Lymfatický systém je významnou součástí systému imunitního. Přesto o lymfologii na rozdíl od imunologie mnoho lidí vůbec nic neví. Čím se obor zabývá?

Funkční obranyschopnost organismu je závislá na funkčním lymfatickém systému, který je tvořen lymfou, lymfatickými cévami, lymfatickými tkáněmi a lymfatickými orgány. Vlastní obor lymfologie se věnuje jen části lymfatického systému a to především problematice toku lymfy.

Co konkrétně lymfa je?

Většinou nažloutlá nebo bělavá tekutina, filtrovaná z prostředí mezi buňkami, z tzv. mezibuněčné tekutiny. Obsahuje látky, které je třeba odvézt z tkání, což jsou zplodiny látkové výměny buněk, bílkoviny, tuky, vodu, ale i možné choroboplodné zárodky. Normální celkový objem lymfy denně je cca 2 – 3 litry.
Lymfu z tkání transportují lymfatické cévy, které ústí do krevního oběhu v blízkosti srdce. Tyto cévy procházejí uzlinami, v nichž se odehrávají důležité imunitní děje. Dojde-li k blokádě toku lymfy, postupně dochází k rozvoji lymfatického otoku.

Proč se ale o vašem oboru i po třiceti letech od jeho vzniku stále tak málo ví?

Je to problém pregraduální výchovy. Žádná z lékařských fakult se lymfologií, jako samostatným oborem nezabývá. Jestliže mladý lékař nedostane na fakultě informační základ o daném oboru a jeho léčebných možnostech, jako praktikující lékař tyto informace již hůře dohání.

Není divu, že laici často nemají představu vůbec žádnou…

Lymfologie je multidisciplinární obor, který se zabývá problematikou lymfatické nedostatečnosti (insuficience). Hlavním příznakem této nedostatečnosti jsou tzv. lymfatické otoky, které dělíme do tří základních skupin, kam patří lymfedém, flebedém a lipedém. Je pravdou, že péče o nemocné s lymfedémem stála na počátku našeho oboru, ale naše činnost je již dávno zaměřena na to, abychom jeho vzniku buď zcela zabránili, nebo minimalizovali dopad na kvalitu života nemocných s lymfedémem.
Snaha o včasný záchyt obtíží nás přivedla až k problematice mikrocirkulace. To je pojem označující oběh tělních tekutin (krve, tkáňové tekutiny, lymfy) na úrovni jednotlivých tkání. Mikrocirkulace představuje základní mechanismus udržující či regulující tzv. homeostázu organismu. V této oblasti se lymfologii otevírají zcela nové perspektivy spolupráce s obory jako je právě zmíněná imunologie, diabetologie, angiologie a řada dalších.

Pokud už se někde hovoří o lymfě, vesměs jde o souvislost s masážemi, fyzioterapií, leckoho by mohlo tedy napadnout, že problémy v této oblasti nejsou nijak fatální. Musí i lymfologie řešit třeba život ohrožující problémy?

V lymfologii nemáme moc rádi spojení lymfa = masáž = fyzioterapie. Musím se ještě jednou vrátit k počátkům našeho oboru. Lymfologie vzniká v bouřlivých
„devadesátkách“, kdy vedle rozvoje medicínského oboru lymfologie, se lavinovitě začíná rozvíjet i „celotělová kosmetika“. V lymfologii většinu našich pacientů tvořily ženy s otoky rukou jako komplikace léčby rakoviny prsu. Celotělová kosmetika a oblast tzv. body fitness se zaměřila na tehdy nový fenomén a tím byla celulitida. Po hříchu je pravda, že v obou případech pomáhá ruční i přístrojová lymfodrenáž. Fyzioterapie může těžit z obou typů lymfodrenáží, ale to ještě stále není léčba lymfatické nedostatečnosti. Ta má zcela jasná pravidla a metodiku, kterou označujeme jako Komplexní Dekongestivní Terapii (KDT).
Ale k vaší otázce. - Lymfatické otoky představují chronické, často progredující onemocnění, v jehož důsledku může dojít k rozvoji řady zdravotních komplikací, které mohou vést až k ohrožení života. Je ale pravda, že v naprosté většině řešíme onemocnění, která velice život komplikují, ale bezprostředně život neohrožují.

Jedním z potenciálních ukazatelů zdravotních problémů mohou být lymfatické uzliny, jejichž zduření může signalizovat i závažná onemocnění. Jaký význam uzliny mají a co může jejich zvětšení znamenat? Hraje roli to, zda jsou zduřelé uzliny na krku, v podpaží či třeba v tříslech?

Lymfatické uzliny můžeme považovat za malé imunitní orgány.
Lze si je představit jako „čističky odpadních vod“, které jsou vloženy do povodí lymfatických cév a jejich úkolem je, aby v místech, kde se lymfa vlévá do krve, již neobsahovala žádné choroboplodné zárodky jako jsou viry, bakterie či nádorové buňky. K této činnosti lymfatické uzliny využívají buňky imunitního systému, jako jsou B a T lymfocyty, makrofágy či dendritické buňky. Jsou základní součástí celého „ekosystému “ těla, který zabezpečuje čisté životní prostředí našim tkáním a orgánům.
Zvětšení lymfatických uzlin většinou signalizuje nějaký zdravotní problém v jejich blízkosti či spádové oblasti, ať se jedná o infekci, zánět, nádorové bujení, ale může jít i o alergickou reakci. Zduření uzlin často pozorujeme právě ve spádových oblastech jako je tříslo, podpažní jamka či krk.

Některé spádové uzliny musí být v určitých případech odstraněné. Má absence lymfatických uzlin nějaký dopad na zdraví?

Ano má. Každé rozsáhlejší odstranění lymfatických uzlin má dopad na drenážní funkci lymfatického systému s možným rozvojem lymfedému. K odstranění lymfatických uzlin nejčastěji dochází v rámci onko-chirurgických výkonů, kdy jsou uzliny odstraněny z diagnostických nebo léčebných důvodů.
Od devadesátých let minulého století se v chirurgii prosadil výkon, kterému se někdy říká chirurgie sentinelové uzliny, což je lymfatická uzlina kam se nejdříve rozšíří nádorové buňky z primárního nádoru. Uvedený chirurgický postup, slouží k určení, zda se rakovina rozšířila nebo nerozšířila do lymfatických uzlin. To rozhoduje o radikalitě dalšího chirurgického postupu a také o pravděpodobnosti dalších komplikací. V případě, že je chirurg nucen odstranit větší množství lymfatických uzlin, je velice pravděpodobné že může dojít k rozvoji lymfatického otoku. V tomto případě má již současná chirurgie řešení a tím jsou mikrochirurgické výkony typu tzv. veno – lymfatických anastomóz.
Ale i zde platí pravidlo včasného provedení uvedeného výkonu. Čím dříve provedení anastomozy, tím větší šance, že nevznikne otok.

Zdroj: časopis Květy, MUDr. René Vlasák