Jak jsme na tom s první pomocí, jsme se v podcastu Kondice ptali i bývalé letecké záchranářky Evy Smržové. Ve vrtulníku strávila 25 let a stále je aktivní lékařkou aneziologicko-resuscitačního oddělení. „Česká veřejnost není příliš zvyklá absolvovat kurzy první pomoci. V zahraničí to patří k běžnému úzu, i k firemní kultuře. Školení platí jednou ročně zaměstnavatel, ale i lidé sami vyhledávají různé organizace poskytující tato školení. U nás to tak nefunguje. Ale zlepšuje se to a doufám, že jsme na dobré cestě,“ přemýšlí lékařka.

Zdroj: Youtube

Řada lidí nechce první pomoc vůbec poskytnout

Na první pomoc bychom se podle ní neměli dívat jako na raketovou vědu, ale spíš k tomu přistoupit tak, že dáváme pacientovi šanci a dispečeři na lince 155 jsou připravení nám i na dálku pomoct. „Navíc máme i aplikaci Záchranka pro chytré telefony, která je výborná. My jako záchranáři ji máme moc rádi, protože usnadňuje zejména lokalizaci místa. Novinkou je i možnost videopřenosu – dispečer vám odešle QR kód, po jehož převzetí se telefon stává kamerou a pro zdravotnický personál je pak snazší si udělat obrázek o tom, co se na místě děje, i v případě, kdy je volající pod velkým stresem a možná neříká to, co je důležité,“ doporučuje Eva Smržová malého pomocníka do každého telefonu.

Upozorňuje, že řada lidí není vůbec ochotná první pomoc poskytnout. Jsou to případy, kdy lidé na ulici míjejí třeba diabetiky po kolapsu. Samozřejmě hrozí, že je člověk na zemi pouze opilý, nicméně je pořád lepší zavolat pomoc alkoholikovi, než nechat zemřít člověka s infarktem. Není přitom nutné se obávat třeba toho, že budete muset neznámému a nejspíš opilému člověku poskytnout dýchání z úst do úst. Vždy totiž platí, že při poskytování první pomoci nemáte ohrozit sebe sama. „Prvním krokem je vždy vyhodnotit situaci a udělat opatření, která ochrání vás. Každý rok umírají třeba na dálnicích lidé, kteří chtěli jen pomoct při nehodě,“ připomíná Eva Smržová.

Místo počítání stlačení hrudníku se zpívají Rolničky

Pokud vás děsí spíš to, že si nepamatujete všechna ta čísla týkající se počtu vdechů a stlačení hrudníku, je skutečně na čase vyrazit na kurz a osvěžit si znalosti. Dnes už se totiž tato čísla laik učit nemusí. „Postupy první pomoci určují speciální úřady, u nás Česká resuscitační rada. Odborníci si dnes ale uvědomují, že laik, který postupy nepoužívá denně, si je nemohou pamatovat. To také výrazně podobu první pomoci ovlivňuje,“ mírní obavy veřejnosti záchranářka. Už od roku 2015 se například neuvádí počet stlačení hrudníku za minutu, ale doporučuje se rytmus písničky Rolničky, rolničky. Hloubka stlačení není v centimetrech, ale mužům se doporučuje do třetiny hrudníku a ženám běžného vzrůstu jednoduše „vší silou“.

„V poslední době je možné použít i automatizovaný externí defibrilátor AED, který se začíná objevovat v některých firemních autech, nákupních střediscích, vybavují si jimi kanceláře i velké firmy. Jde o přístroj s hlasovou navigací v češtině, na kterém jsou dvě tlačítka a každý gramotný Čech by měl být schopný ho použít,“ doporučuje odbornice s tím, že je dobré se po přístroji podívat tam, kde trávíte nejvíc času. Jakmile ho v případě nutnosti najdete, použít už ho zvládnete.

Místo televize vyhledejte kurz

Dobrým nápadem není čerpat informace o první pomoci z televize. Raději si jednou ročně skočte na kurz. „Bývají navázané na lidi, kteří u záchranky pracují a dokáží to podat velmi prakticky, protože ty situace zažívají,“ ujišťuje Eva Smržová. Není třeba bát se nudy s jednou umělohmotnou hlavou, jak to kdysi mnozí z nás zažili ve škole či v rámci snahy o řidičskou licenci. První pomoc může bavit a nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Zdroj: