„Zhruba do sedmdesáti let lidi často trápí obezita a nadváha. Pak přichází podvýživa, přestává se ukládat tuk a ubývá svalová hmota. Nemají chuť k jídlu, málo pijí a jejich strava je jednotvárná. Odhaduje se, že téměř polovina z nich trpí pokročilou podvýživou,“ řekl profesor Zdeněk Zadák, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Lékařské fakulty v Hradci Králové, v souvislosti s výzkumem agentury NMS Market Research pro společnost Nutricia.

Místo bonboniéry nutridrink

Potřeba kvalitní, dobře vstřebatelné výživy a cílené doplňování pro organismus významných prvků je ve vyšším věku mnohem důležitější než kdykoli předtím. Na tom se shoduje většina odborníků. Jenže realita vypovídá o něčem jiném – právě senioři svoji výživu zanedbávají nejvíce. Nesprávné stravování přitom vede k tzv. syndromu křehkosti, o němž se zejména v poslední době začíná mluvit jako o největším zdravotním problému vyššího věku. Člověk je slabý, unavený, viditelně hubne, klesá jeho obranyschopnost.

„Křehkost s sebou přináší horší vyrovnávání se s pooperačními komplikacemi, chřipkou, ale i pouhým nachlazením. A to vše má samozřejmě vliv na soběstačnost každého jedince. Křehkost je do značné míry reverzibilní stav, lze jej tedy za pomoci dobré výživy nebo třeba nutričních drinků a fyzické aktivity zvrátit,“ říká přední česká gerontoložka docentka Iva Holmerová. „Zejména je ale důležitá prevence tohoto stavu – pamatovat na to, že člověk musí mít dobrou výživu, i když se mu nechce jíst. Nemocným bychom neměli nosit bonboniéry nebo chlebíčky, ale třeba právě krabičku s výživou,“ dodává.

Nic není jako dřív

Jíst, to znamená zapojovat mnoho smyslů. Jenže jak zrak, tak čich a chuť věkem chřadnou. Podle odborníků z amerického výzkumného a vzdělávacího centra Mayo Clinic je určitá ztráta chuti a čichu vázaná už k věku okolo šedesáti let, u žen ještě dříve. Zatímco lidé středního věku mívají okolo 10 000 chuťových pohárků maximálně připravených užívat si dobrého jídla, postupem času jich ubývá a zmenšují se. Citlivost rozeznat, zda je jídlo sladké, slané či nahořklé, se snižuje. Stejně tak ubývá schopnost čichu, věrného souputníka chuti, vinou ztráty nervových zakončení a menší sekrece nosu.

Některé výzkumy dokládají, že nechutenství vázané ke stárnutí bývá těsně spjaté též s ubýváním schopností zrakových. Šedý zákal, věkem podmíněná makulární degenerace a další poruchy optického vnímání mohou vztah k jídlu výrazně ovlivnit. Pokud lidé už tak jasně nevidí to, co je před nimi na talíři, zvláště v kombinaci se snížením vitality ostatních smyslů, atraktivita jídla je tatam – i ty největší dobroty se najednou mohou stávat nicneříkající hmotou. A jakkoli jsme do této doby milovali jídlo, můžeme o tento požitek začít přicházet, protože už zkrátka nenabízí to, co dříve. Jenže lékaři upozorňují, že dietní změny v jídelníčku starších lidí, které jsou výsledkem zkreslené chuti, mohou být vážným rizikovým faktorem srdečních chorob, cukrovky, cévních mozkových příhod či dalších nemocí.

Povzbudit k jídlu

Chátrání smyslů však není jediná překážka ve stravování seniorů. „Mívají problémy s chrupem, a mnohé potraviny tak nejedí. Také osamělost a to, že jídlo většinou nemají s kým sdílet, vede k podvýživě,“ vyjmenovává další faktory Holmerová. Svoji roli sehrává užívání léků potenciálně způsobujících nechutenství. Pokud má člověk nemoc, která upoutává na lůžko, jen s obtížemi si může připravit jídlo, natož si dojít nakoupit. Nelze opomenout ani ekonomické faktory, kdy mnozí dobře rozmýšlejí, zda si koupit jogurt či pomeranč. Rozhodně nepomáhá též chronická zácpa či naopak inkontinenční příhody.

Lidé tak s věkem z různých důvodů omezují příjem potravy a tělo chátrá, což změny v organismu ještě více prohlubuje. To, co pro blízké seniory můžeme především udělat, je povzbudit je k jídlu a pomoci jim, aby se pro ně stravování stalo alespoň trochu příjemným zážitkem.