Další epizodu podcastu Kondice, si pusťte TADY:

Celiakie se u Markétina syna Matouše projevila se začátkem školní docházky. Stěžoval si na bolavé břicho a pod očima měl kruhy. Když bylo jasné, že je na vině celiakie, vykasala si Markéta rukávy a pustila se do práce. „Začala jsem si o nemoci zjišťovat všemožné informace, začala jsem sledovat pacientskou organizaci Sdružení celiaků ČR a především jsem s Matoušem na bezlepkovou dietu přešla také. Myslím, že mu hodně pomohlo, když viděl, že v tom není sám.“

Na webu sdružení s adresou celiaci.cz lze mimo základních informací najít i tipy na bezlepkové produkty, recepty, pacientské příběhy, ale i možnosti podpory ze strany pojišťoven, kalendář zajímavých akcí souvisejících s celiakií a řadu dalších rad. „Určitě bych každému doporučila, aby se spojil s někým, kdo podobnou situaci řešil. A nepanikařte!“ směje se Markéta.

Ačkoliv je bezlepková dieta takovým moderním trendem, odborníci ji zdravým lidem nedoporučují. Jak v rozhovoru pro časopis Kondice vysvětlil gastroenterolog Pavel Kohout, vynechání lepku u zdravých lidí nemá žádný význam a může ve výsledku i škodit. Prvním negativním efektem je, že změnou jídelníčku dojde k úpravě střevní mikroflóry i produkce trávicích enzymů, takže po čase lepek ve stravě bude přechodně způsobovat trávicí obtíže, ačkoliv daný člověk celiakem není. Druhým dopadem je zbytečné omezování zdrojů vlákniny. Smysl má spíše redukovat množství lepku (třeba výměnou bílých rohlíků za kváskový žitný chléb) a konzumací přirozeně bezlepkových potravin (zeleniny, luštěniny, vynechání mouky k zahušťování třeba zeleninových polévek).

Jakmile se tedy Matouš smířil s tím, že musí respektovat nová pravidla stravování, nastavila Markéta fungování rodiny tak, že Matouš držel bezlepkovou dietu, ale zbytek rodiny lepek konzumoval v množství, které odpovídá zdravé stravě. „Nevařím pro každého zvlášť, ale funguje to tak, že uvařím jedno bezlepkové jídlo a liší se příloha – například my si dáme žitný chléb a on dostane svůj bezlepkový.

Pokud je něco přece jen náročnější, pak je to nutnost jídlo plánovat. „Dnes už se v restauraci nají velmi dobře i celiak, ale problém je se stánky rychlého občerstvení. Jezdívali jsme léta na vodu a bylo jasné, že tam se Matouš nenají. Ale dají se sehnat i hotová jídla, která si můžete vzít s sebou. Běžně musíte myslet na vlastní pečivo a podobně,“ přemýšlí Markéta nad tím, co bylo při zvládání celiakie asi nejsložitější.

Právě s pečivem souvisí i jeden velký mýtus o bezlepkové dietě: je zdravá? Pokud se podíváte na nabídku hotových potravin pro celiaky, uvidíte velké množství vakuovaných produktů a průmyslově zpracovaných potravin. „Ve všem je také kukuřičná mouka, která není výživově úplně nejhodnotnější,“ upozorňuje Markéta. To byl také jeden z důvodů, proč se vrhla na pečení nejen bezlepkových koláčů, ale i vlastního chlebu. „Poměrně zdlouhavým procesem jsem si vyšlechtila bezlepkový kvásek z žitného základu, bezlepkové mouky a kombuchy. Když zadělám na chleba, dělám vždy jeden normální žitný pro nás a jeden bezlepkový pro Matouše,“ dělí se o tip. Příležitostně nakupuje i v on-line bezlepkové pekárně a prodejně. „Udělám větší nákup, rozporcuju si to, zamrazím a pak vytahuji podle potřeby.“

Jak těžké bylo Matouše udržet na dietě bez typických dětských laskominek? Markéta měla práci o něco jednodušší tím, že lepek jejímu synovi způsoboval okamžitě trávicí problémy. Nebylo pak tak složité mu vysvětlit, že by měl mlsat raději jinak. „Asi dvakrát jsem mu ale v koši našla obal od nějaké sušenky. Okamžitě jsem ho vzala na odběry a k lékaři. Ten mu jako větší autorita jasně vysvětlil, že tak škodí jen sám sobě, že je to onemocnění závažné a celoživotní,“ vzpomíná. Kdyby se prohřešek opakoval, bylo by nutné vyhledat pomoc psychologa. Velká disciplína je nezbytností. Postupem let začalo být hlídání lepku navíc trendy a mezi vrstevníky nebudilo údiv. Matouš byl jednoduše in.

Dobrou zprávou pro každého rodiče je určitě i to, že s celiakií je možné i vrcholově sportovat. Pokud se ke stravě mladého pacienta nepřistupuje jen jako k seznamu věcí, které nesmí, ale spíš k hledání cest, co jíst může, zvládne i náročný trénink několikrát týdně. A problémem nejsou ani sportovní soustředění nebo tábory. „Je dobré se spojit s tím, kdo bude mít na starosti jídlo, a domluvit se s ním,“ radí Markéta s tím, že často ani není nutné dítěti vařit něco s sebou.

„Jestli mi celiakie něco dala? To nevím, ale rozhodně mě naučila číst složení výrobků a vrátila mě k plotně,“ uzavírá Markéta, která u nás v redakci platí za nejlepší kuchařku. A že Matoušovi její péče prospívá potvrzuje i to, že závodně vesluje a pyšní se nohou velikosti 47.

Zdroj: