Máte také někdy pocit, že život je věčné ladění a koncert nikde? Člověk ve dvaceti žil sny, kterak zanechá na světě nesmazatelnou stopu a o dvě či tři dekády později zjišťuje, že ho pohltily účty, hypotéky a starosti s dětmi. Žije podle „salámové metody“, ukrajuje den za dnem, plní nekončící seznam povinností a čeká, AŽ začne opravdový život. Ale ten už běží a pocit tíhy z určité nenaplněnosti často člověka dohání ve středním věku. Odtud ona "krize středního věku."
Kromě toho, že jsme bytosti, které si jsou vědomi sebe sama, máme ještě oproti zvířatům touhu naplnit život smyslem. Tím se zabýval například psychoterapeut Viktor E. Frankl.
S životem i světem se vede rozhovor
Člověk hledáním smyslu života naplňuje jeho podstatu. Pokud nás nepřeválcovala agenda běžných dní, kdy fungujeme stereotypně na autopilota, tak bychom v ideálním případě měli ohmatávat životní cesty. Některé nás k sobě volají, jiné zase odpuzují, aniž bychom věděli proč. A to, co volá na naší intuici, je nejspíš směr, kterým bychom se měli vydat. To, co máme rádi my, má rado nás. Nastávají bitvy, některé vyhrané, jiné prohrané. Znáte ten pocit, když vás intuice někam táhne? Možná pryč od excelových tabulek a kanceláře třeba k malování nebo jiné tvůrčí činnosti. Tak ten pocit není jen chiméra, ale ono „volání“, na které bychom měli slyšet. Svět s námi takhle komunikuje a vábí nás na cestu, která by mohla být ta „naše.“
A může být třeba něco tvůrčího, pomoc druhým nebo mít kupu dětí. Smysl života si hledá každý sám a každý ho má určený někde jinde.
Frankl zdůrazňuje, že život je možné naplnit jen díky rozhovoru, který povedeme se světem. Když jsme v zajetí každodenních úkolů, někdy na to zapomene a mlčíme. Stejně tak když se obracíme do vyprázdněného online světa, který je ve své podstatě němý. Člověku se ale vyplatí všímat si toho, co ho baví a zajímá. To není luxus nebo nadstandard, ale základ.
Už děti by se měly se světem střetávat a je chybou řady dnešních rodičů, že se je snaží chránit před jakýmkoliv diskomfortem. „Střetávačky“ vytahují z člověka věci, o kterých ani neví, že je má, a jedině tak dokáže naplnit svůj potenciál.
Buď tím, kým jsi
Když člověk najde svoje místo v životě, místo pocitů prázdnoty a frustrace cítí vroucnost a propojení sebe sama se světem. Proto nám je třeba tak dobře v přírodě. Ve spojení s přírodou otázky po smyslu života zmizí. Je to pocit sounáležitosti, něco, kde jsme „doma“, prapůvodní blízkost, kterou kdysi člověk k přírodě měl a kanceláře a hypotéky ho o to připravily. Právě pocity oddělenosti, kdy je každý „sám sebou“ a „za sebe“ jsou pro naší duši devastující. Ostatně jako jednu z psychoterapeutických technik, která je založená na vizualizaci principu jednoty člověka s celým světem i vesmírem používá i psychiatr Phil Stutz v dokumentu na Netflixu. Není to tedy o tom být sám sebou, ale stát se tím, kým jsme.
Zdroj: Přednášky-Psychoterapeutická fakulta, V.E. Frankl: O smyslu života- v každé krizi se skrývá příležitost