JE TO CIVILIZAČNÍ NEMOC.

NE

O osteoporóze se dnes sice hodně mluví, ale o civilizační nemoc nejde. Poprvé ji popsal a pojmenoval francouzský patolog Jean G. C. F. M. Lobstein už v roce 1820.

Také pokud jste slyšeli, že se člověk ve stáří zmenšuje, může být důvodem právě osteoporóza a celkem běžné kompresní zlomeniny obratlů. Jestliže tedy začnete ztrácet centimetry, neměli byste to podceňovat – požádejte o vyšetření.

JSEM STARÁ, TAK MÁM OSTEOPORÓZU.

NE

Osteoporóza nejvíc trápí ženy po menopauze, ale medicína už dávno upustila od pohledu na osteoporózu jakožto na projev stárnutí. Jde o nemoc, která není nutnou společnicí přibývajících let, ale měla by naopak být včas léčená. Po menopauze se objeví často proto, že tělo přestane produkovat ženské pohlavní hormony, které kostní hmotu chrání. A pokud není dostatek vápníku v potravě, organismus si ho vezme z kostí.

Vápník sice známe jako základní stavební prvek kostí a zubů, v nichž je také z naprosté většiny uložen, ale zároveň je nezbytný třeba pro trávení, optimální fungování nervů nebo pro činnost všech svalů.

PŘIJDE SE NA NI AŽ PŘI PRVNÍ ZLOMENINĚ.

ANO i NE

Že v kostech ubývá hmota, se dá samozřejmě zjistit mnohem dříve. Každá žena po 65. roce by měla podstoupit preventivní vyšetření denzitometrem (něco jako rentgen), a to i tehdy, když nemá žádné problémy. Má-li ale na nemoc podezření dříve, měla by si od svého praktika vyžádat vyšetření, i kdyby to znamenalo jít na něj už v pětačtyřiceti. Kromě denzitometru je stav kostí možné prověřit i z krve a moči.

Varovnými signály jsou jednak genetika (sledujte ženskou linii svých pokrevních příbuzných) a jednak bolestivá a ohnutá záda či zlomenina, která úplně neodpovídala závažnosti vašeho úrazu. Často se totiž na osteoporózu nemyslí hned při první zlomenině. Než dojde na správnou diagnózu, mnohdy si jich zvládnete vyléčit i několik. Nejčastěji si ženy s osteoporózou jako první zlomí předloktí, a to i při banálním pádu.

TO DÍTĚ MÁ POŘÁD NĚCO ZLOMENÉHO. MÁ OSTEOPORÓZU?

NE

Osteoporóza je spojená zejména s věkem. Statistiky říkají, že třeba mezi sedmdesátníky ji má asi třetina mužů a až polovina žen. Souvisí to se změnami metabolismu – zhruba do 35 let tělo ve stejné míře ukládá vápník do kostí a v případě potřeby si ho bere. Potom začne ukládání stagnovat, a pokud se stále jen odčerpává, kosti postupně řídnou. Časté a snadné zlomeniny u dětí souvisí spíš s proporcemi kostí – jsou drobnější, tenčí, delší vzhledem ke své tloušťce. K jejich zlomení tedy logicky stačí i menší síla.

OSTEOPORÓZA S DĚTSTVÍM VŮBEC NESOUVISÍ.

NE

Někteří lékaři jí s nadsázkou říkají dětská nemoc, protože si na ni už v dětství zakládáme. Účinnou prevencí je totiž dostatek pohybu v čase, kdy kosti rostou. Pokud se dítě hýbe, svaly se natahují a zkracují, a protože jsou upnuté na kosti, stimulují je, aby se více zpevnily a odolaly pohybu svalů. Kostní hmota je potom hustší a logicky i stárnutí déle vzdoruje, dokonce i když se z ní vápník neustále odebírá.

TĚHOTENSTVÍM A KOJENÍM SI ZADĚLÁVÁME NA OSTEOPORÓZU.

NE

Těhotenství u zdravých žen nemá na kvalitu kostí (ani zubů) vliv. Naopak se zintenzivní využívání živin přijatých ve stravě a tělo je dokáže využít mnohem efektivněji. Při kojení už je dobré příjem vápníku hlídat, ale do 6 až 12 měsíců po odstavení dítěte se kosti dostanou zpátky do formy. Vzácné jsou případy žen, které mají osteoporózu už v mladším věku – často je to spojené s výživovými experimenty a poruchami menstruačního cyklu. Těhotenství pro ně problém nepředstavuje, ale kojení jim lékaři nedoporučují. Varovným signálem je, pokud žena během kojení přijde k nějaké podivné zlomenině – třeba na hrudním obratli po malém pádu. V tom případě je rozhodně namístě nechat se vyšetřit.

ZA VŠECHNO MŮŽE MENOPAUZA.

NE

Ačkoli je osteoporóza typická pro ženy po menopauze, trpí jí také muži. U žen kostní tkáň dlouho chrání ženské pohlavní hormony, které s příchodem menopauzy skutečně skokově klesnou. Pak se i změny v kostech začnou dít skokově. Je důležité na to myslet, dbát na výživu a nepodceňovat prevenci.Pokud jste někdy slyšeli o tom, že si někdo zlomil krček, takže je to s ním špatné, řeč byla právě o osteoporóze a komplikované zlomenině stehenní kosti. Smutná statistika říká, že na komplikace spojené s jejím hojením umírá do jednoho roku až pětina pacientů. O osteoporóze při tom většinou nemají ani zdání.

STAČÍ JÍST HODNĚ VÁPNÍKU.

ČASTO ANO

Pokud je ve stravě dostatek vápníku, tělo pravděpodobně nebude mít potřebu brát si ho z kostí. Jednou z příčin osteoporózy je totiž nedostatečná výživa. Křehčí kosti také mívají ženy velmi štíhlé (BMI pod 19). Doporučit lze mléko a mléčné výrobky, mák, ale třeba i drobné ryby, jako jsou sardinky nebo ančovičky. Na škodu není ani podpořit jeho vstřebávání dostatkem vitaminu D, C nebo fosforu. Ty najdete v ořeších a semínkách. Na osteoporózu platí také ‚japonská strava‘ – konkrétně fermentovaná sója. Mezi Japonkami je řídnutí kostí méně časté než na Západě.

Dostatek vápníku ve stravě ale nemusí pomoci, pokud trpíte třeba celiakií, chronickými zánětlivými onemocněními trávicího traktu, zánětlivými chorobami kloubů, cukrovkou I. typu nebo třeba poruchami štítné žlázy.

RADŠI SI KOUPÍM NĚJAKÉ TABLETKY.

DOBŘE, ALE POZOR!

I vápníkem se lze předávkovat. Překračujete-li doporučenou denní dávku, můžete zaznamenat trávicí obtíže, jako jsou zácpa nebo plynatost, ale i nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v nejhorším případě i ledvinové kameny. Někdy takto lidé reagují i na doporučenou dávku. Pak je namístě podstoupit vyšetření ledvin. Přemíra vápníku může také omezit vstřebávání jiných důležitých minerálů, jako jsou zinek, železo nebo hořčík.

NEDÁ SE S NÍ NIC DĚLAT.

ROZHODNĚ DÁ!

Odhaduje se, že osteoporózou v Česku trpí asi půl milionu lidí, ale léčba se dostane jen k pětině z nich. Přitom je velmi nenáročná, bez vedlejších účinků a rozhodně funguje. Kosti jako za mlada už to sice nebudou, ale vy budete moct žít normální život, ve kterém malý pád neznamená automaticky sádru na několik týdnů.

Podle povahy problému se podávají léky, které buď podporují ukládání vápníku v kostech, nebo naopak zabraňují jeho odbourávání z nich. Doplňuje se také vápník nebo vitamin D, jejichž nedostatek bývá nejčastější příčinou onemocnění. Důležitý je i pohyb – nehraje až takovou roli, jestli volíte chůzi, běh nebo třeba plavání, ale aktivní způsob života a přiměřená zátěž kostem prospívá. Vyrovnaný jídelníček je samozřejmostí. Smířlivost tedy rozhodně není namístě. Jakmile dojde na osteoporózu, pusťte se s ní do boje!

Kouření a kosti

O souvislosti osteoporózy a kouření se vedou vášnivé diskuse. Nelze totiž říct, nakolik samotný zlozvyk ovlivňuje kosti a nakolik je problémem celkově horší životospráva kuřáků. Podle statistik totiž kuřáci také konzumují více alkoholu, méně se hýbou a hřeší i na zdravou stravu. Vědecky potvrzené ale je, že u žen kouření snižuje produkci estrogenu, který kostní hmotu chrání. Navíc tento zlozvyk prokazatelně negativně ovlivňuje stav cév po celém těle. Ty pak nezásobí tkáně a orgány úplně plnohodnotně. I kvůli tomu nejsou kosti dobře živené a slábnou. Kuřáci mají obecně větší sklon ke zlomeninám a jejich hojení bývá často komplikovanější než u nekuřáků.

Zdroje:

  • Kondice - speciál 2021
  • https://www.ikem.cz/
  • https://www.mojemedicina.cz/