Bylo to pět měsíců života, které jsem nežila,“ začíná svůj příběh novinářka Pavlína Wolfová. Během rekonstrukce chaty si našla klíště. Tak malinké, že se velmi těžko vyndávalo. Ale podařilo se a zdálo se, že je po všem. Asi tři týdny nato přišlo něco jako těžká chřipka, únava, bolesti zubů, kůže i vlasových kořínků. „Během deseti dnů jsem byla u své praktické lékařky celkem čtyřikrát. Poslechla jsem si diagnózy jako přechod, psychické problémy nebo hysterie z klíštěte. Při poslední návštěvě už jsem brečela, jak zle mi bylo. Lékařka mi udělala CRP a doporučila psychiatra. Prý má tyhle nemoci od klíštěte v ordinaci několikrát týdně,“ pokračuje bývalá pacientka. Jakákoli aktivita byla pro Pavlínu nesmírně vyčerpávající, neustále usínala, ztratila chuť k jídlu, zhubla 15 kilo a nakonec už ani nedokázala vstát z postele. Na infekční oddělení Nemocnice Na Bulovce ji poslal její bývalý pediatr. Přijali ji v tzv. předkomatózním stavu. „Následoval týden na kanyle v nemocnici, strašná bolest hlavy, světloplachost. A následující dva měsíce jsem nebyla schopná podívat se na telefon nebo do počítače. Moje pětasedmdesátiletá máma mě musela vodit na záchod!“ vzpomíná novinářka. Nakonec se už jen čekalo, jaké trvalé následky onemocnění zanechá. Díky tomu, že Pavlína sportovala a byla před encefalitidou úplně zdravá, onemocnění mělo lehčí průběh a ‚jen‘ poškodilo klouby. Artritida patří k těm méně omezujícím následkům. Častější jsou chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poškození zraku a sluchu, problémy s pamětí, deprese nebo obrna končetin, slepota a hluchota.

V loňském roce skončilo s klíšťovou encefalitidou na infekčním oddělení 687 pacientů. To jsou ovšem jen ti, u kterých se projeví vážné zdravotní komplikace. Skutečně nakažených je mnohem více. Jak je vidět na případu Pavlíny, dobrý zdravotní stav ani fyzická kondice nejsou zárukou, že onemocnění proběhne bez komplikací a následků. „Když jsem opouštěla Bulovku, říkala jsem primářce, že něco tak strašného jsem ještě nezažila. A ona se na mě jen smutně podívala a podotkla, že z hlediska očkování je ještě meningitida. Okamžitě jsem nechala děti očkovat proti meningokokovi a teď konečně jdou i na encefalitidu. Z mého okolí se nechali očkovat skutečně všichni, kdo mě tehdy viděli. Bylo to strašné i na pohled,“ uzavírá vyprávění. S naprostou vážností doporučuje, aby se ke značkám na státní hranici republiky připojilo i varování, že tady člověk může umřít. Smrtelná je encefalitida hlavně pro seniory – zrovna ti jsou ale nejméně proočkovanou skupinou v populaci.

JAK NA KLÍŠŤATA: NOHAVICE DO PONOŽEK!

Proč se ale zdá, že klíšťat přibývá? Klíšťata jednak začínají ožívat už při 5 °C (a tedy klidně v lednu), jednak se šíří do vyšších nadmořských výšek a celkově směrem na sever. Pro jejich život je ideální teplo a vlhko blízko u země, protože jsou náchylná na vyschnutí. Mýty o klíšťatech skákajících na své oběti ze stromů jsou tedy holým nesmyslem.

Také na našem těle se klíště instinktivně snaží vyhledat teplé a vlhké místo. Podle informačního webu klistova-encefalitida. cz se nejvíce klíšťat dostane na člověka prostorem mezi ponožkou a nohavicí a pak začne šplhat vzhůru. Módní policie by nesouhlasila, ale parazitologové radí zastrčit si nohavice pěkně do ponožek.

Pomoci by měl i úklid lesů a spadaného listí na podzim v městských parcích – v této ‚hrabance‘ klíšťata zimují. Kateřina Votýpková z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze připomíná, že pro šíření encefalitidy je důležité zvládnout hlavně počet malých savců, ve kterých virus přežívá. „Pozornost bychom měli věnovat i tzv. brownfieldům (staré tovární budovy, nepoužívaná skladiště apod. – pozn. red.), kde se bez zásahů člověka snadno množí hlodavci a s nimi i klíšťata přenášející nebezpečnou nemoc,“ upozorňuje mladá vědkyně. *

VAKCÍNA U PRAKTIKA

Základní očkování se skládá ze tří injekcí, které se aplikují do svalu ramene, a to ve dny 0, za 1–3 měsíce a za 5–12 měsíců po druhé dávce. V teplém období roku je nutné přistoupit ke zrychlenému schématu. Ochrana proti onemocnění nastupuje asi za 14 dní po druhé dávce. Po třetí dávce přetrvává ochrana 3 roky. Pro zachování obranyschopnosti je důležité, aby docházelo k pravidelnému přeočkování jednou dávkou po 3–5 letech. Výdej vakcín je vázán na lékařský předpis a nejsou hrazeny z prostředků zdravotního pojištění, vakcíny aplikuje lékař, třeba praktik. Zdroj: www.klistova-encefalitida.cz

ŠETŘIT ZA KAŽDOU CENU?

Pavlína Wolfová, která si těžkou klíšťovou encefalitidou prošla, upozorňuje, že nešetří jen lidé, kteří očkování raději vynechají z úsporných důvodů, ale i stát. „Když jsem se vrátila z nemocnice, moje praktická doktorka se mi omlouvala a skoro brečela, že nechtěla nic zanedbat. Zeptala jsem se jí, proč mi prostě neudělala test. A ona mi začala vysvětlovat, že mají přidělený jen omezený počet takových testů, že by je musela doplácet ze svého a že pacienti s podobným podezřením chodí neustále,“ říká s hořkostí žena, kterou úsporná opatření pojišťoven dostala téměř do kómatu.

PRAŽSKÁ KLÍŠŤATA JSOU ZE ČTVRTINY POZITIVNÍ NA BORRELIE I VIRUS ENCEFALITIDY. TO, ŽE NEJDETE DO LESA, VŮBEC NIC NEZNAMENÁ, MOHOU JE K VÁM PŘENÉST DOMÁCÍ MAZLÍČCI, DROBNÍ SAVCI NEBO HLODAVCI. KLÍŠŤATA JSOU NA ZAHRADÁCH, V PARCÍCH, NA CHALUPĚ, V KEMPECH...

CO DĚLAT, KDYŽ UŽ SE PŘISAJE

Klíště se nikdy nesnažte udusit něčím mastným ani si nelámejte hlavu, na kterou stranu kroutit: „Doporučuje se místo nejprve ošetřit nějakou dezinfekcí na bázi jódu (jodisol, Betadine), protože ty procházejí přes pokožku a mohou zastavit případnou nákazu lymeskou borreliózou. Poté musíte klíště vyviklat nebo vytáhnout pinzetou či speciální kartou. Neřeší se směr otáčení hodinových ručiček, klíště nemá místo sosáku vývrtku, ale má na něm zpětné háčky, které komplikují vytažení,“ vysvětluje entomoložka Kateřina Votýpková.

Zdroj:
Časopis Kondice 6/2018