek střevní mikrobioty může mít dalekosáhlé důsledky pro metabolické zdraví hostitele. Takže se domnívám, že spolu s likvidací zánětů, antibiotika zhasínají tepelnou klidovou produkci ve střevech a nutí náš organizmus k utrácení svých joulů či kalorií na úkor potravy a zásob na udržení teploty.
Mají ty čtyři desetiny stupně, o níž naše teplota klesla, nějaký zásadní vliv na organismus?
Snížení průměrné teploty o půl stupně u nepohybujícího se člověka považuji za fyziologicky významný. Tělesná teplota obvykle kolísá i během dne podle cirkadiánních rytmů, přičemž nejnižší úrovně jsou kolem 4:00 a nejvyšší – o půl až jeden stupeň - pozdě odpoledne, mezi 16:00 a 18:00, za předpokladu, že daná osoba spí v noci a během dne nespí. Když je teplota trochu nižší, výdej energie, měřený spotřebou O2 klesne o 10-30 procent. Ale roste nebezpečí obezity, protože při nižší tělesné teplotě se nadbytečný příjem potravy může rychle ukládat do tukové tkáně. Možná ten pokles o několik desetinek ° C, němž se bavíme, přispívá k celosvětové pandemii otylosti, počínaje u dětí a konče buclatými seniory.
Horečka je považována za obrannou reakci organismu. Jaký je rozdíl mezi horečkou a přehřátím?
Hypertermie nastává, když tělo produkuje nebo absorbuje více tepla, než se může vyzářit nebo vydýchat. Je to obvykle způsobeno dlouhodobým vystavením vysokým teplotám, v létě na slunci, v horkých slévačských provozech a podobně. Proto dostávali dělníci v anglických hutích zdarma až 5 litrů piva zadarmo a měli energetický příjem a výdej kolem 13 000 kcal (skoro 10x víc než úředníci). Tepelně regulační mechanismy těla jsou při hypertermii nakonec ochromeny a nemohou se účinně vypořádat s teplem, což způsobí nekontrolovatelné stoupání tělesné teploty. Hypertermie při nebo nad 40 ° C je život ohrožující a vyžaduje okamžitou léčbu. Mezi běžné příznaky patří bolest hlavy, zmatenost a únava. Pokud pocení vedlo k větší ztrátě vody, dehydrataci, může mít postižená osoba suchou červenou pokožku. V lékařském prostředí se mírná hypertermie nazývá vyčerpání teplem, těžká hypertermie je úpal. Léčba zahrnuje chlazení a rehydrataci těla; léky na snížení horečky jsou pro tento stav nevhodné.
Při horečce teplota těla stoupá nad 38,5° C a udržuje se poplašnými chemickými signály (cytokiny) z imunitního systému. Jako když nastavíte v autě vyšší otáčky volnoběhu. Tepelný volnoběh se řídí neurony v centru tepelného spínače v oblasti mezimozku zvané přední hypotalamus. Některé neurony se tam aktivují signály z periferie těla při vyšší teplotě než 37° C. Jiné naopak reagují na nižší teplotu a dávají příkaz „přiložit do kamen“. A při infekcích apod. se termostat nastaví na vyšší teplotu. Proto dochází při horečkách někdy k třesu, tělo má pocit, že je zima.
Mírné zvýšení teploty může omezit množení bakterií či virů, mnohdy slyšíme o tom, že „horečka je přínosná“. Je to tak?
O úloze, kterou hraje tělesná teplota při nemoci, zdaleka nevíme všechno. Například mají lidé horečku, protože jejich imunitní systém tvrdě pracuje na obraně proti svým probuzeným patogenům, nebo infekci z vnějšku? Nebo je zvýšená teplota součástí procesu hojení? Ukázalo se, že v teplou kolem 39,5° C aktivuje pohyb buněk imunitní obrany především dovnitř a ven z lymfatických uzlin, jako jsou např. krční mandle. U zdravého jedince posílá tělo každý den asi 100 000 bílých krvinek jako udržovací hlídku do každé lymfatické uzliny, která je součástí imunitního systému těla. Jako doslovné stráže se lymfocyty stále střídají. Fungují ale také jako indikátory infekce. Vzniká poplach a hrne se jich tam víc a začnou pronásledovat vetřelce. Jsou na to krásná videa. Ale během vstupu do uzlin musí lymfocyty projít jemnou tkání cév a membránami lymfatického systému. A to chce čas. Zvýšení tělesné teploty na 39,5° C prokazatelně zdvojnásobilo rychlost, s jakou bílé krvinky bojující s infekcí vstoupily do lymfatického systému. Jinými slovy, neustále prochází více leukocytů (bílých krvinek) a hledá cizí patogeny. Ale když dojde k místní infekci nebo nachlazení, které vyžaduje zvýšenou imunitní odpověď, záplava bílých krvinek zahrne lymfatické žlázy. Takže celková účinnost imunitní obrany je ve skutečnosti zvýšena a urychluje se i zotavení. Může ve skutečnosti pomoci lidem s nachlazením a jinými infekcemi rychleji se zotavit. Horečku tak většinou není třeba léčit. Ale problém nastává nad 40° C. Pak máme vždy obavy, zejména u dětí, že by mohlo dojít k poškození mozku a selhání jiných orgánů.
U viróz některých rostlin, např. ovocných dřevin či jahodníku, je prý indikována tzv. tepelná terapie, tj. působení tepla, které rostlině ještě neublíží, ale patogenu už ano. Nešla by tato terapie aplikovat v některých případech i u lidí?
Rostlinné viry mají sice jiný tvar, jiné obaly a jiný, komplikovanější vstup do rostlinných buněk, ale podobnou teplotní citlivost jako živočišné viry. Nejběžnější je virus mozaiky PNRSV, který se může objevit jako jemné často prstencové skvrny na listech rostliny nebo extrémnější změna barvy u druhů rodu Prunus (švestka), višně, růže, broskve, chmel typu B a C a několika dalších kultivarů. Dospělé stromy se mohou zotavit z počátečních příznaků, udržování mladých stromů bez virů je důležité, protože virus může způsobit dlouhodobé zakrnění. Nejdůležitějším opatřením je výsadba certifikovaných stromů bez virů. Školky, které produkují rozmnožovací materiál, mohou používat termoterapii. Ta spočívá v udržování kultur nebo apikální meristémové kultury při teplotě 38° C po dobu alespoň 20 dnů. Sadaři spoléhají na ohlašovanou genetickou odolnost nových kultivarů.
No a s lidmi je to tedy jak?
Nám chybí dva stupně Celsia mezi vysokou horečkou a likvidací viru. Respirační viry včetně SARS-CoV-2 by se nemohly v infikovaných buňkách vyrábět a rozšiřovat, kdyby v továrně na výrobu jejich bílkovin bylo dusno a teplota 42° C alespoň hodinu. Zasekly by se materiál podávající spřažené stroje, tzv. polyribozomy. Virové partikule by zůstaly bez proteinové kůže a bídně by zahynuly. Tak reagují i linie rakovinných buněk, o nichž je známo od středověku, že nesnášejí takovou teplotu, kterou zdravé buňky sice jen tak tak, ale přežijí.
Kromě toho tato teplota snižuje výlev namnožených SARS-CoV-2 z poškozených buněk ven. Mění lysozomální přenos, kterým se uvolňují nové viriony. U covid-19 máme jako jednotlivci bohužel stejnou šanci nepřežít kolem 42° C kvůli vysoké horečce a porouchané imunitě. Cytokinová nebo bradykininová imunitní bouře může smést i zdravé buňky u mladších nemocných a zabít je spolu s virem. Vzpomínám si na jednoho ruského lékaře, který doporučuje proti koronaviru, kterého definitivně na vypraných respirátorech zabíjí 60°C po 15 minutách, že by se měla ráno před odchodem do práce a po návratu inhalovat horká voda s jedlou sodou (ta snad jen pro zvýšení bodu varu, stačila by i lžička soli). Pára nad 100°C by skutečně mohla naše dýchací cesty zbavit nevítaného nájezdníka a zlehčit průběh nemoci. Je to v souladu s nedávnou publikovanou prací o teplotě a lidských virech a jen hlupák označil na netu tuto zprávu za hoax.
Zdroj: časopis Květy, profesor František Vyskočil
