Pravidelnost a správná skladba – to jsou důležité parametry dětské výživy. "Také je třeba se umět orientovat v množství protichůdných informací, upozorňuje MUDr. Marie Skalská."

V čem jsou nároky na výživu mladého sportujícího dítěte specifické?

Složení stravy dítěte sportujícího a toho, které nesportuje, se zásadně neliší. A to z prostého důvodu – protože roste. Roste dítě sportující i to, které nemá pravidelnou pohybovou aktivitu. Sportovat by ale samozřejmě měli všichni. Rostoucí dítě potřebuje mít v jídelníčku ve srovnání s dospělým větší množství bílkoviny vztažené na kg tělesné hmotnosti a stejně tak rostoucí organismus potřebuje více vápníku, aby se mohla tvořit kvalitní kostní hmota. Dítě nemá takové zásobní hodnoty jako zdravý dospělý, proto je více ohrožené tím, že mu může některá živina chybět, pokud nebude mít ve stravě její dostatečný přísun. Za aktivně sportující dítě můžeme považovat to, které nemá více než dva dny bez tréninku. Alespoň hodinu intenzivního pohybu denně by ale měli mít všichni, i ti bez sportovních ambicí. Co se týče výživy, důležitá je hlavně pravidelnost, mít jídlo každé dvě až tři hodiny a nezapomínat na svačinky před a po tréninku. Jídlo do hodiny po zátěži totiž pomáhá regeneraci.

Kde vnímáte v rámci výživy sportujících dětí největší problém?

Nejdůležitější je pravidelnost. Obecně největším problémem bývají odpolední svačiny. Dítě se doma nasnídá, odnese si z domova svačinu a ve škole má oběd. Potud je to v pořádku. Nebudeme řešit kvalitu obědů, víme, že v Americe, ve spolkových zemích nebo v Austrálii se obědy ve školách nevaří vůbec, tak buďme rádi, že děti nějaké polední jídlo dostanou. Když jde dítě ze školy na trénink, mělo být mít svačinu před i po plánované aktivitě. Pokud má odpolední vyučování, tak by také měla přibýt další svačinka. Zde nastává často problém. Dítě, které plave nebo hraje hokej, má od šesti ranní trénink a mělo by mít lehkou svačinu před i po něm. Ideálně by následoval oběd, další svačinka ve dvě a svačina po odpoledním tréninku. Znamenalo by to zabalit mu ráno minimálně čtyři svačiny, a to by se mu už v podstatě nevešly do aktovky učebnice.

Co ještě?

Množství protichůdných informací, které jde o výživě dohledat, může vést například k až nadbytečnému množství vlákniny v dětském jídelníčku. Pokud má dítě v jídelníčku velké množství vlákniny, může mít obtíže se zažíváním, může ho bolet bříško, mít zácpu, některé živiny se díky velkému množství vlákniny nevstřebají. Výkonnostně sportující dítě také potřebuje vyšší množství sacharidů. Povšechně je v jídelníčku Čechů málo omega-3 mastných kyselin a vitamínu D. Je to dané zejména nízkou konzumací ryb a nedostatkem slunečního svitu v našich podnebných šířkách. Obě tyto mikroživiny má smysl doplňovat u dětí i dospělých. Dívky, které již menstruují mohou mít nedostatečné hladiny železa, být tzv. anemické. Projevuje se to zhoršením výkonnosti, únavou, ale třeba i zhoršením rozumových schopností. Nejčastěji se to týká dívek ve vytrvalostních sportech.

Měli by ohledně výživy děti a rodiče edukovat také trenéři a kluby?

Určitě, a naštěstí někteří zasahují. Já jsem jako nutriční konzultantka Českého svazu ledního hokeje opakovaně objela celou republiku a přednášela o výživě rodičům a trenérům, kteří o to měli zájem. Profesionální hokejoví trenéři mají dokonce povinnost uspořádat jednou za rok vzdělávací akci o správné výživě. Zvou mě na přednášky i osvícení trenéři z jiných sportů, kteří si uvědomují, že výživa je základ dobrého sportovního výkonu. Ale vždy záleží hlavně na vzdělání rodičů a jejich znalostech. Nelze opomínat ani úlohu trenéra, zejména okolo puberty se stává, že dítě uznává více autoritu trenérskou než rodičovskou. Je velmi důležité, aby měli trenéři správné znalosti. A průběžně si je doplňovali a byli ochotní i změnit názor. Aktivní vzdělaní trenéři, kteří půjdou svým svěřencům příkladem a budou je laskavě vést k dobře poskládanému jídelníčku, to je něco, co bych přála každému dítěti.

Zdroj: www.profitinstitut.cz