Co je to vlastně jizva

Jizva je výsledek procesu hojení měkkých tkání po jejich narušení, ať už k němu došlo vlivem operace, úrazu, nebo třeba popálením. Jizva vzniká regenerací tkání, přičemž valná většina poškozené tkáně se hojí prostřednictvím vazivové tkáně bez ohledu na to, jakým typem tkáně byla struktura tvořena předtím. To znamená, že například přetnutý sval se bude z velké části hojit vazivovou tkání, nikoli svalovou. V takovém případě je tedy třeba počítat se změnou biomechanických vlastností zhojené tkáně.

Co se děje při tvorbě jizvy

Narušené tkáně mají při procesu hojení tendenci se stahovat k sobě, a pokud jsou narušeny u hlubší vrstvy, tak ty pak často přirůstají k sobě. Následkem toho je omezená pohyblivost těchto vrstev vůči sobě, což má neblahý vliv na okolní struktury. U jizev nás tedy především zajímá, jak jsou pohyblivé.

V ideálním případě by jizva měla být pohyblivá všemi směry, měla by být deformovatelná do tvaru písmene „S“ nebo „C“, mělo by být možné ji odtáhnout od spodiny. A to vše by se mělo dít bez bolesti nebo jiných negativních pocitů. Pokud jsou splněny tyto podmínky, tak jizva nijak neomezuje okolní měkké tkáně a pro svého nositele není zdrojem potíží.

Když se tkáně nezhojí dobře

Často se ovšem stává, že se jizvy nehojí úplně podle našich představ. Můžeme se setkat s tzv. hypertrofickou jizvou, která je hodně vystouplá. Pak také s jizvou keloidní, která přesahuje do okolní zdravé tkáně. Nicméně to, že jizva vypadá na první pohled zdravě, ještě neznamená, že bude funkční. Jakmile je omezená pohyblivost jizvy, je tím pádem omezená pohyblivost okolních tkání, které jsou vázané na určité struktury. Takovou jizvu označujeme jako aktivní.

Aktivní jizva může vyvolat funkční poruchy, jako jsou kloubní blokády, pooperační bolesti, narušení svalových řetězců apod. Sama o sobě nemusí být bolestivá, ale v případě, že se snažíme o její protažení, uvolnění, vyvolává nepříjemné pocity, jako je štípání, pálení, tahání. Abychom předešli těmto problémům, je třeba o jizvu vhodně pečovat až do úplného zhojení.

Péče o jizvu

O jizvu pečujeme už od úplného začátku. Pokud byly narušené tkáně sešity, tak v době, kdy jsou přítomny stehy, pečujeme alespoň o nejbližší okolí rány. Je vhodné „masírování“ pomocí sprchy, kdy střídáme teplou a studenou vodu. Oddělené tkáně suneme k sobě v dostatečné vzdálenosti od rány. Po vyndání stehů následuje manuální práce s již vytvořenou jizvou a jejím okolím, což provádíme vždy na sucho, abychom mohli ovlivnit i hlouběji uložené tkáně.

Z manuálních technik lze vřele doporučit tlakovou masáž jizvy, kdy střídavě stlačujeme jednotlivá místa jizvy do zbělení nehtového lůžka. Dále tvarování jizvy do tvaru písmene „S“ a posléze „C“, vytahování jizvy od spodiny. Na noc lze jizvu promazat nedráždivou hypoalergenní mastí – doporučit lze například měsíčkovou mast, bambucké máslo atp. Péči o jizvu provádíme několikrát denně, a to do té doby, dokud se nestane snadno a bezbolestně pohyblivou.