Ve všech chirurgických oborech dochází v posledních letech k zásadním změnám. Operace jsou čím dál tím míně invazivní. Pokud se si dříve po operaci menisku v nemocnici ještě pár dní poleželi, dnes už jdete ten samý den domů. A to díky moderní artroskopii, kdy se vytvoří jen malé operační rány.
A není to jen meniskus, za pomoci malých dírek a menšího řezu se dnes už dají prodlužovat či zkracovat kosti nebo operace, kdy se dává kloubní náhrada. Jak probíhá třeba totální endoprotéza kyčelního kloubu, popisuje primář ortopedicko-traumatologického oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav MUDr. Pavel Šedivý
"Nejde o malou jizvu, ale o minimální poškození svalů a jejich úponů," vysvětluje. „Filozofie miniinvazivního přístupu při TEP kyčle vychází ze snahy o co nejmenší poškození tkání během operace, snížení krevních ztrát a urychlení rehabilitace u pacienta,“ dodává Šedivý.
Za čtyři hodiny na vlastních nohách
Už před dvěma lety v Česku odstartovala metoda, která staví pacienty na nohy po výměně kolenního nebo kyčelního kloubu už čtyři hodiny po operaci a zkracuje hospitalizaci pouze na pět dní, jak informoval web iDnes. Rychlé mobilizace pacienta lékaři docilují pomocí aplikace katétru s anestetikem, rehabilitačního cvičení i důkladného informování o postupu léčby. Sníží se tak riziko pooperačních komplikací, mezi které kromě bolestí patří trombózy nebo otoky. S tím, že miniinvazivní metody náhrady kloubů jsou už rozšířené po celé republice.
„My jsme neobjevili Ameriku, díváme se, jak se to dělá jinde především v zahraničí. Ekonomický tlak je tam daleko vyšší a lidi odcházejí z nemocnice na rehabilitaci třeba už v den operace. V Česku jsme navyklí na rakousko-uherskou zkostnatělost, hospitalizace je zpravidla dlouhá, lidi by měli ležet nejlépe v pyžamu, jíst v leže a tak podobně. Náš přístup je opačný, aby se lidi co nejdřív vrátili do původního života, kde je jim nejlíp,“ říká ortoped Roman Mizera z Krajské nemocnice v Liberci.
Tím vším už prošla Iva Škodová (59), která dostala náhradní kolenní kloub. Je sice zdravotní sestra a leccos zná, za důkladnou přípravu před operací byla ale velmi vděčná. „Hodinu po té, co jsem se probudila na jednotce intenzivní péče, přišla rehabilitační sestra, která už mi dala dlahu a začala intenzivní rehabilitace. Večer přišel operatér, postavila jsem se vedle lůžku a s jeho pomocí jsem udělala pár prvních kroků.“
Také proto se Iva dostala velmi rychle do kondice a dva měsíce po operaci nastoupila zase do práce. „Nevěřila jsem, že to může jít tak rychle. Nemám bolesti, chodím po schodech nahoru dolů, chodím na výlety, jsem moc spokojená.“
Zdroj: iRozhlas, iDnes, Braunoviny
