PROBLÉM ZAČÍNÁ V HLAVĚ

Dnes už nejspíš nikoho příliš nepřekvapí, že poruchy příjmu potravy jsou vlastně onemocnění psychiatrická. Pacient tedy v prvopočátku nemá trávicí obtíže či jiné zdravotní problémy, které by vedly k poruše příjmu potravy, ohniskem problému je – lidově řečeno – jeho hlava. Vlivem duševní poruchy není schopen konzumovat jídlo ve správném množství. Prostřednictvím příjmu či v mnoha případech odmítání potravy se snaží získat sebekontrolu a regulovat svoji váhu. Není třeba dodávat, že v pokročilejších stádiích onemocnění s sebou poruchy příjmu potravy přináší celou řadu i poměrně vážných fyzických potíží a ve výjimečných případech končí i smrtí pacienta.

PROČ K NIM DOCHÁZÍ

Důvodů může být bezpočet, co pacient to zcela individuální příběh. Společné mají ovšem jedno – na základě vlivů prostředí, genetiky, fyziologických i psychologických faktorů se rozvíjí nezdravý přístup k jídlu a vlastnímu tělu.

Hodně se mluví o sociálním tlaku, kterým jsou ohroženi zejména dospívající. Ze sociálních sítí, televizních obrazovek i stránek časopisů se usmívají štíhlí, vysportovaní – ideální – lidé. A touha je napodobit může mít katastrofální následky.

JAKÉ ZNÁME PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY

Zmíníme se o těch vůbec nejznámějších, ale pokusíme se zahrnout i některé méně mediálně známé.

Anorexie – ohrožuje zejména ženy (jen necelých 10 % tvoří muži) a typická je pro ni obava z nárůstu váhy, provázená často i úplným odmítáním jídla. Pro pacientky je obvyklé, že ačkoliv mají často výraznou podváhu, samy sebe vnímají jako tlusté.

Bulimie – pro ni jsou charakteristické záchvaty přejídání následované vyvolaným zvracením. Člověk se nedokáže ovládnout, zkonzumuje najednou velké množství jídla. Pak ho zavalí výčitky svědomí a snaží se situaci „zachránit“ tím, že jídlo vyzvrací, případně si mnozí pomáhají ještě projímadly, aby potrava, která už přešla z žaludku do střev, nezůstala v trávicím systému moc dlouho. I v případě bulimie tvoří většinu pacientů ženy (asi 80 %).

Orthorexie – lidé trpící touto poruchou úzkostlivě kontrolují veškeré konzumované potraviny a nápoje, mají hrůzu z konzervantů i barviv („éček“), vyhledávají výhradně „bio“ produkty. Ačkoliv se jejich zájem o výživu může zpočátku jevit jako správný, věřte, že rozvinutá orthorexie nemá se zdravým životním stylem mnoho společného. Takto nemocný člověk (často se tato porucha týká tzv. perfekcionistů) má ke stravě typicky obsedantní přístup, kontrolou veškerých konzumovaných produktů je skutečně posedlý a kdyby ji měl ztratit, dostaví se u něj vážné depresivní stavy.

Drunkorexie – jde o kontrolu kalorického příjmu zaměřenou na to, že si dotyčný chce během dne „vyšetřit“ kalorie, aby pak mohl konzumovat alkohol. Podle některých odborníků jde vlastně o druh anorexie, protože i takto nemocní lidé často odmítají jídlo, chtějí si večer dopřát sklenku alkoholu bez obav z nárůstu váhy. Výjimkou ale nejsou ani kombinace s bulimií, kdy k vyvolání zvracení často dochází právě po konzumaci alkoholu. Kombinace podvýživy a alkoholu je samozřejmě pro organismus zvlášť nebezpečná.

Záchvatovité přejídání – zjednodušeně bychom ho mohli popsat tak, že postižený člověk řeší svoje problémy nadměrnou konzumací jídla během velmi krátké doby. Ať už jde o vztek, smutek či frustraci, negativní emoce jsou v případě těchto pacientů „přetloukány“ kaloriemi ve snaze navodit si příjemný pocit. Asi není třeba dodávat, že nejde o efektivní způsob řešení problémů a zdravotní dopady na organismus bývají nepřehlédnutelné.

JAKÉ HLEDAT PŘÍZNAKY

Ať už se snažíte diagnostikovat sami sebe (buďte k sobě opravdu upřímní, v počátečních stadiích ještě šance máte, u rozvinutých PPP obvykle pacient objektivního náhledu na svoji situaci už není schopen) nebo někoho blízkého, všímejte si následujících symptomů:

  • výkyvy váhy (oběma směry);
  • abnormální snaha kontrolovat svou váhu, konfekční velikost atd.;
  • nemocný člověk jí raději sám (beze svědků);
  • nadměrná fyzická aktivita, která vede až na hranici vyčerpání;
  • hned po jídle dotyčný odchází na toaletu;
  • stranění se kolektivu, rodiny, přátel – sociální izolace;
  • úzkosti, deprese, impulzivní chování;
  • padání vlasů, suchá kůže, problémy se zuby (výskyt kazů, krvácení dásní atd.);
  • zvýšená zimomřivost;
  • u žen poruchy menstruačního cyklu.

Jestliže si příslušných příznaků všimnete u někoho ve svém okolí, určitě dává smysl zkusit si s ním o tom promluvit. Jen počítejte, že to nebude nic příjemného. Tak říkajíc „píchnete do vosího hnízda“ a výsledkem může být bouře negativních emocí, popírání reality atd. I tak ale dává smysl pokusit se dát najevo porozumění, nabídnout pomoc, ideálně i tu odbornou, bez které se vážné případy poruch příjmu potravy řešit nedají.

EXISTUJE LÉČBA?

Není vůbec snadná, ale existuje. Obvykle jde o souhru několika terapií, jak v rámci řešení fyzických problémů, tak především o terapii psychiatrickou, bez které se pacient uzdravit nemůže. Dobré výsledky mívá kognitivně behaviorální terapie a vždy je samozřejmě na místě kontaktovat odborníka, který má zkušenosti konkrétně s poruchami příjmu potravy.

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5711426/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9131673/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4515576/