Když krutost prochází žaludkem
Premium
Zdroj: Shutterstock
Přejídáním často utěšujeme sami sebe, kompenzujeme si jím nedostatek lásky nebo pozornosti, zajídáme problémy a negativní emoce. A to mnohdy už od dětství. Jenže časem to přestává fungovat a náš vnitřní hlas je čím dál krutější: Jsi nula, koukni se na sebe, za nic nestojíš! Tak už to sežer všechno, je mi z tebe zle.
Přejídání je jednou z poruch příjmu potravy (PPP). Znají ho i pacienti s bulimií, nebo dokonce anorexií – představuje určitou fázi nemoci a poruchy se rády vzájemně prolínají. Trpí jím nejen dospělí, ale stále častěji i dospívající, nebo dokonce děti. „Za poruchu příjmu potravy se považuje zejména záchvatovité přejídání, kdy člověk spořádá najednou obrovské množství jídla a nedokáže se zastavit. Existuje ale i přejídání, zejména u dětí, kdy třeba z nudy neustále něco ujídají, zobají nebo snědí velké množství něčeho, co doma najdou,“ říká na úvod psychoterapeutka Jana Divoká, která dlouhodobě spolupracuje s organizací na podporu hubnutí STOB.
