Jak probíhá dýchání

Hlavním nádechovým svalem je bránice, o které jsme psali v jednom z předchozích článků. [JH1] Jakmile bránice dostane impulz z dechového centra ke kontrakci, pak v ideálním případě dojde k jejímu stažení směrem dolů s oporou o dolní žebra, hrudní kost a bederní páteř. K její práci se přidávají další svaly hrudníku (prsní svaly, mezižeberní svaly, pilovité svaly apod.) a zad. Množství aktivních svalů se značně odvíjí od nastavení těla a potřebné intenzity dýchání. Aktivitou svalů dojde k zvětšení prostoru v hrudním koši. Jelikož jsou plíce pomocí vazivových obalů vázány na hrudní koš, tak i ony se budou při nádechu rozpínat. V plicích pak vzniká podtlak, který nasává venkovní vzduch dovnitř. Po ukončení nádechu se tlaky vyrovnají. Jelikož je hrudní koš za normálních okolností velice elastická struktura, tak má tendenci se vracet do výchozího postavení. Tím začne docházet ke zvyšování tlaku uvnitř plic a vzduch je naopak vytlačován ven.

Dýchat do břicha nebo do hrudníku?

Proč je někdy dýchání do hrudníku zatracováno? Vždyť hrudní koš je tak tvarovaný a pružný právě proto, aby se v něm mohly odehrávat dýchací procesy. Je samozřejmě důležité zmínit, že při dýchání do hrudníku se musí rozvíjet celý hrudní koš, nikoli jen jeho horní část, s čímž se často setkáváme. Pokud se na dýchání podíváme z hlediska vývojové kineziologie, tak ti úplně nejmenší ze začátku dýchají velice rychle a poměrně povrchově. Jak se učí hledat ty správné opory, zapojují příslušné svaly v řetězcích, což jim posléze umožňuje provádět celou tzv. dechovou vlnu odspodu nahoru. Popisuje ji například jóga. V dechové vlně je dech primárně veden do oblasti hrudníku, ale také do břicha. Dochází k zvyšování nitrobřišního tlaku, dolní žebra se rozvíjí do šířky, horní pak spíše nahoru. Dýcháním do hrudníku tedy nepřicházíme o potřebný nitrobřišní tlak. Nutno ještě zmínit, že správně rozvinutý a do široka tvarovaný hrudní koš je důležitou podmínkou pro postavení lopatek do opory a funkci všech dalších svalů, které se k němu upínají.

Zdravotní aspekty dýchání do hrudníku

Za mě rozhodně nelze opomíjet ani zdravotní aspekty dýchání do hrudníku. Při kvalitním dýchání, kdy se hrudní koš optimálně rozvíjí, dochází k masáži všech důležitých struktur, které se v hrudním koši nacházejí. Jedná se zejména o srdce, velké cévy, hrudní mízovod, jícen a další, u nichž dýchání do hrudníku podporuje jejich správnou funkci. Podtlak vznikající při nádechu pomáhá návratu odkysličené krve z dolní poloviny těla do pravé části srdce, odvodu lymfy z dolní poloviny těla atp. Dýchání do hrudníku samozřejmě ovlivňuje také samotné plíce. Čím hlubší nádech do hrudníku je proveden, tím větší část plíce je ventilována. Hluboká a kvalitní ventilace podporuje čištění plic od nečistot a případných choroboplodných zárodků. Proto je tak nesmírně důležité zejména u ležících pacientů v nemocnicích provádět tzv. respirační fyzioterapii, která je zaměřena na práci hrudníku a ventilaci jednotlivých částí plic. Jedná se o prevenci vzniku pneumonie (zápalu plic), která je u ležících velice častá.

Závěrem o správném dýchání

Na závěr tohoto článku bych ráda podotkla, že správné dýchání do hrudníku z výše uvedených důvodů vnímám jako velmi zdravé. Je však důležité, aby se při dýchání rozvíjel celý hrudní koš, nikoli třeba jen jeho horní část. Když je celé tělo optimálně nastavené do opor ve statické pozici i v pohybu, pak na dýchání do hrudníku přímo navazuje i dýchání do břicha. Nelze tedy jedno od druhého zcela oddělit.