Dříve byly takřka všechny tablety bílé. Dnes už lze volit jakékoli z 80 000 barevných kombinací a – pokud jde o tobolky – neustálý technologický pokrok přináší na trh stále nové odstíny. Jaký mají barvy ve farmaceutickém průmyslu vlastně význam?

Většina léčivých i pomocných látek pro přípravu tablet jsou bílé barvy, proto je právě tato barva pro farmacii symbolická. Barvy hrají samozřejmě ve farmaceutickém průmyslu několik poměrně významných úloh. Může jít o roli psychologickou – barevné zpracování tablet dokáže zvyšovat důvěru pacienta v léčbu. Svůj význam má v oblasti bezpečnostní – barevné odlišení tablet může (vedle toho velikostního a tvarového) zabránit záměně – nejen různých druhů léků, ale také stejného druhu v různých dávkách. Například warfarin, významný lék na ředění krve se vyrábí v různých variantách, přičemž tablety jedné dávky jsou modré a druhé růžové. Zároveň je možné v případě náhodného nebo i úmyslného požití lépe identifikovat, o jaký lék se jednalo.

Barevné mohou být tablety, kapsle nebo tobolky také z marketingových účelů – to platí především u léků, které nejsou vázané na lékařský předpis. Těch je ale stále jen zlomkové množství oproti lékům, které vázané na recept jsou.

Mají barvy i nějaká rizika?

Také mohou hrát negativní roli. Jedná se o přídatné látky, které v drtivé většině neznamenají lepší farmaceutické vlastnosti léčivého přípravku, naopak mohou zvyšovat zatížení organismu, a dokážou být i alergizují. Barvy ale především mohou vyvolávat dojem zdánlivé bezpečnosti nebo dokonce vizuálně připomínat “bonbón” a zlákat tak především děti k náhodné konzumaci záměnou za cukrovinku.

Do jaké míry mají barvy význam terapeutický (přijatelnější pro děti, rozlišitelnější pro seniory, charakteristické pro určitou skupinu léků apod.) a do jaké čistě marketingový (vsaďte na růžovou pilulku, sáhněte po modré tabletě…)? A který podle vás převažuje?

Převažuje význam terapeutický. Většina léků je vázána na lékařský předpis, v jejich případě je marketingový význam zanedbatelný, reklama (či marketing směřující na širokou veřejnost) je v jejich případě v ČR zakázána zákonem o léčivech.

Jak dalece se při vývoji léků pracuje s psychologickým aspektem? Bývá úzus, že třeba na spánek je dobrá tabletka modrá a rozhodně by neměla mít barvu červenou? Existují i další „barevné zákonitosti“?

Dá se předpokládat, že barevná psychologie by mohla fungovat i u léků, je u nich však využívána jen v omezené míře. Rozhodující jsou především farmaceutické a technologické aspekty, resp. pro pacienta je důležitější, zda se tableta dobře polyká, než jakou má barvu. Navíc přirozená farmaceutická barva – bílá – je stále pro mnohé tou hlavní barvou čistoty, zdravotnictví, a pacienti jí důvěřují.

Nelze však vyloučit, že na někoho pozitivně působí třeba i to, že tableta je růžová nebo modrá, a že se někteří výrobci takto na pacienty snaží působit. Například při přípravě placebo přípravků (bez obsahu účinné látky, a tedy bez účinku) pro psychiatrické pacienty byly v praxi psychiatry vyžadovány raději tobolky červené, než bezbarvé nebo žluté, protože pacientům „lépe zabíraly”.

Mohou příjemné, veselé, jásavé barvy připomínající bonbóny, u někoho a priori snižovat pocit obezřetnosti při dávkování?

Barvy si farmacie propůjčila z potravinářského průmyslu, a to především v době, kdy se začala používat forma dražé – tedy perorální forma. U této lékové formy je z léčebných, technologických nebo bezpečnostních důvodů léčivý obsah uzavřen v obalu, který může být sladký, barevný, hladký a který může maskovat nepříjemnou chuť léku nebo jej chránit před slinami nebo žaludeční šťávou.

A ano, mohou snižovat pocit obezřetnosti, vyvolávat v pacientech pocit falešného bezpečí nebo lákat děti tím, že připomínají právě bonbóny.

Zdroj: