David Heneberg: Nenechte si bolesti zad přerůst přes hlavu

Nechce se vám číst? Poslechněte si celý rozhovor v audio verzi. Najdete ji na tomto odkazu. Co nás z našeho moderního stylu života ničí nejvíce? Co je hlavní příčinou bolestí zad? Jednoznačně nedostatek pohybu. Mluví se o něčem, co označujeme jako homo sedátus neboli člověk usazený, nejlépe ještě do židle před počítač. Je to alespoň případ mnoha lidí ve městech a mnoha lidí, kteří intenzivně pracují. Takže nejvíc bolestí pohybového systému vychází z toho, že tělo používáme nevhodným způsobem. S oblibou říkáte, že není důležité, co děláme, ale jak to děláme. Takže je příčinou bolestí špatný pohybový stereotyp – špatný návyk, který jsme si vypěstovali? Přesně tak. Já vždy klientům říkám, že se těch šestnáct hodin u počítače mohou buď zabíjet tím, jak sedí, anebo se mohou léčit. Je to sice trochu nadsázka, ale opravdu když budeme tělo používat nějakým způsobem výhodněji, tak ono se bude méně opotřebovávat, déle nám vydrží a bude podávat harmoničtější výkony v práci. Což je to, co všichni chceme. Bolesti zad patří mezi nejčastější typ bolesti, se kterými se v tzv. vyspělých zemích setkáváme. Zatímco lehké bolesti má většina lidí ve zvyku přehlížet, ty těžší zaháníme prášky, hledáme pomoc u fyzioterapeutů, v těžších případech na chirurgii. Často nás ani nenapadne, že bychom ve svém životě měli něco dělat jinak. Že bolest můžeme brát jako informaci. Co nám bolesti zad chtějí říct? Pro mě je bolest obecně mechanismus, kterým se vesmír snaží udržet rovnováhu. Většinou máme s výrazem bolest spojené něco, co označujeme jako fyzickou bolest – bolest tělesnou. A s výrazem utrpení, které s bolestí souvisí, spojujeme něco, co se týká spíše jemnějších složek naší osobnosti – mentální a emoční nepohodlí. Je potřeba si uvědomit, že tyto dvě úrovně spolu velice úzce souvisí. To je jedna věc. Druhá věc je, aby si každý sám bolest definoval. Co to pro něj vlastně bolest je. Protože my všichni víme, co si pod bolestí představit, ale když se podíváme na definici bolesti podle WHO, tak nám nic konkrétního neříká. Takže se asi všichni shodneme na tom, že bolest je nějaký velmi nepříjemný vjem, který nechceme. A ten vjem je velice subjektivní. Když mě něco bolí, může to být něco jiného, než když to bolí vás. A proto třeba alespoň používáme subjektivní škálu bolesti, abychom se byli schopni domluvit, kde asi v tom diskomfortu jsem. Jestli je to opravdu hrozné, nebo se s tím dá žít. Zmínil jste bolest a utrpení. Chápu správně, že bolest je spíš fyzická záležitost a utrpení je spíše psychického rázu, když mě třeba trápí nějaké těžké myšlenky? Chápete to naprosto správně, a dokonce i v odborné úrovni medicíny pracujeme s tím, že tzv. akutní bolest je ochranný mechanismus, který chrání systém před nějakým poškozením. A když akutní bolest není zpracovaná, řešená, tak přechází do subakutního a chronického stavu. A pokud bolest přetrvává zhruba tři až šest měsíců, hovoříme o chronické bolesti. A ta začíná být něčím, co označujeme jako nemoc. Začínáme řešit projevy dlouhodobého působení bolesti. Dochází ke změnám ve struktuře nervové soustavy a nervové buňky se pozměňují. A dochází i ke změnám v oblasti myšlenek, jemnějšího emočního pociťování. V tu chvíli klasická léčba, která je zacílená na úlevu od bolesti, začíná řešit tyto přidané faktory, jevy a projevy. Předepíšou vám medikaci na snižování úzkosti, ‚prášky na hlavu‘, antidepresiva. Začíná se rozšiřovat bludný kruh, ze kterého je mnohem těžší vystoupit. Takže se dá jednoduše říci, že když si nechám akutní bolest přerůst přes hlavu, tedy dlouhodobě ji ignoruji, stane se ze mě nevrlý člověk? Naprosto souhlasím. Co tedy s bolestí zad – ať už akutní, nebo dlouhodobou – dělat? Jak se lidově říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. To znamená, že tak dlouho něco opakujeme, až se to nastřádá. Řetízek praskne v místě nejslabšího článku, tedy tam, kde bolest vzniká, to ukazuje nejslabší místo systému. Velice často to vyřešíme svépomocně – nějakým práškem na bolest, mastičkou a často to zabere. A je to naprosto legitimní, protože když mě něco bolí, potřebuji zlepšit kvalitu svého života a nějakým způsobem si pomoci. Já toto hluboce respektuji a neodmítám to. Na druhou stranu ke svému tělu se často chováme tak, jako kdybychom jeli v autě, svítila nám kontrolka, že dochází benzin, ale my vezmeme kladívko a rozbijeme ji, aby nesvítila. Když bolest odezní, už nepřemýšlíme o tom, co ji způsobilo. Protože na to nemáme čas, zrovna potřebujeme udělat něco dalšího. Tak dostaneme novou šanci, ale zároveň ta zkouška bude trochu těžší a přitvrdí se. Prášek už mi nepomůže nebo jich musí být víc. Je otázka, jestli se příčinou bolesti začnu seriózně zabývat a budu přemýšlet o tom, co mi říká, nebo jestli tento proces bude stejný a budu vytloukat klín klínem. A takto v mnoha případech dojde časem třeba až k totálnímu kolapsu systému člověka. Pracovně se zhroutíme a regenerace nebo návrat je o to složitější. Doporučoval bych se tomuto vyhnout a zkusit udělat něco před tím, než dojdu do tohoto stavu. Co byste radil konkrétně? Podívejte se do manuálu, jakým způsobem nástroj – tedy své tělo – používat. Zda ho nepoužíváte špatně. Ze své praxe si myslím, že je ideální, když zajdete za odborníkem, který se na vás podívá a poskytne vám jednoduché rady. Za druhé nějaká forma pravidelného jednoduchého cvičení je nezbytná. Zaplaťte si kurz cvičení, kde se alespoň jednou za týden necháte někým motivovat, inspirovat a zároveň uvidíte, jak cviky dělat výhodněji. Zjistíte, že ten pohyb nemusí být tak strašný, jak si třeba představujete, a že to může úplně stačit. Že to, co bylo napětí v bedrech, občasné bolesti, častější bolesti hlavy, neradostnost po probuzení, zmizelo a vy máte nový impuls ve vašem životě a prožívání. Jak jste mluvil o tom pocitu po probuzení, je dobré se pro dobrou náladu ráno protahovat? Je to jakási jednoduchá prevence, která může fungovat proti bolestem? Stoprocentně ano. Jako si čistíme zuby, tak když si uděláte pár jednoduchých cviků po ránu po probuzení, tak je to, jako byste nějakým způsobem zorganizovali svalová propojení, vyčistili trochu svůj systém a připravili ho na použití na celý den. A večer, když si uděláte pár jednoduchých cviků před spaním, tak je to zase, jako kdybyste si vyčistili zuby, trošku uklidíte ve svalovém systému. Svaly se vyrovnají a pak se vám lépe spí. Bohužel pro nás je jeden z největších oříšků něco, čemu říkáme pravidelnost. Taková ta mantra ‚každý den‘, to je to nejhorší, co si na sebe můžeme ušít. Takový bič. My bychom si tak chtěli pomoct a dnešní život nám nabízí tolik zlepšováků a receptů na štěstí a na videích se všichni tváří tak šťastně, že jim to věříme, tak chceme vše vyzkoušet. A když si to do života všechno dáme, pak se nám to tam nevejde, protože den má jenom 24 hodin. Je dobré vydržet dělat něco jednoduchého pravidelně. V tom byly naše babičky se zdravým selským rozumem úžasné. Bohužel v moderním životním stylu tato moudrost jednoduchosti, trpělivosti a sebepřijetí chybí. My vše hodně tlačíme do výkonu. Další díl rozhovoru s fyzioterapeutem Davidem Henebergem najdete zde.

David Heneberg: Nenechte si bolesti zad přerůst přes hlavu

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky

David Heneberg: Nenechte si bolesti zad přerůst přes hlavu

Odebírejte newsletter Kondice

Předchozí z rubriky

Následující z rubriky