„Psychika ovlivňuje plodnost mnohem méně, než si lidé myslí. Pacientky, které léčbu neplodnosti nesou po psychické stránce těžce a stresují se, nám těhotní stejně jako ženy, které jsou tak říkajíc v pohodě,“ říká specialistka na léčbu neplodnosti MUDr. Jana Daňková Kučerová. Podle této lékařky z ostravské kliniky Reprofit, která psychologii párů dlouhodobě zkoumá, je psychická nepohoda způsobená problémy s otěhotněním srovnatelná se stresem vyvolaným úmrtím v rodině. Pokud k tomu přičtete i tlak okolí, kdy už bude miminko, je skutečně těžké „nechat to být a být v pohodě“.

Mnoho žen zaskočí fakt, že neotěhotní hned, jakmile se pro to rozhodnou. „Žila jsem v představě, že vysadím antikoncepci a bude hotovo. Jenže nic se nedělo a já se celý rok trápila tím, jestli náhodou nejsem neplodná, jestli se k sobě hodíme, jestli tedy nikdy děti mít nebudu,“ vzpomíná dnes dvojnásobná máma Eva. I když jí tehdy nebylo ani třicet, její vrstevníci děti ještě neměli a nakonec otěhotněla zcela přirozeně, dobře jí tehdy vůbec nebylo. „Ani si neumím představit, jak je někomu, kdo skutečně nějaký problém řešit musí,“ dodává.

To zažila i Soňa, která ve 33 letech musela kvůli vadě plodu v pátém měsíci těhotenství ukončit. „Bylo to příšerné…“ vzpomíná a sotva potlačuje slzy. Těhotenství na ní tehdy ještě nebylo vidět a většina lidí z okolí o tom nevěděla. Znovu otěhotnět se jí nedařilo a několik let poslouchala stále dokola, že je kariéristka a kdy si ty děti tedy hodlá pořídit. I ona nakonec otěhotněla přirozeně, ale zařekla se, že se nikdy žádné ženy nebude ptát, kdy si „pořídí děti“. S neplodností se totiž ve skutečnosti potýká každý pátý pár.

O problémech s přirozeným otěhotněním se začíná mluvit ve chvíli, kdy má pár jeden rok dvakrát týdně nechráněný sex, ale potomek nepřichází. Kromě vlastních pocitů a tlaku okolí se pak přidává i psychická nepohoda spojená s léčbou neplodnosti. Velmi bolestná jsou i setkání s jinými těhotnými ženami, vrstevnicemi, kamarádkami, které si dítě nemusely vybojovat nebo ho dokonce mají „omylem“. Navíc mají páry o léčbě zkreslené představy a nepočítají s dlouhodobým procesem. „V praxi se setkáváme se situacemi, kdy partnery jeden neúspěšný dílčí krok v léčbě natolik citově zasáhne, že už nejsou ochotni proces opakovat. Znovu přijdou až za několik let, kdy už musíme řešit horší spermiogram u muže a nízkou kvalitu vajíček u žen,“ popisuje Jana Daňková Kučerová.

Rada, aby žena byla hlavně v pohodě a nemyslela na to, může také vést k situaci, kdy na specializovaná pracoviště přicházejí ženy pozdě. „Situace, kdy do ordinace vkročí pětačtyřicetiletá žena s tím, že chce dítě, a je nemile překvapena zjištěním, že tohoto cíle bude možné dosáhnout jen s darovanými vajíčky, jsou na denním pořádku,“ udává příklad reprodukční lékař Štěpán Machač z IVF Clinic. Věk ženy, kdy je ideální počít dítě, udávají specialisté kolem 25. narozenin, poté začíná postupně klesat. Šance, že se například 40leté ženě podaří otěhotnět pomocí vlastních vajíček, je průměrně pouhých 10 %.

Některé kliniky proto začínají nabízet i psychoterapii pro páry. Podle psychoterapeutky Mgr. Lenky Pelechové, která spolupracuje s brněnskou klinikou Reprofit, ji často vyhledají partneři právě v momentě, kdy jsou první pokusy léčby neúspěšné. „Cítí se fyzicky a emočně vyčerpaní a mnohdy v partnerské krizi. Potřebují získat dostatek informací a strategií, aby měly situaci co nejvíce pod kontrolou. Potřebují čas, aby přijmuly fakt, že jejich cesta za rodinou přestane být osobní a intimní záležitostí. Jako terapeut jim pomáhám mobilizovat všechny vnitřní zdroje a pomáhám jim uvěřit, že nejsou jenom hračkou v rukách osudu,“ vysvětluje Pelechová. Ačkoliv psychická nepohoda schopnost otěhotnět zásadně neovlivňuje, celý proces provází a vliv může mít. Třeba právě na ochotu nechat si pomoct.

Zdroj: magazín Kondice, kondice.cz