Lékaři a vědci se většinou vyjadřují uměřeně. U molekulárního vodíku a jeho účinků se ale příliš nekrotí. Nadšení a očekávání jsou v tomto případě obrovská: výsledky už provedených studií totiž vypadají velmi nadějně.
Molekuly vodíku jsou nejmenší ve vesmíru, jsou bez chuti a zápachu. Vzhledem k tomu, že vodík představuje přirozenou součást lidského těla i životního prostředí, je jeho použití opravdu pestré a jeho blahodárných účinků na organismus může využít téměř každý. A proč bychom tedy měli?
Zmírnění oxidačního stresu
Jak už jsme zmínili, ta zásadní superschopnost vodíku spočívá v jeho antioxidační aktivitě. Dokáže totiž zničit oxidanty, látky, které vznikají například při přemíře stresu, nesprávné stravě, vystavení se chemikáliím… Pokud je jich hodně, škodí buňkám, my pak stárneme rychleji a snadno podléháme nemocem. Tento stav se nazývá oxidační stres. Výhodou molekulárního vodíku je, že umí rozlišit, které volné radikály, jak se také oxidantům říká, má bez milosti zlikvidovat, a které nechat být. Tím je výjimečný.
Naděje pro kardiaky
Existují už důkazy, že léčba pomocí molekul vodíku chrání srdeční sval před poškozením a rozvojem aterosklerózy, tedy ukládáním tukových plátů ve stěnách cév, které může vést k jejich zúžení či prasknutí. Vodíku jsou také připisovány významné protizánětlivé účinky. A že umí zatočit s únavou a zlepšit výkony, vědí dobře sportovci, kteří jej už nějaký ten pátek využívají.
Proti postcovidové únavě
S novými poznatky ohledně pozitivního vlivu na zdraví přišli v loňském roce čeští výzkumníci z katedry přírodních věd v kinantropologii Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Zaměřili se na vysoce aktuální téma: postcovidové potíže, konkrétně zhoršená fyzická zdatnost a přetrvávající únava. Koronavirová infekce totiž pro každý organismus představuje zátěž, což vyvolává již popisovaný oxidační stres, jehož důsledkem je právě vyčerpání. „Výsledky studie potvrdily naši hypotézu, že molekulární vodík může pomáhat i lidem, kteří trpí například akutním respiračním onemocněním, nikoliv jen sportovcům, u nichž je prokázán pozitivní vliv užívání molekulárního vodíku na výkon a snížení únavy,“ uvedl hlavní autor studie Michal Botek, který se s kolegy v laboratoři zátěžové fyziologie účinky vodíku zabývá již delší dobu.
Účastníci studie, jejíž výsledky publikoval významný odborný časopis International Journal of Environmental Research and Public Health, vodík inhalovali. Respektive jedna část zkoumaných inhalovala, další měla k dispozici placebo. Obě skupiny na začátku a na konci testu absolvovaly šestiminutový chodecký test, tedy, kolik metrů ujdou za šest minut. "Skupina, která po dva týdny inhalovala podle naší metodiky vodík, se v opakovaném šestiminutovém chodeckém testu zlepšila průměrně o 64 metrů, tedy o zhruba 10 % oproti vstupnímu testu, zatímco u placebo skupiny došlo pouze k minimálnímu zlepšení, v průměru jen o 9 metrů,“ popsal výsledky Michal Botek. Rozdíl je tedy jasný.
Kde vyzkoušet? Třeba v lázních
Molekulární vodík se pomalu dostává do wellness a lázeňské sféry. Právě lázně nabízejí ideální možnost, jak novou terapii vyzkoušet, přičemž máte k dispozici vyškolený personál i pestrý výběr, jakým způsobe, do sebe látku bezpečně tam dostat. U nás se na molekulární vodík zaměřují například Janské lázně. Vodík je součástí inhalací, zábalů, koupelí i pitného režimu.
Zdroje: